Pùjdem spolu do Betléma...
Kde by mì, jako valašského ogara z Hovìzí napadlo, ¾e i já se jednou vydám do biblického Nazaretu, do toho samého mìsteèka, o nìm¾ jsme se uèili v nábo¾enství a neznabozi z šesté C se nám posmívali, ¾e kdovíjak to bylo s panenstvím Marie, a kdoví kdo byl ten archandìl Gabriel, co jí mìl zvìstovat sestoupení Ducha svatého. Vìdìl jsem, ¾e víra je jediné, co mnì nikdo nemù¾e vzít, a» to byla víra v cokoli. A také po ní nikomu nic nebylo. Proto jsem se vydal a¾ do Jeruzaléma a z nìho do Betléma, kde se narodil nejslavnìjší èlovìk této planety, pozdìjší ¾idovský rabín jménem Je¾íš Kristus.
,,Stalo se v onìch dnech, ¾e vyšlo naøízení od císaøe Augusta, aby byl po celém svìtì proveden soupis lidu. Tento první soupis se konal, kdy¾ Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli zapsat, ka¾dý do svého mìsta," pøipomínám si biblickou legendu svého dìtství.
Mám to kouzelné štìstí, ¾e mne u¾ pøi ètení Bible neprovází jen papírový Betlém, ale atmosféra opravdového mìsta Zrození a Boby David, který se pøed šedesáti roky, brzy poté, kdy pøe¾il terezínské ghetto, vystìhoval do zemì ¾idovských patriarchù. Dnes ¾ije v Tel Avivu a na svoji rodnou Ostravu jen vzpomíná.
,,Také Josef se vydal z Galileje, z mìsta Nazaret do Judska, do mìsta Davidova, které se nazývá Betlém, ponìvad¾ byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a èekala dítì. Kdy¾ tam byli, naplnily se dny a pøišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a polo¾ila do jeslí, proto¾e se pro nì nenašlo místo pod støechou..."
Tolik slova z Nového zákona o Je¾íšovì narození. Bìhem jednoho z mých pobytù v Izraeli byl u¾ podzim a Vánoce nadosah, tak¾e nejen mé kroky smìøovaly do Betléma, pøesnìji pøes divnou hranici do palestinské autonomie, kde bylo tìsno nejen z poutníkù, ale také vojákù. Kdy¾ jsem si odmyslel Izraelce s americkými samopaly M 16 èi Palestince s ruskými AK 47- Kalašnikov spatøil jsem Betlém skoro tak, jak jsem ho vidìl v papírovém a vánoènì dojemném provedení z chvil mého dìtství. 
Bìlostný, se svými krabièkami domkù s rovnými støechami, jak obøí hnízdo nalepené na strmých stráních hor. Uprostøed nich se nachází chrám Narození Pánì. Mohutná bazilika na sloupech z èerveného mramoru kryje podlahovou mozaiku ze 4. století i zbytky dávných fresek z roku 1169. Je prokázáno, ¾e v roce 135 dal císaø Hadrián na místì jeskynního chléva v Betlémì postavit pohanskou svatyni, èím¾ dal pohrdlivì najevo, ¾e narození Je¾íše neuznává.
Svatyni nechal zbourat Konstantin Veliký o dvì stì let pozdìji a nahradil ji køes»anskou bazilikou. Neuplynulo ještì ani dalších dvì stì rokù a chrám zpustošili Samaøané. Vše dal opìt do poøádku císaø Justinian. Jeho dílo však mìlo namále, kdy¾ do Betléma vpadli Peršané. Notnì ho ponièili a u¾ se chystali toté¾ uèinit s chrámem, kdy¾ v nìm spatøili nevysvìtlitelný úkaz - na stìnì obraz tøí králù, jejich¾ odìv prozrazoval, ¾e pøišli zøejmì z Persie. Proto nechali chrám radìji na pokoji.
Pøed vstupem do podzemí k místu nìkdejších jeslí jsem se musel napøed sklonit v chrámových dveøích. Stavitel je nechal úmyslnì velmi nízké, aby ka¾dý, kdo chtìl vstoupit, a» vìøící èi pohan, se musel uklonit. Pøed hlavním oltáøem jsem vystál krátkou frontu. Zájem o zhlédnutí posvátného místa projevují stovky vìøících.
V duchu jsem slyšel tátùv hlas, kdy¾ z kùru hovìzského kostela zpíval na pùlnoèní Rybovu Mši. Byl jsem u betlémských jeslièek ve skuteèném Betlémì, v nìm¾ v dávnovìku pùsobili také výrobci støelného prachu. Turci, kteøí v Betlémì pár století po Kristu pobývali, toho vyu¾ili a rozebrali mìdìnou støechu baziliky, aby z ní nadìlali koule do dìl.Opouštìl jsem Betlém. Roznì¾nìlý z toho, jak se mi splnil sen kluka, plného romantických dálek. Ještì jednou jsem se podíval smìrem k tomu svatému místu. Smrákalo se. Na rodištì Je¾íše padala noc. Najednou vyšla hvìzda. Kdysi znamení o zrození Mesiáše. V ten mùj podveèer se však místo
andìlského Gloria, alelujá ozval dìsivý rachot a z hvìzdy byla najednou vojenská stíhaèka F-16, ¾enoucí se nad mou hlavou nìkam k Libanonu. I takový je souèasný Betlém.
,,A kdy¾ je øeè o èerstvì narozeném miminku, tak se teï podívej, jak za mlada vypadal dnešní skoro osmdesátník," mìní Bobby moudøe téma a pøivádí mì zpìt do pøívìtivìjší reality. Tajemnì se pøitom usmívá a podává mi ponìkud omšelou kní¾ku.
Ètu na ni nìmecký nápis: Babys Tagebuch - Kní¾ka dìtských dnù. A uvnitø nìmecky o ka¾dièkém faldíku malé Bobbyho Roberta Davida, který chodil v Ostravì do nìmecké školy. Je v ní té¾ o tom, kdo mu jaké pøinesl dary, kdy mìl ¾loutenku a hlavnì, ¾e dnešní skoro devadesátikilový cvalík vá¾il pøi narození jen 3,50 kg, i kdy¾ mìøil u¾ úctyhodných tøiapadesát centimetrù. Skoro jako Je¾íšek...
,,Proto¾e ¾idovské dìti bývaly moc smutné, kdy¾ jejich køeš»anští kamarádi dostávali ke konci ka¾dého roku o Vánocích krásné dárky, byl u ®idù zaveden svátek Chanuka, svátek znovuzasvìcení chrámu, jako obdarovávací. Bìhem nìho dostávají také ¾idovské dìti dárky," vysvìtluje Boby a dodává, ¾e chanuka je hlavnì oslava vítìzství ®idù nad helenizovanými Syøany a osvobození Jeruzalému.
Ale o tom snad nìkdy pøíštì...
Text a foto: Bøetislav Olšer
Popisky k foto:
1) Místo, na nìm¾ byly kdysi biblicky dávno Je¾íškovy jeslièky.
2) Jsou Vánoce, co¾ ale pro izraelské vojaèky nic neznamená.
Jejich povinná dvaadvacetimìsíèní vojenská slu¾ba a islámští
atentátníci nepoèkají...
3) A v Tel Avivu se mù¾ete i na Štìdrý den klidnì okoupat.
