Z historie Ostravy - obec Hrabová
Dnes vám nabízíme tip na výlet - seznámíme vás se zajímavým mìstským obvodem Ostravy - Hrabovou.
Osada Hrabová, která v období první republiky byla souèástí místeckého okresu.
Ves Hrabová pravdìpodobnì vznikla po polovinì 13. století, poprvé se zmiòuje ve smlouvì uzavøené mezi olomouckým biskupem a tìšínským kní¾etem v roce 1297 jako "Grabowa". Pojmenování obce lidová tradice pøisuzuje velkému mno¾ství habrù, v místním náøeèí "hrabù"; které v okolí kostela hojnì rostly ještì v polovinì 19. století.
Hrabová patøila mezi støednì velké vesnice, v roce 1556 mìla 25 osedlých selských gruntù, v roce 1699 v Hrabové bylo 24 sedlákù, 1 fojt, 1 svobodný sedlák, 11 chalupníkù, obecní kovárna a vrchnostenský dvùr. Na øece Ostravici byl další mlýn, vrchnostenský, který toho roku pronajat. V okolí Hrabové se táhla souvislá øada vrchnostenských a selských rybníkù, panské rybníky mìly rozlohu 147,98 hektarù. Poèet obyvatel v Hrabové pozvolna narùstal, v roce 1900 jich bylo ji¾ 1 748, z toho vìtšina Èechù a jen 45 Nìmcù. K Moravské Ostravì byla Hrabová pøipojena v roce 1930. Následnì pak v letech 1954 - 1960 byla opìt samostatná. Místní dopravu od Mariánských Hor zprostøedkovala dráha, po které jezdil motorová doprava zvaná "Komárek". K její elektrifikaci došlo pozdìji. Tramvajová doprava z Ostravy do Hrabové byla posléze definitivnì zrušena v roce 1975.
Kostel svaté Kateøiny
Nejstarší dochovanou památkou v obci Hrabové a¾ do dubna roku 2002 byl døevìný kostel, zasvìcený sv. Kateøinì Alexandrijské. Kostel byl pravdìpodobnì postaven v 16. století. Historici se domnívají, ¾e byl zalo¾en mnohem døíve, ale vzhledem k nedostatku písemných pramenù je dolo¾en teprve k roku 1564, prostøednictvím èeského nápisu v pøedsíni pod vì¾í, vpravo na stìnì vedle hlavního portálu: "JURA CHOLEVA USNUL V PÁNU V STØEDU TØETÍ POSTNÍ LÉTA PÁNÌ TOHOTO 1564."
V letech 1527 - 1617 v Hrabové pùsobil sbor èeských bratøí s vlastní školou. Po jejich vyhnání byl na faru dosazen od roku 1633 katolický faráø Martin Fulkavius.
K první vìtší opravì kostela, dolo¾ené písemnými prameny, došlo v roce 1659, o rok pozdìji do zvonice ve vì¾i zavìsili barokní zvon, nazvaný "MARIA", který byl za první svìtové války zrekvírován na váleèné úèely. V roce 1679 se do kostela vloupal zlodìj. Ukradl mešní kalich, jeho zloèin se však záhy prozradil a zlodìj byl s»at meèem. O dalších osudech kostela je nedostatek písemných zpráv. Ke druhé velké opravì kostela sv. Kateøiny došlo v roce 1898. Proto¾e byl døíve v interiéru bíle vymalován, bylo pøi opravì rozhodnuto vápno ze stìn seškrabat. Oèištìné døevo pak bylo napuštìno a pøetøeno, aby budilo dojem dubu. K elektrifikaci kostela došlo a¾ v roce 1930, tehdy byly doplnìny lustry. Dùkladnou opravou v interiéru však kostel ponìkud utrpìl.
Pøi osvobozování Hrabové 30. dubna 1945 byla vì¾ poškozena prùstøelem dìlostøeleckého granátu a také došlo ke znaènému poškození støechy. Škody byly urychlenì opraveny a v roce 1951 byla obnovena šindelová krytina na celé støeše kostela i na vì¾i. Následnì v roce 1954 došlo také k opravì podezdívky. V sedmdesátých letech bylo zavedeno vytápìní elektrickými akumulaèními kamny a støecha i stìny kostela byly impregnovány karbolineem. Kostel mìl dochovánu støedovìkou dla¾bu z pískovcových dla¾dic, na které byla polo¾ena døevìná podlaha. V roce 1980 pøi opravì podlahu natøeli olejovou barvou. Nový obìtní stùl byl poøízen v roce 1987 a v roce 1993 elektrifikovali pohon zvonu ve vì¾i. Poslední velmi nároèná oprava, která si vy¾ádala bezmála jeden milión Kè, probìhla v roce 2000. Byla pøi ní vymìnìna krytina støechy i vì¾e a øada døevìných nosných prvkù a celá døevìná konstrukce byla petrifikována.
Hrabovský kostelík patøil mezi nejhodnotnìjší døevìné sakrální stavby dochované na severovýchodní Moravì. Kostel sv. Kateøiny pøedstavoval architekturu, ve které se vzájemnì prolínaly stavební prvky z období pozdní gotiky s prvky renesanèními.
Kostel mìl pomìrnì velký a protáhlý polygonální presbytáø, trojboce zakonèený. Rozlehlá samostatná pøedsíò pod vì¾í kostela mìla rozmìry 7,3x6,3 metru. V rozích pøedsínì tìsnì pod stropem byly dobøe patrné šikmo vybíhající trámy nosné konstrukce vì¾e. Pohledu do vì¾e bránilo pøekrytí pøízemku fošnovým stropem, který pøecházel v pavlaè s varhanami. Pavlaè nesly tøi oblouky na dvou pilíøích z mohutných trámù, které byly sesycháním døeva roztr¾eny, hluboké trhliny byly následnì zatmeleny. Pravdìpodobnì po umístìní varhan se zaèala pavlaè prohýbat pod jejich tíhou, proto byl jeden z jejich pøíèných trámù podepøen asymetricky umístìným døevìným sloupem. Vchod na pavlaè vedl po strmém schodišti z pøedsínì nalevo vedle hlavního vstupu.
Presbyterium bylo od kostelní lodi oddìleno velmi mohutným a rozmìrným triumfálním obloukem s pøíèným horizontálnì polo¾eným trámem. Hlavní vchod byl naproti hlavnímu oltáøi, dva boèní jsou na epištolní stranì. Sakristie pak pøipojena k presbytáøi na severní stranì v podobì menšího roubeného pøístavku.
Stavba pùsobila mohutným, horizontálnì málo proèlenìným roubeným srubem, završeným vysokou stanovou støechou, krytou šindelem. Srubové stìny byly sestaveny z dobøe ohranìných modøínových trámù, jejich¾ kvalita, pøedevším vyšší hustota døeva a velký obsah pryskyøice, nemalou mìrou pøispìla k mimoøádnì dobrému stavu, v jakém byl kostel dochován.
(Èerpáno z knihy Jaromíra Poláška - Døevìné kostely a kaple Moravy a Slezska, vydané nakladatelstvím AGAVE v roce 2001)
Pak pøišla pohroma
Døevìný kostel svaté Kateøiny ze 16. století v Ostravì-Hrabové lehl popelem. Pro místní obyvatele je to velké neštìstí. Kdy¾ po tøetí ráno pøijeli první hasièi, byl u¾ celý kostel v plamenech. Z národní kulturní památky se nepodaøilo zachránit témìø nic. "Je to jako kdyby vám odešel blízký èlovìk," svìøila se v slzách jedna z místních obyvatelek.
Národní kulturní památka zaèala hoøet podle svìdkù ve tøi hodiny ráno. I kdy¾ bìhem nìkolika minut pøijely tøi profesionální a tøi dobrovolné hasièské jednotky, na místì zùstalo jen velké spáleništì a trosky. Podle hasièù se nedalo nic dìlat, pøesto¾e pøed rokem zde mìli cvièení. "Jakmile chytí jeden trám, padne kostel celý," øíkali hasièi, ani¾ tušili, ¾e se nìco takového opravdu stane. "To cvièení to urèitì pøivolalo," tvrdí lidé z okolí.
Pøíèinu po¾áru zatím nikdo nezná. Vyšetøovaní navíc bude velmi obtí¾né, proto¾e kostelík, který mìla ètvr» Hrabová ve svém znaku a byl druhou nejstarší církevní stavbou v Ostravì, shoøel do základù. Knìz si po uhašení po¾áru mohl odnést jen knihy a kalich, které "pøe¾ily" neštìstí v sakristii.
Církev u¾ zaèala uva¾ovat o stavbì kopie. Zaèínají se shánìt výkresy, lidé se u¾ nabízeli, ¾e finanènì pøispìjí na novou stavbu. Kostel byl stále vyu¾íván, pravidelnì se v nìm konaly mše, svatby, køty i pohøby.
Tolik - MF Dnes, dne 2. 4. 2002
Kostel sv. Kateøiny dnes
Mnoho lidí si chodí prohlédnout novì postavený døevìný kostel svaté Kateøiny Alexandrijské v Ostravì-Hrabové. Tato jedineèná sakrální stavba z roku 1543 shoøela v dubnu roku 2002. Hrabovský døevìný kostelík patøil mezi vzácné dochované památky na severní Moravì. Pøedstavoval architekturu, v ní¾ se prolínaly stavební prvky z období pozdní gotiky s prvky renesanèními.
Z jedné z nejstarších památek na Moravì zùstalo po po¾áru pouze ohoøelé torzo presbytáøe a sakristie. Zvon z roku 1660 se po¾árem roztavil a pøi pádu vì¾e rozbil na kusy. Kostel však povstal z popele a na jeho pùvodním místì dnes stojí pøesná replika.
Øemeslníci ze Vsetínska pøi stavìní repliky pou¾ili stejnou techniku jako pøi vzniku originálu v 16. století a spotøebovali 500 kubíkù døeva, které zdarma poskytly Lesy Èeské republiky. Na základ vì¾e kostela pou¾ili døevo ze ètyø 150letých dubù. Trámy jsou ruènì opracované a originální jsou i tesaøské spoje.
Zvonaøská dílna akademického sochaøe Josefa Kadlece v Halenkovì odlila dva zvony rovnì¾ podle pùvodní dokumentace. Od shoøelého kostela se novostavba liší jen interiérem a novým sociálním zaøízením, které v kostele ze 16. století nebylo.
Kostel byl na konci listopadu vysvìcen. Budete-li o vánoèním èase hledat inspiraci, kam se vydat na výlet, je právì toto místo pro nìj jako stvoøené!
Doprava: MHD Ostrava, autobus linka èíslo 39 a 41. Výstup na zastávce Hrabová - kostelík.
Ludmila Holubová