Potomci èeských králù ne¾ijí jen ve staré dobré Anglii
Republikánské zøízení neznamená, ¾e by se potomci èeských panovníkù nerodili a nerodí. Jsou jimi èlenové mnoha èeských šlechtických rodù i evropských dynastií.
Je tomu tak ve staré dobré Anglii, kde se právì jeden potomek èeských králù narodil (Louis) a další (Harry) se chystá o¾enit. Je to velká sláva a raduje se celá Velká Británie. Stejnì tak v Nizozemsku, kde celá zemì ka¾doroènì slaví 27. duben jako Králùv den a pøipomíná si tak narození svého krále Viléma-Alexandra v roce 1967. Králùv den je pova¾ován za nejvìtší happening v Evropì. Jen v Amsterdamu tancuje ten den v ulicích mìsta více jak milión lidí.
A obdobné je to u dalších evropských zemí, kde obyvatelé smutní pøi úmrtí svých králù a královen a radují se z narození královského dìdice, nového nositele staleté kontinuity. Potomci èeských panovníkù ¾ijí nejen v rodech a dynastiích souèasných evropských monarchií – Belgii, Dánsku, Lichtenštejnsku, Lucembursku, Monaku, Norsku, Španìlsku a Švédsku, ale i v dalších zemích, kde døíve vládli císaøi a králové, nebo kní¾ecí suveréni.
Pøíslušné rodokmeny (konkrétnì potomkù øímského císaøe a 11. èeského krále Karla IV.) by mìly být postupnì a nastálo vystaveny na zámku v Mìlníku. Nedaleká hora Øíp pøipomíná pøíchodem praotce Èecha bájné poèátky èeských zemí a jejich obyvatel a sám Mìlník patøí k nejstarším svìdkùm více jak tisíciletého historicky dolo¾eného vývoje èeského státu. Stojí symbolicky nad soutokem dvou hlavních èeských øek Labe a Vltavy.
Mìlnický zámek se svými vinicemi a kostelem sv. Petra a Pavla.
Odtud podle Kristianovy kroniky pochází pramáti všech dosud zmiòovaných potomkù – sv. Ludmila, man¾elka prvního historicky dolo¾eného èeského kní¾ete Boøivoje I. Pøemyslovce. Jejím a man¾elovým køestem zaèala praktická christianizace v Èechách. Podle legend na Mìlníku tato první èeská a slovanská svìtice i èasto pobývala a vychovávala zde i svého vnuka sv. Václava. Oba jsou dodnes hlavními patrony èeských zemí. Na Mìlníku delší dobu pobývala i man¾elka èeského krále Jana Lucemburského Eliška, poslední z Pøemyslovcù na èeském trùnu a matka císaøe a krále Karla IV. Lucemburského, Ten oficiálnì vyhlásil Mìlník za královské vìnné mìsto a jeho ètvrtá man¾elka Eliška Pomoøanská sídlila na Mìlníce a¾ do své smrti a patrnì ona nechala postavit hradní kapli, zasvìcenou dnes svaté Ludmile.
Souèasný majitel zámku Jiøí princ Lobkowicz patøí také mezi potomky èeských kní¾at a králù a na svém zámku by chtìl vystavit celkem 123 zmínìných rodokmenù.
Genealogická tabule pøedkù britské královny Al¾bìty II. v parku na Karlovì
Královnin rodokmen si lze spolu s rodokmeny ostatních souèasných evropských monarchií prohlédnou v parku areálu kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze na Karlovì. Tento kostel Karel IV. zalo¾il jako souèást kanonie augustiniánù kanovníkù v rámci své velkorysé výstavby Nového Mìsta. Øímský císaø a èeský král chtìl svými zakladatelskými poèiny pozvednout význam Prahy na úroveò odpovídající hlavnímu mìstu Øímské øíše. Osobnì se zúèastnil polo¾ení základního kamene (18.9.1350) i vysvìcení kostela 28.1.1377. Tehdy vlo¾il do oltáøní menzy svatou relikvii – tøi zuby øímského císaøe Karla Velikého, který byl pro Karla IV. nejen vzorem, ale i patronem a pøímým pøedkem ve 20. generaci. Dole pod fotografiemi si je mo¾né po kliknutí tabuli s genealogickou øadou pøedkù Al¾bìty II. prohlédnout.
Potomkem králù jsou nejen britští královští princové, ale i man¾elka prince Williama, vévodkynì z Cambridge Kate rozená Middleton. Královské pøedky má dokonce od obou rodièù (pøipravuje se rodokmen). Otec Michael i matka Carole rozená Goldsmith jsou potomky Edwarda III. (*1312 † 1377), jednoho z nejúspìšnìjších a nejdéle vládnoucích (1327-1377) anglických králù . Pro Michaela je tento Plantagenet 1 419 372 pøedkem v 21. generaci, pro Carole je pøímá genealogická linie o generaci delší, král je jejím 3 326 112. pøedkem ve 22. generaci. Edward III. zmìnil Anglii v jednu z nejmocnìjších vojenských mocností Evropy. V dobì jeho dlouhé vlády (1.2.1327-21.6.1377) došlo k velkému rozvoji práva, vlády, vývoji parlamentu, ale i velké morové nákaze oznaèované èerná smrt.
Èeští pøedci Edwarda III.
Man¾elé Jan Lucemburský a Eliška Pøemyslovna
Po váleèném ta¾ení ve Skotsku si král Edward III. zaèal roku 1340 èinit nárok na francouzský trùn, a zahájil tak konflikt zvaný stoletá válka. V jeho rámci se 26.8.1346 utkal s francouzským vojskem v bitvì u Kresèaku, ve které pøesvìdèivì zvítìzil. V této osudové bitvì pro èeského krále Jana Lucemburského, bojoval jak známo i jeho syn, budoucí øímský císaø a 11. èeský král Karel IV. Ten byl po své matce Elišce Pøemyslovnì potomkem èeských pøemyslovských kní¾at a králù mj. v 9. generaci 1. èeského krále Vratislava I. Pøemyslovce († 1092). A potomkem tohoto èeského panovníka byl ve 12. generaci také Edward III. V linii vedoucí pøes Eleonoru z Provence († 1291), cho» Jindøicha III. (*1207 † 1272), anglického krále v letech 1216-1272.
Titul prince waleského
Edward III. mìl nìkolik synù, dìdicem trùnu byl nejstarší z nich Edward zvaný Èerný princ (*1330 † 1376). Na královskou korunu ale nedosáhl, proto¾e zemøel ještì pøed otcem. Jako následník trùnu byl ale prvním, který 12.5.1343 pou¾il titul prince waleského. Ten má dle povìsti spojitost s èeským králem Janem Lucemburským a bitvou u Krešèaku (podrobnosti viz rodokmen pod následujícím odstavcem) a angliètí resp. britští následníci trùnu ho pou¾ívají dodnes.
Pøímé propojení rodù anglických a èeských panovníkù
Pøímým nástupcem na anglickém trùnu se tedy po Edwardovi III. nestal jeho syn Edward Èerný princ, ale a¾ jeho syn Richard II. (*1367 † 1400), který se v roce 1382 o¾enil s dcerou Karla IV. Annou Lucemburskou (*1366 † 1394), dodnes v ostrovním království nazývanou Good Queen Ann (Dobrá královna Anna).
Podrobnìji je vše popsáno v ní¾e uvedeném rodokmenu, který byl sestaven k dvojjazyèné edici Historie Anglie a jejich vládcù v dramatech Williama Shakespeara pøedního èeského pøekladatele a vydavatele Jiøího Joska.