Pomník bratrancù Veverkových Svého èasu jsem si pøeèetla na internetu pozoruhodnou zprávu: „Dnes zase nìkdo ukradl bronzové ruchadlo bratrancù Veverkových.“
Starosta Rybitví u Pardubic vyzval zlodìje, aby ruchadlo neponièil a poctivì ho vrátil. Tøeba inkognito, dodal. Já bych ráda vìøila, ¾e nìjaký zlodìj je poctivý, ¾e bronzové ruchadlo neponièí a do Rybitví ho vrátí, kdy¾ za 350 kg bronzu mù¾e ve sbìrných surovinách dostat nìjakých 30. 000 Kè. Kdyby byl zlodìj vskutku poctivý, tak by si ušetøil námahu, aby tak tì¾ké ruchadlo z podstavce odøezával a s rodinnými èi kamarádskými pomocníky ho vláèel nìkam do skrýše. A skoro bych i vìøila tomu, ¾e hned, jak za lupem zavøeli vrata, u¾ zaèali s rozøezáváním, aby ho u nich nenašli a ve sbìrnì nepoznali, co je to za ptáèka, který jim tak drahý kov pøivá¾í k prodeji.
Já, proto¾e jsem ze selského, tak jsem v¾dycky pova¾ovala pluh neboli ruchadlo za jeden z nejpotøebnìjších vynálezù pro lidstvo. Kdy¾ si èlovìk pøedstaví, co dá námahy, ne¾ zryje jeden záhonek na petr¾el, nebo by mìl zrýt malé políèko na brambory, tak mì pochopí. Do té doby, ne¾ Veverkové vymysleli ruchadlo, se pùda neobracela, jen rozrušovala. A s velkou námahou, èasovou prodlevou a malým efektem.
Bratranci Václav a František Veverkové vyorali po tøech letech pokusù první brázdu svým ruchadlem v Rybitví v roce 1827. Jednalo se o pluh s radlicí, která ornici nejen krájela, ale zároveò obracela, také drolila a kypøila. Spodní vrstva odpoèaté pùdy se tak dostávala navrch a vrchní vrstva naopak dolù. Hloubka orby se dala nastavit. Jedna z fyzicky nejnamáhavìjších zemìdìlských prací se tak znaènì zlehèila. A proto se ruchadlo velmi rychle ujalo nejen v okolí, ale i v cizích zemích.
Václav Veverka se narodil 10. 12. 1790 a František Veverka 3. 3. 1799. Oba se narodili a ¾ili v Rybitví. Nemìli ¾ádné vyšší vzdìlání. Václav byl chalupník a kováø a František byl rolník. Mìli kupodivu podobné osudy. Umíraly jim dìti a také oba záhy ovdovìli. Znovu se oba o¾enili a z Rybitví se odstìhovali. Václav do Bukoviny u Pøelouèe a František do Bøehù u Pøelouèe. Oba vyhoøeli a po létech zemøeli, dalo by se øíci, ¾e v bídì a v tém¾e roce.
Václav 23. 2. 1849 a František 12. 2. 1849.
Bratranci Veverkové byli prostí venkovští lidé. Tìšilo je, ¾e jejich pluh pomáhá lidem ulehèit práci. Dávali své øešení ruchadla ka¾dému, kdo o nì po¾ádal. Ruchadla zaèal vyrábìt Václav ve své kovárnì. Zakrátko nestaèil poptávce. A tak se o výrobu a prodej zaèali zajímat jiní, obchodnì zdatnìjší.
Cech kováøù jim v roce 1927 postavil, jako poctu za jejich vynález, pomník hned vedle jejich rodného domu, v místì, kde oba vynálezci vyorali první brázdu. A pak pøijdou nìjací zlodìji, naprostí ignoranti a pluh z podstavce odøíznou, aby si kradeným nacpali bøicho. Nejsou to vìtšinou ti, kteøí potøebují peníze na to, aby si koupili chleba, nejsou to potøební, ale grázlové, odpad spoleènosti. Jinak to nelze vidìt. Takoví lidé ignorují lidský dùvtip, práci, hodnoty, jich¾ by si mìli vá¾it a mìli by je mít v úctì a vštìpovat je svým dìtem.
I v Pardubicích u kostela sv. Jana Køtitele stojí pomník Václava a Františka Veverkových. Kdyby mìli bronzové ruchadlo, kdo ví, jestli by tam ještì bylo.