Vliv zemské atmosféry na umìní
I kdy¾ tuším, ¾e leckdo nyní mo¾ná obrací své oèi v sloup a øíká si – co je to za nesmysl? - pokusím se v následujících øádcích pøesvìdèit pochybující, ¾e je to pravda pravdoucí!
Kdy¾ se jen trošinku zamyslíme, tak jistì pøijdeme na to, ¾e naše zemská atmosféra tak èi onak ovlivòuje èi je zdrojem inspirace pro vìtšinu umìleckých disciplin. Pro nìkteré více, pro jiné ménì a napøíklad architektùm èasto pøímo diktuje podmínky pøi projektování staveb v nejrùznìjších klimatických podmínkách.
Sochaøùm asi do jejich sochání atmosféra mluví nejménì. Nic jim nediktuje a nakonec vìtšina z nich v ní asi ani inspiraci nehledá.
Jistì by bylo tì¾ké vytvoøit bronzový déš», ještì tak mo¾ná pískovcový oblak, ale nevím, tøeba to nìkdo zkoušel. Zato malíøi-krajináøi èasto a rádi na svých obrazech zachycují bouøi nebo krásné a neškodné obláèky, a ti nejlepší dovedou zachytit i ¾hnoucí vzduch nad rozpálenou letní krajinou i její celkovou náladu ve všech roèních obdobích. Van Goghovy známé záøící obrazy hovoøí za všechny.
Atmosféra jistì pøináší velkou a vìtšinou pohodlnou inspiraci fotografùm, kteøí nemusejí mít šikovné ruce a kterým èasto postaèí mít cit, dobré oèi a kousek štìstí. Všestranným neumìtelùm pak postaèí navštívit obèas nìjakou tu výstavu, prohlédnout nìjakou tu publikaci a tìm nejlínìjším prohnat se obèas internetovými stránkami.
Zdálo by se, ¾e pro dramatiky a divadelníky je naše atmosféra nezajímavá, oni pøece vìtšinou pøedvádìjí svá díla pod støechami kamenných divadel, ale není tomu tak! Pravda, na divadle se dìlávala bouøka kusem plechu a s deštìm jsou jistì vìtší potí¾e ne¾ se snì¾ením, ale pøesto mù¾eme sledovat na prknech, která znamenají svìt, skvìlé inscenace, ve kterých povìtrnostní dìje jsou pøímo v názvu divadelní hry. Na pøíklad - Obchodník s deštìm R. Nashe, nebo naše svì¾í komedie - cimrmanovský Lijavec.
Jestli¾e obrátíme pozornost na literaturu, zejména svìtovou, pak i zde najdeme velká díla s atmosférickými dìji v hlavních rolích. Kdo by neznal – tøeba alespoò pouze z doslechu – svìtoznámý „monzunový“ Bromfieldùv román Kdy¾ nastaly deštì? Krásné „poèasové“ popisy pak najdeme v nesèetných románech, vèetnì Tolstého Vojny a míru a dovolím si nabídnout ještì jeden román.
Americký spisovatel G.R. Steward vydal v polovinì ètyøicátých let 20. století „meteorologický román“ Storm (Bouøe), ve kterém beletristicky i odbornì fundovanì popsal „¾ivot“ a projevy jedné tlakové ní¾e v kalifornské oblasti Tichého oceánu. Dokonce tu cyklonu pojmenoval dívèím jménem, co¾ se pak ujalo pøi pojmenovávání hurikánù.
Známý citát Vanèurova majitele plovárny Antonína Dùry -„Tento zpùsob léta zdá se mi býti ponìkud neš»astným“ - si pak kdekdo leckde a leckdy osvì¾uje, kdy¾ se léto zrovna nevydaøí. No – a o básnících snících a bloumajících napøíklad ve slané bríze na pobøe¾í moøe nebo se zmítajících jak tøtina na skále ve vichøici, se snad ani netøeba zmiòovat.
A zde u¾ nají¾díme na „oslí mùstek“ k pøechodu na hudebníky, muzikanty, zpìváky a textaøe. Na této parketì se mù¾eme pøímo vyøádit, i kdy¾ to asi bude spíše pro staromilce, ne¾ pro omladinu. Z vá¾né hudby snad postaèí pøipomenout známé „klimatické“ houslové koncerty A. Vivaldiho – Ètyøi roèní období, anebo Ch. Singingovo (ejhle – nomen-omen) Rašení jara. V textech svìtových i našich evergreenù a hitù se to ovšem všemi mo¾nými atmosférickými jevy pøímo hem¾í! A - svìte div se – statisticky bylo zjištìno, ¾e se v nich sice samozøejmì nejèastìji vyskytuje slovo láska, ale hned na druhém místì se umístil – déš»! Není se co divit, je to pøece slovíèko nádhernì laskavé, voòavé a ve vìtšinì jazykù v uších pøímo pohladí. Dùkaz pak nacházíme dokonce v názvu jedné jediné krásné písnièky – Lásko voníš deštìm. Jinak se v dešti zpívá, stéká po oknech, do skel bubnují kapky, m¾í do vlasù, a tak dále, a tak podobnì.
Vìtry rùzné intenzity od jarního vánku, který èechrá vlasy, a¾ po nièivý blizzard èi skuèící mistrál jsou také v textech i u interpretù velmi oblíbené; tiše padá sníh, snìhové vloèky tají na jazyku, na obloze tetelí se mráèky, nìkdy bývá bouølivé poèasí, pøi nìm¾ není radno chodit ven, jindy a velmi èasto se nádhernì opìvuje duha.
Ani filmaøi samozøejmì nemohli nechat atmosféru bez povšimnutí, i kdy¾ jim poèasí èasto velmi nepøíjemnì zhatí exteriéry a prodra¾í filmování. Ovšem v poslední dobì se bohu¾el pøímo roztrhl pytel s „poèasovými“ filmy, ve kterých mù¾eme sledovat katastrofické øádìní tornád a hurikánù v pøímém pøenosu, o návratech doby ledové a dalších lahùdkách ani nemluvì. Ne ¾e by byly zcela zavr¾eníhodné, ale èeho je moc, toho je pøíliš. A tak musíme zakonèit tyto pøíbìhy optimistiètìji a pøipomenout, ¾e filmaøi si naštìstí docela èasto napravovali svou reputaci nádhernými hudebními filmy.
Naše atmosféra se tedy zapsala do dìjin filmového umìní jak obrazovì, tak i hudebnì. Pøipomeòme si napøíklad nezapomenutelnou Zasnì¾enou romanci s orchestrem Glenna Millera. A dokazování pravdivosti názvu tohoto èláneèku si dovolím zakonèit údajnì nejprodávanìjší písní všech dob - White Christmas, nedosti¾nì interpretované Bing Crosbym.
Tak¾e – Š»astné a veselé! A a» všem krásnì znìjí vánoèní rolnièky za ka¾dého poèasí!
Vladimír Vondráèek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora