Atalanta
Tentokrát nenabídnu právì veselý pøíbìh, aè v nìm potkáme ¾enskou krásu i mu¾skou stateènost. A nepíšu prosím o fotbalovém klubu, ale pøíbìh z antiky.
Kdo byl tím nepøejícím otcem krásné lovkynì, není tak úplnì jasné. Tam se stopy trochu rozplývají v oblacích nad Olympem. Jisté ovšem je, ¾e ten král tou¾il po mu¾ském potomkovi, a kdy¾ se narodilo dìvèe, nechal je pohodit v lese napospas zvìøi. Jak u¾ to tak bývá, nejen pohozené klouèky nìkdo zachránil. Malou Atalanté snad kojila dokonce medvìdice a projevilo se to na její kráse, ale i fyzické zdatnosti. Pøedèila, podle povìsti, mu¾e v lovu i bìhu.
K prvnímu smutnému pøíbìhu se Atalanté pøipletla velmi nezaslou¾enì, pøesto tragicky. Kdy¾ kalydonský král Oineus rozesílal bohùm povinné desátky ze své úrody, nìjak zapomenul na bohyni lovu Artemis. A ta trestala rychle. Do království poslala dìsivého obøího kance, který kraj plenil bez lítosti. Králùv syn Meleagros zorganizoval trestnou výpravu. Dopadla sice nakonec dobøe, kanec padl pøedevším ranou Melagrose. Ovšem ten nabídl sta¾enou kù¾i z kance krásné Atalanté, která svým šípem jako první zkrvavila štvaného kance. Potom se ten pøíbìh láme velmi tragicky. Dva strýcové Melagrose ¾árlili na trofej pro Atalanté, vypukla hádka a mladý princ oba strýce zabil. Matka princova a sestra obou zabitých øešila dilema vpravdì antické. Má dát pøednost lásce mateøské pøed láskou sesterskou? Spálila osudný kus døeva, na který byl podle pøedpovìdí sudièek vázán princùv ¾ivot, vlastního syna tím zabila a sama potom spáchala sebevra¾du.
Ke krásné Atalanté se pøihlásil otec, který jí døíve zavrhl, a tak byla dvojnásob ¾ádanou nevìstou. Ona o ctitele pøíliš nestála a tak rozhodla, ¾e si vezme toho, kdo ji porazí v bìhu. Ovšem, kdy¾ prohraje, zaplatí hlavou. Podle poètu dobrovolných obìtí ctitelù je jasné, ¾e její krása vábila poøád. V bìhu ji ale neporazil ¾ádný mu¾. A¾ Hippomenés zvítìzil, ale s pomocí bohynì Atheny. Ta mu dala tøi jablka, která v bìhu odhazoval, a tím zpomaloval úprk krásné soupeøky.
Ani závìr pøíbìhu není slunný. Aè se Atalanté a Hippomedes velmi milovali, znelíbili se bohùm a za znesvìcení posvátného místa byli potrestáni. Kdy¾ se tam jednou objímali, šíje se jim promìnily v plavé høívy, nohy a ruce v drápy. Stali ze z nich lvi. A tak nám zùstala jenom vzpomínka na krásnou a pru¾nou Atalanté, její¾ oblièej prý nebyl ani úplnì ¾enský, ale ani mu¾ský.
***
Zobrazit všechny èlánky autora