Pohled z okna
Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je tak na místě, kdo chce (není podmínkou), přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...

Tentokrát je to pohled na jeden obyčejný den na rekreační chalupě.

Jen tak

Tak jsem si všiml, že největší zájem u čtenářek ST vzbuzují texty o zvířátkách, kytičkách a o přírodě vůbec. Proto tentokrát píši o přírodě, tady – u mne na chalupě.
Poslední událostí je srpnové (19. 8.) opuštění hnízda rodinkou vlaštovek.

Celé to má svou historii. Když jsem instaloval před 30 lety luxfery v někdejší stáji, vynechal jsem úmyslně jeden, o rozměru 15 x 15 cm. Rozbitým okénkem tudy totiž přilétaly vlaštovky, které si ve stáji stavěly hnízda. Zanedlouho nastala katastrofa, když byla pole a chmelnice letecky postříkány insekticidy. My jsme pak museli pochovat skoro tucet vlaštovek, které doletěly domů, ale už nevyletěly… Poté byla stáj vlaštovkami několik let opuštěná, ty, které hledaly domov, nedokázaly okénko najít. Když je konečně našly, vysledovaly okénko kočky a číhaly uvnitř na polici, aby je ulovily. Tomu jsem zabránil posléze tím, že jsem na lištu nabil hřebíky a položil je pod okénko špičkami ven, takže kočky se popíchaly a ztratily prostor pro odraz dovnitř. Na několik dalších let toto nebezpečí ovšem vlaštovky odradilo, zapamatovaly si to.

Vlaštovky -  6. srpna

Letos se konečně našly inteligentní vlaštovky, které vletný otvor objevily a hnízdo obsadily. Bohužel pro ně, hnízdo bylo mnoho let nevyužívané, takže když mláďata poněkud odrostla, nevydrželo a spadlo. Zase jsme pohřbívali.

Párečku se však ve stáji tak zalíbilo, že si vystavěly hnízdo nové, nakladly vejce, vyseděly je, úspěšně krmily bez ohledu na otevřená či zavřená vrátka. Mláďátka konečně vyletěla. Doufejme, že stačí vyrůst natolik, aby měla sílu doletět do teplých krajin, až zanedlouho přijde jejich doba.

Vlaštovky - 22. srpna

Ráno a večer můžeme sledovat oblety rodinky netopýrů, která sídlí kdesi pod střechou. Na jaře to byl jen párek, teď už je jich několik. Jde o stálé obyvatele, kteří už u nás sídlí mnoho let.

Na rozdíl od nich máme i společníky přechodné. Jsou jimi bruslařky či vodoměrky a potápníci, kteří se usídlí v nafukovacím třímetrovém bazénku. Živí se zřejmě hmyzem, který se zachytí na vodní hladině a už nemůže vzlétnout. Pokud si všimnu uvízlé včely, vytáhnu ji a dám usušit. Její cviky při sušení je zajímavé pozorovat. Ze staré vany sloužící jako zásobárna vody na zalévání občas zachraňujeme uvízlé minižabky a velké brouky.

Krtky u nás nemáme, zato rejsci dokáží konzumovat kořenovou zeleninu. Koupil jsem solární odpuzovač, který vysílá do půdy pro ně nepříjemné pískání a zdá se, že to byl úspěšný čin. Možná i proto kočky už naši zahradu tak často nenavštěvují, i když občas musíme po nich uklízet trávník. Pochybuji, že by porozuměly ceduli s nápisem: zde není kočičí záchod.
Před lety tu bývalo spoustu šneků. Jedna sousedka je sbírala a prodávala do Jednoty tak úspěšně, že už jich mnoho nezůstává. Nelitujeme toho, alespoň se s nimi nemusíme dělit o salát.

Když se chováme tiše, občas narazíme na vyhřívající se hnědou ještěrku a někdy také na ještěrku beznohou – slepýše.

Psát o ptácích, které občas pozorujeme, není třeba. Jistě i u vás se vyskytují konipasové, rehci, sýkorky, kosi či vrabci. Snad trochu vzácnější jsou zdejší strakapúdi či žlůvy.

Pokud jde o mravence, jsem trochu na rozpacích. Pokud se ocitnou v kuchyni či ve spíži, jsem neúprosný. Odstraním nejen lákadlo, ale i mravence. Na zahradě jsem mírnější. Kopečky na trávníku rozpráší sekačka, ale i tam všeho s mírou. Takže se kajícně přiznávám, že i tady občas použiji sprej…

Hmyz je doménou syna. Hodiny prochází s foťákem po zahradě i za plotem a fotí kdejakého broučka. Tisíce fotek už má na serveru Biolib. Ale to už je jiná kapitola.

Vodoměrka

No, a to by bylo zrovna všechno, na co si zrovna vzpomínám.

Tak zas někdy, až bude pršet – jen tak.

Ivo Antušek

Další články autora