Velký systematik
V té neformální øadì øeckých filozofù Sokrates-Platón je Aristotelés výhonkem vlastnì posledním. Všichni na sebe navazovali, vykládali se a vymezovali trochu i navzájem. Poslední a nejmladší z nich ale jejich myšlení domyslel, dopracoval a vnesl do nìj systém.
Aristoteles 384 pøed n. letopoètem – 322 pøed n. letopoètem. Narodil se ve Staigeru a byl synem lékaøe u dvora Filipa Makedonského. Mìli bychom si zapamatovat, ¾e byl vychovatelem krále Alexandra Makedonského, kterého známe spíše jako Alexandra Velikého. V mládí byl ¾ákem Platóna, prakticky a¾ do jeho smrti. Sám potom v Athenách zalo¾il vlastní filozofickou školu Lykeion, které se øíkalo také periopatetická (peripatos-kryté sloupoví). Aristoteles prý vyuèoval pøi procházkách v tìchto prostorech. Jak u¾ bývá v kraji zvykem, zemøel ve vyhnanství. Zùstalo po nìm ovšem dílo, které nelze obsáhnout v nìkolika øádcích.
Kdy¾ se potkáte s právníkem nebo filozofem, urèitì si vzpomene, ¾e u zrodu formální logiky stál právì Aristoteles. Jednotlivá tvrzení se spojují v soudy, z pøedpokladù (premis) vyvozujeme závìry. Základní formou soudu je sylogismus: ze dvou tvrzení se spoleèným èlenem plyne tøetí.
Zase se to pokusím trochu odlehèit. Kdysi jsem se pøipravoval na zkoušku z logiky a tam u implikace mù¾e z pravdy plynout nepravda. Nebudu to slo¾itì vysvìtlovat, ale také mi to nešlo do hlavy, a tak jsem si opakoval: jestli¾e dvakrát dvì jsou ètyøi, potom New York je malé mìsto. Moje ¾ena to chvíli poslouchala a potom se zeptala: co to kecáš? Vysvìtlil jsem jí, ¾e je to z formální logiky a ona vítìznì køièela: tak to je ta vaše mu¾ská logika! Inu, Aristotela si neoblíbila.
Aristoteles stál i u formování základních filozofických pojmù. U¾ jsem nìkde zmiòoval, ¾e dìlil vìdu na pøírodní, fyziku, a to, co je za ní, tady meta ta fyzika. Metafyzika v jeho pojetí se zabývá pùvodem a podstatou Jsoucna, tedy Boha. Nezabývá se pøírodními zákony, ale otázkami o smyslu naší existence. Zejména marxisté potom pou¾ívali pojem metafyzika v protikladu k dialektice, ale i to je velmi zploš»ující.
Ti, kdo s potìšením èetli knihu Umberta Ecca Jméno rù¾e (nebo vidìl film), si jistì vybaví, ¾e v centru pozornosti tam je druhý díl Aristotelovy Poetiky, který prý existoval, ale nikdy nebyl nalezen. No a v Poetice mají divadelníci základy dramatu. Tøeba trojí jednotu místa, èasu i dìj, nebo rozvr¾ení dramatu na expozici, kolizi, peripetii, krizi a katastrofu. Nìkteøí snad i po zhlédnutí pøedstavení za¾ili oèistnou katarzi.
Také jako politolog byl myslitel u zrodu mnoha pojmù. V mnohém navázal na uèitele Platona, nìkde šel dál, nìkde i trochu jiným smìrem. Zase jenom velmi struènì pøipomenu nìkolik systémù i definic, za které mu vdìèíme.
Aristotelés tøeba odmítá Platónùv názor, ¾e by lidé mìli mít všechno spoleèné. Uznává, ¾e „peníze mají, takøíkajíc, všichni nìjak rádi“, varuje však pøed ka¾dou hami¾ností, která obec nièí. Za nejlepší právní formu státu pova¾oval monarchii, tedy vládu spravedlivého panovníka. Za vhodnou dále pova¾oval aristokracii (vládu „nejlepších“), a za ménì vhodnou, ale stále pøijatelnou pova¾oval politeu, (vládu mnoha). Mo¾ná vás pobaví, ¾e zná i tøi pokleslé formy vlády. Tyranii, vládu samozvaného vládce ve prospìch sebe samého, oligarchii, vládu bohatých pro svùj vlastní prospìch, demokracii, vládu davu.
Èasy se mìní, ostatnì i Churchill kdysi tvrdil, ¾e demokracie je nejlepší mo¾nost z mnoha špatných. A ještì jedno moudro, staré pøes dva tisíce let: Nejdùle¾itìjší v ka¾dé ústavì je, aby zákony zaruèily, ¾e se nikdo z úøadu nemù¾e obohatit.
Povedu tu velmi struènou procházku k závìru. Sluší se zmínit ještì Etiku Nikomachovu a také fakt, ¾e ve støedovìku byl Aristoteles velmi vyhledávaný autor, jeho díla uèenci uznávali a studovali. Vycházel z nìho nejen tøeba Tomáš Aquinský, ale i øada arabských uèencù. Vìøil, ¾e èlovìk nemù¾e ¾ít sám, ale ve spoleènosti, je zoon politikon, tady èlovìk spoleèenský. Kdo však nemù¾e ¾ít ve spoleèenství, nebo je ve své sobìstaènosti nepotøebuje, není èástí obce, ale buï divoké zvíøe nebo bùh.
Ještì technickou poznámku. U psaní øeckých jmen jsem nenašel jednotný výklad. Tady pou¾ívám Aristoteles, ale vidìl jsem i psaní Aristotelés. Snad to nebude na pøeká¾ku srozumitelnosti textu.