Co praví legendy a pověsti

aneb šuplík plný legend a pověstí...

Opatovický poklad

Opatovický klášter byl založen jako samostatný klášter v roce 1086 Vratislavem II. Předtím tady byla, jak se píše, jenom poustevna. Od krále dostal klášter vsi a polnosti a to ne malé. Mnichové byli dobrými hospodáři a také dostávali statky od velmožů a králů a bohatství se množilo.

O klášterním pokladu se vyprávělo mnohé a tak není divu, že i král Karel IV. císař římský, chtěl poklad vidět. Vyjel si do Králova Hradce, kde přenocoval a druhý den ráno odjel jenom s dvěma panoši do kláštera. Nechal se poznat opatovi a po prohlídce kláštera a kostela ho požádal, zda by mu mohl ukázat i poklad, o kterém již mnoho slyšel. Že kvůli tomu vlastně do Opatovic přijel. Opat mu řekl, že jedině on a ještě dva bratři ví, kde poklad je a že jsou zavázáni těžkými sliby, že nikomu tajemství pokladu nezjeví. Císař se mu zavázal těžkým slibem mlčenlivosti, že pokud poklad uvidí, nikdy nikomu o něm nic neřekne a také nikomu nezjeví, co viděl.

Opat ho po složení slibu dovedl do velkého sklepa pod klášterem, nasadil císaři na hlavu kuklu, přes kterou nic neviděl. Vzal ho za ruku a ve sklepě poté odstranili cihlový vchod do podzemní díry. Vlezli do ní po žebříku a císař lezl s nimi. Když se dostali až na dno díry, několikrát císařem zatočili, aby ztratil orientaci a pak ho vedli dlouhou chodbou. Potom otevřeli těžké železné dveře a vešli dovnitř. Tady císaři sundali kuklu z hlavy a ukázali mu velký sklep, který byl plný těžkých kruhů litého stříbra, dál byl sklípek, který byl plný zlata. Když ho přivedli do třetího sklepa, který byl plný stříbrných a zlatých křížů, zdobených drahokamy, církevních kalichů a mnoho dalších vzácných klenotů, nechali mnichové císaře vše v klidu prohlédnout.

Tady opat císaře vybídl, aby si vybral z pokladu co se mu líbí. Císař nechtěl, nepřišel sem kvůli tomu, aby si něco odnesl, chtěl poklad jenom vidět. Opat tedy vybral jeden krásný prsten, ve kterém byl zasazen vzácný a drahý diamant a dal ho císaři na památku. Také mu řekl, že poklad je připraven pro záchranu české země, pokud přijde velká pohroma.

Když se císař dost vynadíval na všechny ty nádherné a cenné věci, opat mu opět navlékl na hlavu kuklu, aby nic neviděl a jako předtím s ním několikrát otočili. Tak si byli jisti, že císař nenajde cestu k pokladu. Vyvedli ho po žebříku opět na světlo denní a s požehnáním se s císařem mnichové rozloučili.

Císař Karel IV. se opravdu nikomu za svého života o tom, co v opatovickém klášteře viděl, nezmínil. Až když umíral, řekl o pokladu svým nejvěrnějším a také jim řekl o prstenu, který je prý až do dnešního dne na jeho prstě. Kde opravdu poklad opatovického kláštera byl se dnes neví. Klášter vypálili husité a mniši ve spěchu utekli a nechali poklad svému osudu. Je také možné, že při husitských nepokojích zemřel opat a dva bratři, kteří věděli kde poklad leží. Že by jej mnichové ukryli někam jinam a nebo si vzali sebou do kláštera ve Středě, to si nikdo nemyslí. Takže poklad zůstal ukryt v zemi až do dnešního dne.

Vypráví se také, že až bude v Českých zemích velká nouze, tak že poklad sám vypluje na povrch. O nalezení pokladu se pokoušeli mnozí již v dřívějších dobách. Tak třeba v roce 1415 pánové Jan Městecký, loupeživý rytíř pán z Opočna a další loupežný rytíř Otto z Bergova přelezli zdi kláštera v noci na den Všech svatých, přepadli mnichy, opata a jiné mnichy mučili a umučili, aby se dozvěděli, kde poklad leží. Ale nikdo nic neřekl a tak vyloupili jenom klášter a kostel a odnesli si některé klášterní cennosti. Také v pozdějších dobách mnohým poklad nedal spát. Klášterní zbořeniště bylo několikrát křížem krážem překopáno, ale nic se nenašlo. Dnes by vám těžko někdo v Opatovicích ukázal, kde vůbec klášter stával. Také Alois Jirásek psal o opatovickém pokladu ve svých Pověstech českých.

Olga Kotačka

Další články autorky