Élektra a Orestés
Zakonèíme spolu patrnì nejchmurnìjší kapitolu øeckých bájí. Po hrdinském vítìzství u Troje pøichází královra¾da a osudová tragédie vrcholí matkovra¾dou, k ní¾ bratra vyzývá sestra a dcera zavra¾dìné. I taky existují obèas odlišné verze, já se pøidr¾ím té nejznámìjší.
Kdy¾ Klytaiméstra a její milenec a pozdìji i man¾el Aigistos ukonèili v krvavé lázni ¾ivot Agamemnonùv, sestra Élektra pochopila, ¾e je ohro¾en i ¾ivot jejího mladšího bratra Oresta a odvezla ho do exilu do sousedního království. Sama ovšem zùstala v Mykénách, kde se trùnu ujal zrádný Aigistos se svou ¾enou. Élektra byla na královském dvoøe vystavena ústrkùm a posmìškùm, byla jakousi Popelkou toho domu, a tak se nenávist k matce i jejímu milenci prohlubovala.
Orestés se jako u¾ zralý mladík vrátil nepoznán na královský dvùr v Mykénách, pøíbìh spìl k logickém a pochmurnému závìru, jak to v antických tragédiích bývá. Orestés, povzbuzován sestrou, vra¾dí nejprve svou zrádnou matku, a po ní i jejího milce Aigista, pøíèinu všeho zla.
Zabití vlastní matky ale není samozøejmé ani v antických tragédiích, a tak Oresta zaèaly pronásledovat Erínye (nìkdy také Litice), pùvodnì duše zemøelých neprávem, pozdìji ochránkynì vnitøního øádu ve spoleènosti. (Mimochodem, myslíte, ¾e naše politiky trápí Erínye?) Orestés byl pøipraven pykat za svùj zloèin hlavou, ale rozsudek odmítla vykonat jeho sestra Ifigenie, chrámová knì¾ka, která, jak si snad vzpomínáte, byla obìtována bohùm na poèátku Trojské války.
Orestés potom pøedstoupil i pøed lidský soud a byl oèištìn z matkovra¾dy, proto¾e soudci rozhodli (pomìrnì tìsnì), ¾e jeho èin byl oprávnìný. Cestou na královský trùn v Mykénách Orestés ještì zabil Aigistova syna, ale to u¾ byla jenom drobnost v souètu zavra¾dìných.
Tím zatím konèí mé vyprávìní z antických bájí. Pokud vás alespoò trochu pobavilo a pouèilo, jsem rád, píšu to s potìšením. Trochu si odpoèinu (spíše mám rozdìlaná jiná témata) a rád se zase po èase vrátím k našemu vyprávìní. Bylo pøíjemné psát pro pozorné ètenáøe.