Muka Tantalova
Chtìl bych vám, opìt zjednodušenì, vyprávìt historii rodu Atreovcù. Je to ale zase trochu zmateèné. Patriarchou toho rodu byl Tantalos, vlastnì pradìdeèek Atrea, podle kterého se ten prokletý rod jmenuje.
Tantalos byl další z levoboèkù Diových. Kraloval v Lydii, bohové si ho velmi pova¾ovali, zvali ho na své rauty, øeèeno dnešním jazykem. A naopak, Tantalos zval bohy na hostiny k sobì. Ovšem zpychl, ztratil soudnost a rozhodl se, ¾e všemocnost bohù vyzkouší. Zabil svého syna Pelopa, rozporcoval ho, nechal upravit jako chutnou krmi a pøedlo¾il ho bohùm. Ovšem neobelstil je, prohlédli jeho léèku. Pelopa zase zcelili, malý kousek chybìjící kosti nahradili kostí 
slonovou a vdechli mu znovu ¾ivot. S ¾ivým Tantalem se mo¾ná ještì potkáme, ale do historie se zapsal hlavnì trestem, který ho po smrti èekal v podsvìtí.
Muka Tantalova, moji zvídaví, je vìèný hlad a ¾ízeò, kterými v podsvìtí trpìl. Stál po bradu ve vodì, nad ním visely lahùdky, ale kdykoliv se chtìl najíst nebo napít, nedosáhl, oboje mu unikalo. Podle jiné verze stál pod skálou, která hrozila zøícením. Pro souèasníka bych to pøirovnal k situaci milionáøe s pøísnou dietou.
Pøíštì si budeme vyprávìt pøíbìh o¾iveného Pelopa a jeho ¾eny, divoké Hippodamie. Pokud jste mìli mo¾nost nìkde vidìt alespoò èást z Vrchlického melodramatu, vzpomenete si. Pokud naopak máte mo¾nost nìkde nìjakou inscenaci shlédnout, doporuèuji. Vrchlického melodický verš s Fibichovou hudbou je zá¾itek, pokud tedy je dobrý také interpret. Tak¾e vám pøeji pøíjemné a støídmé posezení u pochmurného pøíbìhu.