SeniorTip

Naši tažní nebo protahující motýli (9)

Krása motýlích křídel - tak se jmenovala výstava v Národním muzeu, která probíhala od srpna 2011 až skoro do poloviny letošního února. Když jsme ji se synem za mrazivých lednových dní shlédli, uchvátila nás natolik, že jsme se rozhodli ji alespoň částečně přenést na stránky Seniortipu ve formě seriálu článků. Národní muzeum, zejména autor a komisař výstavy Mgr. Jan Macek, nám vyšlo vstříc, poskytlo scénář výstavy a umožnilo užít i některé ukázky z panelů. Text ze scénáře vybral a upravil Ivo Antušek senior, obrázky dodal a doplnil I. Antušek junior. Každý pátek máte tedy možnost nahlédnout do života motýlů, létajících perel přírody.

Migrace a klimatické změny
Podle očekávání změny globálního klimatu ovlivňují i migrační chování motýlů. Některé druhy migrují v současnosti početněji, jiné, dříve početnější, k nám dnes téměř nemigrují.

Babočka admirál (Vanessa atalanta) patří mezi migrující. Avšak pravidelné dálkové migrace z jižní do střední Evropy, tak jak k nim ještě docházelo v nedávno minulosti, pravděpodobně v důsledku oteplování klimatu v Evropě, v posledních letech vykazují značné výkyvy. V některých letech k nim, např. v západní Evropě, vůbec nedochází. Poslední výzkumy v populační biologii, a o migračním chování babočky admirála v západní a jižní Evropě odhalily, že jedinci podzimní generace už nepodnikají dlouhé migrace až do jižního Středomoří, ale jejich tah končí mnohem severněji (ve střední Francii nebo severní Itálii), teda v oblastech s podstatně chladnějšími zimami než v jižním Středomoří. Zároveň se migrací účastní daleko méně jedinců než dříve.

Vanessa atalanta - babočka admirál

Česká republika
Česká republika je zahrnována do eurosibiřské podoblasti v rámci palearktické oblasti. Její poloha v centru Evropy se přímo odrazila na pestré skladbě motýlích druhů. Setkávají se zde lesní druhy ze západní části kontinentu se stepními druhy pronikajícími z východní a jihovýchodní Evropy, stejně jako chladnomilné severské druhy s teplomilnými druhy obývajícími oblast Středomoří. Možnost jejich vzájemné koexistence na relativně malém území umožňuje velká členitost reliéfu a rozmanitost krajinných typů. Do současné doby bylo v ČR zjištěno 3438 druhů motýlů, z toho 2218 tzv. drobných motýlů (Microlepidoptera) a 1220 druhů tzv. velkých motýlů (Macrolepidoptera).

Motýli v ohrožení
Na laiky často pokládanou otázku, proč chránit motýly a jaký z toho pro život člověka vyplývá užitek, není snadné odpovědět. Motýli jsou krásní, nápadní, zajímaví, a stejně jako všichni živočichové a rostliny, nás informují o stavu našeho životního prostředí. Motýli jsou však především součástí biologické rozmanitosti naší planety. Každý vyhynulý druh znamená definitivní ztrátu části genetické informace živé hmoty a ničím se nedá nahradit. V současné době, kdy člověk vládne jak tvořivými, tak destruktivními silami, je jeho povinností rozumně nakládat s tímto bohatstvím a zachovat je i pro příští generace.

Současný průzkum potvrdil, že ohrožení motýlů má celosvětový rozměr. Velmi ohrožené jsou především endemické druhy obývající jen úzce vymezenou zeměpisnou oblast, v nanejvýš kritické situaci se nacházejí některé ostrovní populace motýlů.

Bělásek madeirský (Pieris brassicae wollastoni) je vyhynulým poddruhem jinak běžného běláska zelného (Pieris brassicae). Od roku 1977, kdy byl pozorován poslední jedinec, nebyl tento motýl, přes intenzivně prováděný průzkum znovu zjištěn. Jednou z příčin jeho vymizení by mohla být i virová infekce zavlečená v roce 1950 náhodně sem zavlečeným běláskem řepovým (Pieris rapae).

Jedním z jednoznačně prokázaných zcela vymřelých druhů motýlů je modrásek Glaucopsyche xerces , který až do roku 1941 obýval velmi úzce omezenou oblast pobřežních písečných dun Sunset District u San Franciska. Jeho vymření souvisí s urbanizačním plánem rozšíření města na tuto lokalitu. V současné době se dějí pokusy oživit tuto lokalitu jemu nejbližším příbuzným druhem Glaucopsyche lygdamus. V laboratořích odchovaní motýli jsou ve velkém vypouštěni do přírody a jejich stav se pravidelně monitoruje. Poslední kontrolní odchyty naznačily, že populace reintrodukovaných motýlů postupně nabývá podoby, velmi blízké vyhynulému druhu. Tento druh se velmi podobá našemu, rovněž ohroženému, modrásku kozincovému (Glaucopsyche alexis).

Glaucopsyche alexis - modrásek kozinkový

Rovněž budoucnost denních motýlů v České republice je nejistá. Prokazují to průběžné výsledky síťového mapování motýlů, organizované pracovníky Entomologického ústavu AV ČR. Z celkového počtu 161 druhů denních motýlů, uváděných z území ČR, je již osmnáct pokládáno za vyhynulé nebo nezvěstné (z toho ale u šesti druhů není spolehlivý výskyt v ČR v minulosti doložen), a dalším šestnácti druhům v důsledku omezení jejich areálů hrozí bezprostřední vyhubení. V různém stupni ohrožení je ještě 73 druhů, tzn. zhruba polovina z dosud přežívajících 143 druhů.

Podobně jako jinde v Evropě, byl hlavní příčinou úbytku motýlů zánik jejich stanovišť, který souvisel se změnami hospodaření v zemědělství a lesnictví. Scelováním pozemků zanikly meze, úhory, květnaté louky, občasně pasené stráně a okraje polních cest. Zemědělské i lesnické meliorace zničily řadu mokřadních stanovišť, nadměrné užívání insekticidů a chemických hnojiv vytlačilo citlivější druhy motýlů z převážné většiny našeho území. Zánik dříve rozšířeného pařezinového hospodaření a náhrada pařezin stinnými vysokokmennými lesy měl za následek zánik mnoha druhů obývajících lesní průseky, světliny a paseky.

Parnassius apollo vinningensis - jasoň červenooký

V ČR a v celé EU legislativně chráněný jasoň červenooký (Parnassius apollo) v minulosti obýval ostrůvkovitě některé části našeho území. Většina českých lokalit zanikla ve druhé polovině 19. století, poslední údaje pocházejí z dvacátých let minulého století. Na Moravě nejdéle přežívaly populace na vrchu Kotouč u Štramberka (do poloviny 20. let 20. století), a na Znojemsku (poslední nález z roku 1935). V současnosti se na našem území nachází od roku 1986 jediná ze Slovenska repatriovaná populace v opuštěném lomu vrchu Kotouč u Štramberka. Příčinou vymizení motýla bylo především zarůstání lokalit po omezení pastvy, či jejich spontánní nebo záměrné zalesňování.

Chazara briseis - okáč skalní

Okáč skalní (Chazara briseis) patří v současné době k bezprostředně ohroženým druhům. Do 70. let minulého století se běžně vyskytoval na skalnatých stanovištích po celé ČR, běžným byl např. na skalnatých stráních v okolí Prahy. V současné době na území ČR přežívá pouze ve velmi slabé vymírající kolonii v Českém krasu, a v lounském Českém středohoří. Na Moravě vymřel v 90. letech 20. století (poslední populace přežívala na Pálavě).

Vymírání motýlů jen dokládá obdobně vážný, alarmující stav populací i v ostatních skupinách bezobratlých. K zastavení tohoto trendu je nutné pochopit příčiny tohoto negativního jevu, který jednoznačně odráží stav našeho životního prostředí. Právě tvorba a udržování životního prostředí je v současné době více než nezbytným předpokladem udržitelného rozvoje života na naší planetě.

Nedávné inventární průzkumy prokázaly zajímavou skutečnost. Většina českých denních motýlů nežije v národních parcích, ani v chráněných krajinných oblastech, ale v Praze. Entomologové při svém výzkumu objevili v hlavním městě a v jeho nejbližším okolí 84 ze 141 dosud žijících druhů denních motýlů, zjištěných na území ČR. Jedním z možných vysvětlení tohoto pozoruhodného jevu je, že Praha má poměrně hustou síť chráněných území, a navíc i členitou krajinu, poskytující mnoha druhům denních motýlů vhodné podmínky k životu i mimo ně ( v parcích, zahradách nebo na železničních náspech a okrajích cest). Rezervace v Praze jsou většinou také pod odborným dohledem různých místních spolků a organizací, které provádějí vhodný management. Pro mnohé proletující motýly se stávají velmi přitažlivými pro přechodný pobyt kvetoucí zahrady. Poslední průzkumy prokázaly, že běžně vyhledává příměstské zahrádky a parky až několik set druhů motýlů, kde nacházejí dostatek potravy na kvetoucích okrasných květinách. Toto poměrně vysoké číslo lze ještě navýšit vhodným doplněním určitých druhů nektaronosných rostlin a odpovídající úpravou pozemku.

Kvetoucí louka

Ve střední Evropě jsou za nejatraktivnější biotopy pro motýly považovány květnaté louky, poskytující nejen dostatek potravy, ale i možnost najít partnery ke spáření. Zejména pestrý sortiment kvetoucích rostlin, základní zdroj obživy motýlů, je jedním z podstatných faktorů podmiňujících druhovou rozmanitost motýlí fauny luk. Vyskytují se zde nejen druhy stálé, jako různí okáči, modrásci, soumračníci, hnědásci perleťovci, ale i druhy protahující, jako babočky, otakárci, žluťásci nebo bělásci, jež zde nacházejí bohatý zdroj potravy. V minulosti však intenzivní zemědělství změnilo charakter většiny luk v monotónní travnaté plochy téměř bez kvetoucích rostlin, což se negativně projevilo v omezení potravní nabídky jak pro dospělé motýly, tak i housenky. V důsledku toho mnoho kdysi běžných druhů motýlů se stala vzácnými nebo úplně vymizelo.

Klíčem k úspěchu zachování druhové rozmanitosti motýlů je především ochrana ekosystémů jako celku. Ekosystémy se svou flórou a faunou tvoří složitě provázaný funkční celek, jehož jsou motýli nedělitelnou součástí. Ochrana ekosystémů na našem území je začleněna do soustavy Natura 2000, na níž se podílejí všechny členské státy Evropské unie.

Ta je určena k ochraně nejvzácnějších a nejvíce ohrožených druhů živočichů, rostlin a nejvzácnějších přírodních stanovišť na území Evropské unie. V mnoha místech Evropy byly pro studium motýlů zřízeny tzv. motýlí skleníky – vivária, kde můžeme přímo pozorovat živé motýly v simulovaném prostředí. Velký zájem veřejnosti o návštěvu těchto motýlích skleníků svědčí o správné cestě ochranářů vyburcovat lidské svědomí i na tomto poli.