Krása motýlích køídel
Tak se jmenovala výstava v Národním muzeu, která probíhala od srpna 2011 a¾ skoro do poloviny letošního února. Kdy¾ jsme ji se synem za mrazivých lednových dní shlédli, uchvátila nás natolik, ¾e jsme se rozhodli ji alespoò èásteènì pøenést na stránky Seniortipu ve formì seriálu èlánkù. Národní muzeum, zejména autor a komisaø výstavy Mgr. Jan Macek, nám vyšlo vstøíc, poskytlo scénáø výstavy a umo¾nilo u¾ít i nìkteré ukázky z panelù. Text ze scénáøe vybral a upravil Ivo Antušek senior, obrázky dodal a doplnil I. Antušek junior. Ka¾dý pátek budete tedy mít mo¾nost nahlédnout do ¾ivota motýlù, létajících perel pøírody.
Krása motýlích køídel odedávna poutala pozornost èlovìka. Historie barevnost a ornamentika motýlích køídel se stala pramenem nejen mimoøádného obdivu, ale i inspirace, napodobování, a v neposlední øadì i objektem dùsledného zkoumání. Pøes všechno si dosud zachovává svá hluboká, stále nedostateènì pochopená tajemství, a» u¾ jde o neuvìøitelnou paletu barev, ornamentù, kresebných vzorù, èi tušení skrytého významu a funkce tìchto projevù ¾ivé pøírody.
Motýli jsou samostatným øádem hmyzu s promìnou dokonalou, spolu s dalšími velkými øády hmyzu, jako jsou napøíklad brouci, dvoukøídlí nebo blanokøídlí. Charakteristickým znakem celé této skupiny je rozmno¾ovací cyklus, procházející stadiem kukly, v ní¾ dochází k zásadní promìnì larválního stadia v dospìlce. Nejnápadnìjším znakem motýlù jsou jejich pestrá køídla v nepøeberné škále kresebních vzorù. Pùvodcem této nádhery jsou drobné støechovitì se pøekrývající šupinky – charakteristický znak, zohlednìný i v jejich vìdeckém pojmenování Lepidoptera, v doslovném pøekladu šupinokøídlí.
Detail køídla motýla
Motýli jsou rozšíøeni, kromì Antarktidy, po celém svìtì. Do souèasnosti bylo objeveno a popsáno okolo 180 000 druhù, pøièem¾ ka¾dým rokem pøibývají stovky dalších. Motýli pøedstavují evoluènì jednu z nejúspìšnìjších skupin hmyzu. Co do poètu druhù, zaujímají ètvrté místo za brouky, blanokøídlými a dvoukøídlými.
V bì¾ném povìdomí se motýli dìlí podle velikosti na velké (Macrolepidoptera), a drobné (Microlepidoptera), pøièem¾ velcí se podle zpùsobu ¾ivota ještì dále dìlí na denní a noèní. Ve skuteènosti je však toto velmi zjednodušené tøídìní motýlù nepøirozené, proto¾e nevystihuje vlastní pøíbuzenské vztahy a odborné kruhy je odmítají. Mezi velkými motýly toti¾ najdeme i velmi drobné druhy, velikostí pøipomínající více moly, naopak i mezi tzv. drobnými motýly, se vyskytují pomìrnì velké druhy. Stejnì tak v èeledích noèních motýlù (napø. mùrovití nebo pøástevníkovití) nacházíme druhy s denní aktivitou, kteøí si v pestrostí zbarvení nijak nezadají s vlastními denními motýly. Mezi obìma tìmito skupinami existují urèité zobecòující rozdíly v tìlesné stavbì.
Noèní motýli mají zpravidla silné, hustì ochlupené tìlo, s køídly støechovitì pøekrývajícími zadeèek. Na rozdíl od nich dr¾í denní motýli v klidové pozici køídla pøilo¾ená k sobì. Pøední a zadní pár køídel noèních motýlù je ve vìtšinì pøípadù spojen pomocí zesílených brv, nebo záhybu na místì jejich styku. U denních motýlù køídla dr¾í pohromadì pouhým pøilnutím. Tykadla denních motýlù jsou palièkovitá (tzv. Rhopalocera), u noèních motýlù jsou pomìrnì rùznotvará (tzv. Heterocera).
Vøetenušky, pøesto¾e jsou øazeny do skupiny Heterocera, zahrnující pøevá¾nì noèní motýly, v nìkterých anatomických znacích a ve zpùsobu ¾ivota vykazují spíše znaky charakteristické pro vlastní denní motýly (Rhopalocera).
Zygaena filipendulae - vøetenuška obecná
Køídla motýlù
Motýli jsou zrozeni pro létání, a proto vìtšinu své ¾ivotní energie investují do køídel. V porovnání s ostatním hmyzem zaujímají køídla ji¾ na první pohled podstatnou èást jejich tìla. Jsou to párové orgány vyrùstající z druhého a tøetího hrudního èlánku. Tvoøí je dvì k sobì pøiléhající, ¾ilkami vyztu¾ené membrány, navzájem spojené drobnými vzpìrami. U vývojovì primitivnìjších motýlù mají oba páry køídel stejný tvar i velikost, u vývojovì odvozených skupin dochází k jejich anatomickému rozlišení. Zadní køídla bývají èasto zøetelnì menší ne¾ pøední.
Motýlí køídla mohou mít rozmanitou velikost i tvar, u pernatušek a pernatìnek jsou køídla peøíèkovitì roztøepená, u øady drobných motýlù jsou kopinatì zú¾ená, lemovaná širokými tøásnìmi. V krajním pøípadì zadní køídla zakròují do podoby vahadélkovitých útvarù, podobnì jako u dvoukøídlého hmyzu.
K nejnápadnìjším køídelním útvarùm zadních køídel patøí ostruhy, které se vyvinuly nezávisle u rùzných èeledí, a u nìkterých druhù mohou dosahovat znaèné délky. Jejich funkèní význam není dosud uspokojivì vysvìtlen, podle jedné z hypotéz slou¾í jako stabilizátory letu.
Za motýla s nejdelšími ostruhami vùbec je pova¾ován africký martináè Eudaemonia argiphontes.
(http://www.boldsystems.org/views/taxbrowser.php?taxid=93610 )
Délka ostruh dosahuje a¾ trojnásobku rozpìtí køídel.
Vlastní let motýlù spoèívá na støídavém vertikálním pohybu køídel pomocí mohutnì vyvinutých letových svalù v hrudi, pøièem¾ špièka køídla opisuje le¾atou osmièku. Frekvence pohybu køídel ovlivòuje nejen rychlost letu, ale i manévrovací schopnosti. Nejvýkonnìjšími a zároveò nejobratnìjšími letci jsou lišajové, jejich¾ køídla kmitají ve frekvenci 200 úderù za sekundu.
Acherontia atropos- lišaj smrtihlav
Ochlodes sylvanus - soumraèník rezavý
Z denních motýlù jsou nejvýkonnìjšími letci soumraèníci s 20 údery za sekundu, bìlásci a baboèky jen s 5 - 10 údery, nejpomaleji pohybují køídly neotropické druhy kalig s pouhými 2 - 3 údery za sekundu, tak¾e fáze pohybu jejich køídel je schopen registrovat i lidský zrak. Schopnost motýlù k plachtìní ovlivòuje velikost plochy køídel v pomìru k velikosti tìla. Proto nejlepšími kluzáky mezi motýly jsou druhy s relativnì širokými køídly a útlým tìlem. Napø. otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) je schopen i po celé hodiny bez ustání plachtit po svém teritoriu s obèasným mávnutím køídel pøi otoèkách. Rychlost letu rovnì¾ ovlivòuje amplituda mávání køídel, u monarchy (Danaus plexippus) se v poklidném letu køídla pohybují v amplitudì 45°, pøi zrychlení letu se v okam¾iku tento úhel zvìtší a¾ na 150°, a souèasnì se zvýší i frekvence z pìti na dvanáct úderù za sekundu.
(http://www.bugpeople.org/taxa/Lepidoptera/Danaidae/Danaus_plexippus/Danaus_plexippusPage.htm)
Let motýlù ovlivòuje rovnì¾ míra souèinnosti pohybu obou párù køídel. To zajiš»ují tzv. koaptaèní struktury poblí¾ báze pøedního a zadního køídla.
Snad jediným nelétajícím známým motýlem je Bourec morušový (Bombyx mori), pøesto¾e má plnì vyvinuta køídla. Tento znak nebyl zámìrnì šlechtìn, proto¾e pøi šlechtìní byla vìnována pozornost u¾itkovým vlastnostem. Schopnost letu, v chovech nedùle¾itá, postupnì zanikla.
U nìkterých severských nebo vysokohorských druhù denních motýlù dochází vlivem drsných klimatických podmínek ke sní¾ení letové aktivity. Na arktických pláních, nebo na alpinských svazích s neèekanými povìtrnostními zvraty i v letním období, by prudké vichry mohly zanést samièky daleko od jejich rodištì, a tak ohrozit existenci druhu. Vyšší pasivita samièek pøedevším u horských, nebo èasnì na jaøe èi na podzim se vyskytujících druhù, vedla v prùbìhu evoluce a¾ k úplné ztrátì køídel.
Legenda:
Zelenì – trávicí systém
®lutì – nervový systém
Modøe – dýchací systém
Fialovì – rozmno¾ovací systém
Rù¾ovì – endokrinní systém
Èervenì – obìhová soustava
Oran¾ovì – vyluèovací trubice
Pokraèování pøíští pátek…
Ivo Antušek