Femmes fatales
Své povídání o Trojské válce bych rád zakonèil malým ohlédnutím za jakousi pramátí osudových ¾en v naší civilizaci, Trojskou Helenou.
Vlastnì jediné zprávy o ní máme v Homérovì Iliadì, ale je zajímavé, jak se její obraz v èase promìòoval. A nejen v èase. Mysogynové- nepøátelé ¾en zdùrazòují Helenu jako pøíèinu války, naopak feministky by ji radìji vidìly jako obì» mu¾ské brutality. Pravda ovšem je, ¾e tam, kde je Helena, se vzácnì potkává Érós s bojem, násilím, potøebou mu¾ù se pøedvést.
Nezapomínejme, ¾e Helena pøišla na svìt jako „bokovka“ olympského Dia, byla nevlastní sestrou pozdìjší kruté vra¾edkynì Klytaimnéstry. Vyrùstala ovšem na královském dvoøe, proto¾e Diovy cizolo¾né dìti byly ve starém Øecku ctìny jako vlastní. Vyrostla do nebývalé krásy a je mo¾ná trochu záhadou, proè její volba padla na zrzavého Meneláa v dobì, kdy ještì ani nebyl spartským králem. No a potom u¾ o dalším dìji nìco víme, Helenu jsme opouštìli v poboøené Tróji.
Z filmu - Trojská Helena
Podle Homéra prý rozzuøený Meneláos hledal Helenu, aby ji zabil, ale kdy¾ ji spatøil, rázem zmìnil názor. Nejvíc prý ho ovlivnila krása jejích òader. Asi byl horòák. Potom následoval trochu slo¾itý návrat domù a spokojený ¾ivot spartské královny. Jestli nezemøeli, ¾ijí š»astnì dodnes. A vlastnì ano, ¾ijí, v umìní, bájích.
Osudová ¾ena Helena popletla hlavu mnoha mu¾ùm. Její kouzlo nebylo jenom v její kráse, zdá se, ¾e byla i ve své dobì uznávaná èarodìjka, ¾ena na svou dobu vzdìlaná, spíše chytrá ne¾ moudrá, patrnì od dìtství rozmazlovaná, zvyklá na zájem mu¾ù. Kdy¾ v naší kultuøe nìkdo øekne femme fatale, naskoèí skoro automaticky antická kráska, po ní¾ nezùstaly jiné stopy, ne¾ slovo básníkovo.
Archeologické vykopávky dokazují, ¾e v Homérových eposech bylo mnoho pravdivého. Krása Heleny pøekonala vìky, mo¾ná dodnes se k ní naše nì¾ná polovina vymezuje, mo¾ná dodnes vìtšina mu¾ù po jejím pùvabu tou¾í.