Antigona

Hegel určitě právem nazývá příběh Antigony vrcholem absolutní tragédie. V příběhu jejího otce Oidipa a hlavně jejím vlastním je opravdu všechno, co k antické tragédii patří. Osudovost až krutě nezvratná, věštby, které se naplní, trestající tyrani, kteří jsou následně sami potrestáni. Podstatné ovšem je to, na co upozorňuje právě Hegel. V tom krutém sporu měly svůj díl pravdy obě strany. Možná v historii naší civilizace poprvé, ale určitě ne naposled. Svár principů známe i z dnešní doby. Jenom si neradi připouštíme, že se dá řešit jedině domluvou a ústupky obou znesvářených stran. Řešení silou a mocí spory jen prohlubují.

Když se oslepený Oidipus vydal na svou potupnou pouť Řeckem, jediné z dětí, které s ním soucítilo, byla dcera Antigona. Její sourozenci se o otce nestarali, spíše ho zavrhli. Mezi jejími bratry Polyneikem a Eteoklem vypukl spor o moc, řečeno současným slovníkem- boj o koryta. Eteoklés se přidal na stranu strýce Kreonta, který v Thébách vládl, na opačné straně Polyneikos požádal o pomoc Athény a také otce Oidipa. Ten mu ale prorokoval záhubu a jeho předpověď se naplnila. Cizácká invaze Polyneikovi trůn nevrátila. V krutém boji před hradbami Théb se bratři v boji navzájem smrtelně zranili.

Kreón mohl vládnout dál. Zakázal ale řádně pohřbít Polyneika, protože napadl vlastní město. Antigona se postavila proti. Tvrdila, že bozi požadují řádný pohřeb mrtvého a tajně bratra pohřbila. Za trest ji rozzuřený Kreón nechal zaživa zazdít do královské hrobky. Když si svůj krutý příkaz rozmyslel, neboť se zalekl tragické věštby, spěchal vše napravit, ale přišel pozdě.

Antigonu nalezl v hrobce oběšenou a vedle ní svého mrtvého syna, Antigonina milého. Kreontova žena neunesla synovu sebevraždu a také si vzala život. A tak zůstal Kreón sice bez královských konkurentů, ale také bez všech blízkých. Osamocený monarcha, až do konce svého života zlomený žalem.

Závěrem si přiznejme, že svůj díl pravdy měli v tom sporu oba. Konfliktní mocenské řešení ovšem nepomohlo ničemu. Zůstala mrtvá Antigona a mnoho dalších, na druhé straně nešťastný a opuštěný Kreón. Tady je podle Hegela patrně základní bod sváru celé naší civilizace. Sváru konfliktů, principů, které se dají řešit jenom dohodou.

Nepsaným pravidlem našeho vyprávění je neplánovitost. Vyprávím trochu bez pravidel, jsou to taková přátelská posezení. Antických tragedií bylo dost, povíme si, jak vznikl roh hojnosti?

Josef Hejna