Støípky z dìjin propagandy (5)
Tak jako první svìtová válka rozvinula nástroje propagandy, tak i po té druhé svìtové se mistøi propagandy, vlády a tajné slu¾by pouèili. Jednou z prvních akcí, kde se komplexnì vyu¾ily získané poznatky byla tzv.
OPERACE ÚSPÌCH
Odehrála v roce 1953 v Guatemale, kde byl za prezidenta zvolen kpt. Jacobo ARBENZ Guzmán. Ten chtìl pozvednout ¾ivotní úroveò lidových mas národa s polokoloniálním hospodáøstvím a posílit soukromé iniciativy rozvíjejícího se guatemalského kapitálu, posíleného dodávkami v 2. svìtové válce. Naøídil vybudovat státní pøístav, aby tak zrušil monopol United Fruit Company. Dal také vybudovat novou silnici k Atlantiku, èím¾ ohrozil monopol UF Company. Rovnì¾ státní elektrárna mìla poskytnout lacinìjší slu¾by. To u¾ se United Fruit pøestalo líbit a zaèala lobovat v Kongresu USA, aby se proti Arbenzovi zasáhlo. Našli ohlas, bylo to v dobì protikomunistické McCartyho hysterie. Do hry vstoupil nám ji¾ známý Bernays, který zu¾itkoval strach a obavy Amerièanù z rudého nebezpeèí. Vyu¾il agentury Middle America Information Bureau, a jejím prostøednictvím vydával a mediím nabízel úèelovì formulované a l¾ivé informace o re¾imu a Arbenzovì politice. Psal o jeho sympatiích ke komunistùm (podíleli se na formulování pravidel pozemkové reformy). Bernays nastoloval témata a zvyšoval obavy z aktuální a bezprostøední hrozby komunismu. Skuteènou situaci v Guatemale pøijela posoudit skupina elitních amerických novináøù z presti¾ních titulù (V terminologii PR- press trip), kterou Bernays pøipravil a zorganizoval. Pøedvedl jim samozøejmì to, co chtìl, aby vidìli a slyšeli. Ti pak zaèali informovat o pozitivních aktivitách koncernu UFC ve Støední Americe a o komunistickém podvracení.
Nezahálela ani CIA, její¾ tehdejší øeditel Allen Dulles byl sám akcionáøem United Fruit. Ten oznaèil situaci v Guatemale jako“sovìtské pøedmostí na západní polokouli“. Pøispìla k tomu i dodávka starých nìmeckých zbraní z ÈSR, jí¾ se CIA pokoušela zabránit. Sovìti v té dobì o Ji¾ní Ameriku nemìli zájem, svou pozornost soustøeïovali na Støední Východ a s Guatemalou neudr¾ovali ani diplomatické vztahy. Po tajných pokusech CIA destabilizovat Arbenzovu vládu rozhodl v srpnu 1953 “Výbor národní bezpeènostní rady USA pro utajené akce“ o svr¾ení legálnì ustavené vlády v Guatemale. Propagandistickou kampaò vedl agent CIA, spisovatel špioná¾ních románù Howard R. Hunt, který pozdìji øídil vylodìní v Zátoce sviní na Kubì a po èase se vyznamenal v aféøe Watergate. Tìsnì pøed svou smrtí v roce 2007 tento pán pøiznal, ¾e byl souèástí konspirace na zabití prezidenta Kennedyho, kterou øídil viceprezident Lyndon B. Johnson.
Hunt dal vyrobit záplavu letákù, èlánkù a výzev, které se mìly pozdìji rozšiøovat v Guatemale. Zvláš» dùle¾itá byla brilantní rozhlasová vysílání, znamenitì zamìøená na desinformaci, zmatení a zastrašení guatemalských obyvatel, jejich vùdcù a ni¾ších velitelù armády. V Nicaragui, Dominikánské republice, v Hondurasu a dokonce i na velvyslanectví USA v Guatemale byl vybudován øetìz tajných rozhlasových vysílaèù, které pøedstíraly, ¾e patøí neexistujícím guatemalským bojovníkùm za svobodu. Prefabrikované zvuky bojových akcí mìly posluchaèe pøesvìdèit, ¾e se vysílá ¾ivì z oblasti bojù. Dokonce byly zapnuty i rušièky bì¾ných guatemalských stanic.
Koncem kvìtna 1953 zaèalo americké námoønictvo a letectvo hlídkovat u guatemalského pobøe¾í pod záminkou ochrany Hondurasu pøed guatemalskou invazí. Zaèalo také zastavovat všechny lodi plující do Guatemaly. Americká vojenská letadla svrhávala letáky vyzývající k boji proti komunistickému atheismu a útlaku a ke spolupráci s vùdcem Arbenzových odpùrcù Castillo Armasem.
Zatímco guatemalská armáda èítala asi 5000 dobøe vycvièených vojákù, Armas jich nemìl ani 500. Ty ale rozdìlil do nìkolika skupin podél hranic, aby útok vyvolal dojem masivní invaze. Mìly se pøi tom vyhýbat støetùm s armádou, proto¾e by naopak mohly armádu sjednotit.
Útoèníci byli vìtšinou pora¾eni, zajati, nebo se zachránili útìkem do d¾ungle, nìkde i za úèasti obyvatelstva podporujícího Arbenze. Mezi dùstojníky se však zaèal díky propagandì šíøit strach, ¾e naprosté znièení rebelù by mohlo vyvolat americkou ozbrojenou intervenci. Šíøily se dokonce i zvìsti o vylodìní americké námoøní pìchoty. Arbenze dorazilo, kdy¾ se dovìdìl, ¾e ve mìstì Chiquimale pøešla celá posádka k Armasovi. Ohlásil vládì, ¾e se armáda vzbouøila a resignoval. Mnozí velitelé nesouhlasili a Amerièané je museli podplatit.
Ve svìtovém tisku i na pùdì OSN vyvolala Operace úspìch vlnu kritiky. Po èase byla CIA nucena vyslat do Guatemaly nìkolik agentù, kteøí hledali doklady, které by potvrdily vazby na SSSR. Nic nenašli…Podobnost s Hussainovými zbranìmi hromadného nièení není èistì náhodná. První i druhá válka v Iráku nesou z hlediska politického marketingu mnohé další spoleèné rysy a prostøedky pùsobení na veøejné mínìní a zasluhovaly by samostatný èlánek.
Akce byla zøejmì i pouèením pro Dwighta EISENHOWERA (1890 -1969), který se stal presidentem právì v dobì Operace úspìch. Na konci svého 2. prezidentského období v r. 1961 pak pronesl tato varovná slova:
„Celkový vliv vojenskoprùmyslového komplexu je cítit v ka¾dém mìstì, v ka¾dém státì, v ka¾dém úøadì federální vlády. V èinnosti vlády se musíme vyvarovat šíøení neomezeného vlivu vojenskoprùmyslového komplexu. Musíme rovnì¾ stát na strá¾i, aby státní politika neupadla do zajetí vìdeckotechnické elity.“
Zkusme za závìr shrnout základní pravidla úèinné manipulace s veøejným mínìním.
1. Protivníka (nepøítele) je potøeba pojmenovat a udìlit mu negativní vlastnosti. Protivník (nepøítel) je zlá pøíšera, schopná jakékoli špatnosti: bránit míru, usmrcovat nevinné civilisty, vyvolat válku. Podvádí, ubli¾uje ¾enám, dìtem, starým lidem, znásilòuje, mrzaèí vìznì a zajatce.
2. Vlastní motivaci pozitivnì dolo¾it nìèím obecnì uznávaným: svoboda, demokracie, lidská práva, humanita apod. Ka¾dé zbranì, které poslou¾í k rychlému vítìzství jsou humánní.
3. Podpoøit vlastní názor morálními autoritami, slavnými osobnostmi, které vydají osobní prohlášení, sdìlí veøejnosti vlastní stanovisko. K tému¾ úèelu pomohou i mezinárodní organizace, v nich¾ má dotyèná strana své lidi.
4. Prezentuje se tzv. názor lidu, samozøejmì jen pozitivní.
5. Pøedkládá se veøejnosti selektivní pravda, vše co podporuje vlastní zále¾itosti, ostatní se potlaèuje, a naopak zdùrazòují se negativa protivníkova stanoviska. Propaganda musí být lidová, pøizpùsobená chápání tìch nejomezenìjších, proto¾e schopnost porozumìní mas je nízká a zapomnìtlivost velká.
6. Apel na stádnost. Ka¾dý slušný uva¾uje jako my, My jsme zastánci národních zájmù, Kdo není s námi, jde proti nám, atp. Propaganda se musí omezit na nìkolik málo bodù, které se musí heslovitì opakovat. Pro propagandu jsou vhodní jen nejgeniálnìjší znalci lidských duší. Myšlení lidí je urèováno emocemi a pøevá¾nì rozlišují jen pozitivnì èi negativnì.
Politický marketing, dovednost ovlivòovat veøejné mínìní a vytváøet souhlas, spoèívá v bezpeèném ovládnutí symbolù a mechanismù spoleèenské komunikace vèetnì médií. Ten, kdo tyto skryté mechanismy ovládá, disponuje znaènou mocí øídit naše osudy s naším souhlasem. Tím vládcem jsou pøedstavitelé mocenské elity, domácí i zahranièní, které usilují o souhlas obèanù pro svou vlastní politiku, správou vìcí veøejných a o ekonomickou a politickou kontrolu masmédií. Ekonomické elity kontrolují èinnost médií buï pøímým vlastnictvím èi inzercí a rozhodují o redakèní personální politice i o mediálním obsahu. Nastolují témata, vymezují spoleèenskou debatu a vnímání svìta. Vrcholní pøedstavitelé ekonomiky významnì sponzorují, a tak i kontrolují politické strany a jejich volební kandidáty. Pomocí sítì lobbyistù ovlivòují legislativní proces, jeho obsah a výsledek. Jedinì lidé, kteøí nahlédnou do kuchynì politického marketingu, mají mo¾nost výraznì kontrolovat svùj osud v prostøedí dnešní spoleènosti tím, ¾e se nenechají zmanipulovat.
V soudobé obèanské spoleènosti existuje pøibli¾nì 20 % populace, vìtšinou vzdìlancù, kteøí mohou mít jistý vliv na ¾ivot spoleènosti a její smìøování. Zbylých 80 % jsou prostí jedinci, jejich¾ primární snahou je ¾ít a zemøít v míru. Tìšit se z vlastní rodiny, starat se o její blaho, mít zahrádku, pìstovat kytièky a další koníèky. Podle pøedstav mocenských elit mají poslouchat a ideálnì pak vùbec nemyslet. V dùsledku kontroly kultury, dodávaných informací a taktiky politického marketingu se mocenským elitám daøí udr¾et vìtšinu veøejnosti mimo vlastní mocensko-politickou hru. Svoji legitimitu elity odvozují od vìtšinového souhlasu veøejnosti s dovednì formulovanou a prezentovanou politickou praxí.
V této souvislosti nelze vynechat úlohu medií. Ta zprostøedkovávají pøedevším názory mezinárodní elity lidem dole, kteøí mají sice odbornou kvalifikaci ve svém oboru, ale nikoli v politice. Dají se snadno obloudit a vystrašit. Hlavním cílem je obèany zabavit, aby nepøemýšleli o souvislostech, které zpùsobují mravní a sociální úpadek. Denní tisk nepova¾uje za svou povinnost pravdivì informovat, ale bavit, proto¾e právì to pøináší zisk jeho majitelùm. Vzniká nový prostøedek, jakýsi køí¾enec mezi seriózní informaci a zábavou, nazývaný infotainment. Zpravodajství se nedá dost dobøe vìøit, proto¾e pøejímá informace od PR agentur, které je vytváøejí na základì objednávek od dr¾itelù moci èi dokonce od tajných slu¾eb.
V takovém ¾ijeme svìtì…
Ivo Antušek