Střípky z dějin propagandy (2)

Jméno další osobnosti, která si vzala poučení z 1. světové války zatím nebudu jmenovat. Byl jí jeden vcelku bezvýznamný frontový voják, jemuž pobyt ve věznici poskytl čas a klid k napsání knihy, která významně ovlivnila dějiny XX. století.
Autor poznal, že správné používání propagandy je skutečné umění. Účelem válečné propagandy bylo podporovat boj německého národa. Bojují-li národy o svou existenci na této planetě, jedná se o osudovou otázku bytí či nebytí, v tomto případě jsou prý veškeré humanitní či estetické úvahy nicotné.

Humanitě ve válce nejvíce odpovídá nejostřejší způsob boje. Pokusí-li se někdo vstoupit do těchto věcí se žvásty o estetice, může se mu dostat pouze jediné odpovědi: osudové otázky významu boje národa o existenci ruší veškeré závazky vůči kráse. Nejhroznější zbraně jsou humánní, pokud slouží rychlému vítězství a krásné jsou pouze takové metody, které pomohou zajistit národu důstojnost svobody.

Na koho se má propaganda obracet? Na vědeckou inteligenci anebo na méně vzdělanou masu?
„Propaganda se má vždy obracet na masu! Pro inteligenci, nebo pro to, co si dnes tak říká, není určena propaganda, nýbrž vědecké poučení,“ píše doslova ve svém díle, a pokračuje:
„Každá propaganda musí být lidová a její duchovní úroveň se musí přizpůsobit úrovni chápání těch nejomezenějších mezi těmi, na něž se obrací. Její čistě duchovní úroveň musí být tím nižší, čím početnější je masa lidí, jimž je určena. Jedná-li se však o to, aby do okruhu její působnosti byl vtažen celý národ, jak je tomu v případě válečné propagandy, je na místě velká pozornost při vyhýbání se příliš vysokým duchovním nárokům. Čím skromnější je její vědecký balast, a čím více se orientuje na cítění masy, tím výraznější je její úspěch.
Vnímavost velké masy je velmi omezená, schopnost porozumění malá, zapomnětlivost však velká. Vzhledem k těmto skutečnostem se musí účinná propaganda omezit vždy pouze na velmi málo bodů a tyto heslovitě opakovat tak dlouho, až určitě i ten poslední mezi adresáty si dokáže představit oč jde.“

V další části spisu se autor postavil proti zesměšňování protivníka, protože to vzbuzuje falešné představy o jeho síle. Pochválil naopak propagandu protivníků, kteří líčili Němce jako divoké Huny, od nichž se dá očekávat cokoli. Když tedy Němci použili smrtonosné plynové zbraně, potvrdili tak to, co hlásila propaganda a dávalo to zapomenout, že spojenečtí vojáci třímají v ruce zbraně, které jsou mnohdy ještě smrtonosnější.

Kdo má vést propagandu?
Zatímco válečné propagandy se u západních spojenců chopili zkušení lidé, k propagandě v Německu byl odvelen první osel, který se namanul (nebo to byli i "jinak" chytří lidé), namísto aby nahoře pochopili, že pro tuto práci jsou vhodní jen ti nejgeniálnější znalci lidských duší, píše dále autor díla.
Široká masa národa nesestává z diplomatů nebo z učitelů státního práva, ba ani ne výhradně z rozumných lidí schopných úsudku, nýbrž také z kolísajících, pochybujících a nejistých nebožáků. Jakmile jednou vlastní propaganda přizná jen záblesk pravdy na druhé straně, ihned je dán důvod k pochybnostem o pravdě vlastní. Masa není schopna rozlišovat, kde končí cizí bezpráví a začíná bezpráví vlastní. V takovém případě znejistí a stává se nedůvěřivou, obzvláště tehdy, nedopustí-li se protivník stejného nesmyslu a veškerou vinu podsouvá nepříteli.

Myšlení a konání národa je určováno více citovým vnímáním než střízlivou úvahou. Toto vnímání ale není komplikované, nýbrž velmi jednoduché a uzavřené. Není tu přílišné diferenciace, nýbrž rozlišování pozitivní nebo negativní, láska nebo nenávist, právo nebo bezpráví, pravda nebo lež, ale nikdy napůl tak, a napůl onak, nebo částečně atd. Skvělou znalostí primitivního způsobu vnímání široké masy se podle autora vyznačovala anglická propaganda, která dokonce i v případech největších neúspěchů dokázala prezentovat nepřítele jako jediného viníka na vypuknutí války.

Propaganda se musí omezit na nejnutnější obsah a tento neustále opakovat. Vytrvalost je v tomto případě, stejně jako u mnoha jiných věcí na světě, prvním a nejdůležitějším předpokladem úspěchu.
Masy však potřebují při své těžkopádnosti vždy určitý čas, než jsou schopny vzít nějakou na vědomí a pouze tisícerým opakováním jednoduchých pojmů si ji zapamatují. Žádná změna se nikdy nesmí týkat obsahu toho, co se propaguje, nýbrž musí vyjadřovat vždy totéž. Heslo musí být osvětlováno ze všech stran, avšak na konci toho všeho musí být zase totéž heslo. Pouze tak může a bude propaganda působit jednotně a celistvě.

Nepochybuji o tom, že jste poznali, že autorem těchto tezí je Adolf Hitler. Pocházejí z 6. kapitoly jeho spisu Mein Kampf. Některé myšlenky jsem přetlumočil, jiné jsou citovány doslova. Co však je šokující, že jejich pravdivost nedokumentovala jen praxe zavedená říšským ministrem propagandy Josefem Goebelsem, ale že se uplatnily jak v politické propagandě totalitních režimů sovětského typu, tak i v domácí a zahraniční politice dnešní.

Ivo Antušek

Střípky z dějin propagandy - 1