Pøástky
aneb spoleèenský ¾ivot na venkovì
Zima skonèila a tak se ještì trochu ohlédneme.
Trávení èasu u našich pøedkù v zimním období se odvíjelo od toho, ¾e veškeré polní práce ji¾ byly skonèeny a bylo tøeba opravovat náøadí, aby bylo k u¾itku zase jakmile je bude potøeba, èi napøíklad vyrábìt šindele, pokud se plánovaly jarní opravy støechy.
A zatímco se ve stodolách mlátilo sklizené obilí, ve svìtnicích probíhala setkání pøi pøedení lnu. Pøi spoleèných pøástkách se lidé setkávali v jedné chalupì, a to zejména z dùvodù ekonomických, nebo» vytápìní i osvìtlení bylo drahé. Pøedení lnu èi konopí a nitì, z nich¾ se posléze tkaly látky, se ¾eny vìnovaly prakticky celou zimu a¾ do masopustu, který pøedznamenával brzké zahájení pøedvelikonoèního pùstu.
Svítilo se k práci louèemi nebo otevøeným ohnìm, pozdìji olejovými lampami, v nich¾ pálili olej lisovaný ze semen lnu nebo konopí. Petrolej pøišel na øadu teprve v 19. století. Práci si ¾eny zpestøovaly zpìvem èi vyprávìním, hostitelka mìla za úkol pøipravit pohoštìní.
Èasto se také setkávali pøi draní peøí. Nezedrané peøí bylo v sudu a hospodynì jej vyndávala na stùl na kupu. Na stùl se daly ještì mísy a pod nì se strkalo sedrané peøí, pápìrky se házely na klín. Po odchodu draèek hospodynì uklidila, pápìrky se dávaly do pytlù a sedrané peøí se dalo do sypkù.
Pro mladší generaci, která snad nemá pøedstavu, jak vypadalo draní peøí:
Ze støedního, silnìjšího ale i slabšího brka se prsty odtrhne z obou stran pøirostlé peøí a holé brko i se špièkou, která zùstane, se odlo¾í. Peøí s ostrým brkem by nebylo pøíjemné v sýpku ani v povlaku peøiny. Kde v rodinì mìli dìvèata, u¾ dávno pøed jejich vdáváním museli pro nì pøipravit peøiny, proto¾e ty byly dùle¾itou souèástí jejich výbavy. V místnostech, kde se tehdy netopilo - kromì kuchynì - bylo nemyslitelné spát bez peøin. Vytápìt v zimì i ostatní místnosti a spát pod pøikrývkou místo peøin se to zaèalo a¾ pozdìji.
Proto se v hospodáøstvích chovala hejna husí. Na podzim, na polích pásávala husy husopaska nebo kluci, kteøí si pøi pasení dìlávali ohníèek a husy sbíraly le¾ící obilní klasy. O Martinském jarmarku pak vykrmené husy šly dobøe na odbyt. Šetøilo se, nikdy nebylo tolik penìz a prodané husy byl dobrý pøíjem do domácnosti.
Draní peøí trvalo pøevá¾nì a¾ do období masopustního.
Èasto byli pøi draní peøí i pøástkách pøítomni i mu¾i, kteøí se bavili hrami v karty a popíjením. Mláde¾ vyu¾ívala tuto pøíle¾itost k bli¾šímu poznávání se, tak¾e nebylo výjimkou, ¾e sezení díky alkoholu konèívalo bujaøe. Stalo se díky tomu té¾ trnem v oku církvi a vrchnosti.
U¾ v 16. století se objevily první úøední zákazy poøádání spoleèných draèek, a to pod pohrù¾ku pokuty nebo tìlesného trestu: „Dopustil-li by se kdo toho, den a noc v kládì sedìti má…“.
Existovaly pøedpisy urèené rychtáøùm, které vymezovaly, jak zabránit nezbednostem a nemravnostem pøi spoleèném sezení. Výsledkem bylo, ¾e se nekonalo alespoò ve dnech církevních svátkù a v dobì pùstu.
Tak to bylo nìco málo k doplnìní èlánku o historii peøiny.
Lenka Látalová