ZUB, ZUB, ZUB, ZUBZANY
a taky o tom, ¾e zmizelo bo¾í oko
Staèí se v Poláèkovì rodném mìstì dívat: Tak nejdøív otáèející se velké reklamní hodiny pøed velkoprodejnou Knì¾na, nyní Quantum, ukazují rozdílné èasy. Pak dál - jedna rychnovská firma má po mìstì reklamy i billboardy a inzeruje, ¾e sídlí v jedné známé rychnovské ulici. Podívejme se té adrese na zoubek. Pùvodnì se toti¾ jmenovala Smrtkova, ale obávám se, ¾e nikdo u¾ neví proè.
Z listiny, ulo¾ené ve vì¾ièce zdejší radnice, se dozvídáme, ¾e mìsto chtìlo u¾ roku 1872 za nákladu velkých penìz, aby ¾eleznice vedla pøes Rychnov. Dotyèní c. k. úøadové však pranic nehledìli na zájmy nejen jednotlivých mìst, ale jim té¾ na blahobytu aneb zkáze pùl sta tisíce obyvatelù zcela nic nezále¾elo. Teprve 26. øíjna 1893 byla otevøena dráha Èastolovice–Solnice, první lokomotivy se jmenovaly Rychnov a Solnice, tehdy se jelo poprvé i naposled zadarmo a od té doby se platí jízdné, jak o tom svìdèí i citát z Poláèkova Bylo nás pìt: Bejval Antonín šel k pokladnì a tam koupil pro všechny lístky do Indie a pokladník ho ¾ádal, aby mu pøivezl indické známky, a Bejval odvìtil: „Proè bych nepøivezl? Pøivezu.“ A pak jsme jeli poøád pryè a vlak si ustaviènì povídal: „Ratata - Ješiòáci jsou prasata,“ a vùbec mluvil sprostì a dìsnì rychle a my jsme to mluvili s ním. No a ten, kdo se o tuto dráhu zaslou¾il, byl obecní starosta (1890–1899) a souèasnì okresní starosta (1891–1894) rychnovský rodák Jan SMRTKA. Nech» je nám prominuta ještì poslední rouhavá poznámka: Tehdy se této dráze øíkalo Rychnovsko–solnická místní dráha, ve zkratce RSMD, co¾ se nìkdy èetlo Rychnov Smrtkovu má dráhu. No tak po nìm byla pojmenována Smrtkova ulice, ale ta se teï jmenuje ZBUZANY a ne ani náhodou ZUBZANY.
A bo¾í oko? Nedej bo¾e, aby mrklo, nebo nedej pøíroda, jak øíkal kdysi velký rychnovský straník zvaný malý Mao, aby si nezadal s pánembohem. No, nemrkne, ono se za minulého ztratilo. Prostì za komunistù nesmìlo být v prùèelí ve štítu mìš»anského domu na Starém námìstí, a tak tam byl ve štuku vyobrazen zvon, tedy spíš zvoneèek. Nám staèí si prohlí¾et staré fotografie a na nich ono bo¾í oko je. Jen¾e pøišla doba polistopadová a s ní podnikatelský boom – z toho domu je penzion U Zvonu a jeho projekt byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj jako souèást projektu na vybudování restaurace s penzionem. Tak stojí na ceduli u jeho vchodu. Holt si nìkdo nedal práci a nenechal tam pùvodní název s bo¾ím okem. Teï tam je úplnì nahoøe v noci krásnì nasvícený zvon. ®e v tom domì bývala vyhlášená Zemanova cukrárna, do ní¾ chodíval se spolu¾áky i Jiøí Šlitr, je pravda – tady je svìdectví, vyfotografovala se pøed ní i s její majitelkou paní Zemanovou celá jeho tøída a milého Jiøího jsme oznaèili šipkou.
V Praze mají vedle Husova pomníku na Staromìstské námìstí skuteèný a historický dùm U Zvonu, a my inu ho tu vidíme na rychnovském Starém námìstí docela nehistoricky. Mladá generace by øekla sorry. Ti pouèenìjší by dodali, ¾e by staèilo tøeba porovnávat obrazy Panenky Marie Svatohavelské, kterou mívali ve starých rychnovských domácnostech, ale co je pro nás dùle¾ité: Poka¾dé na nìm dole rychnovské Staré námìstí s postupnì se mìnícími fasádami. No a tam to je jasné, ¾e šlo o bo¾í oko.
Musím øíct, ¾e v oné restauraci je pøíjemnì, ale nevím, proè tam jsou fotografie ze staré Paøí¾e. ®ijeme v Poláèkovì rodném mìstì, tady studoval Jiøí Šlitr, tak co kdyby uvnitø na stìnách byly tøeba obrázky ze starého Rychnova?