Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Bohumír,
zítra Bohdan.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co praví legendy a povìsti...

Náchodský kní¾e


Kdysi dávno, kdy kolem náchodského panství byly ještì hluboké lesy, ¾il na náchodském hradì jeden kní¾e. Byl nesmírnì bohatý, mìl velké panství a v jeho hradních sklepeních mìl uschovány truhly plné zlata a støíbra a drahých kamenù. Ale jak se øíká, kdo má hodnì, chce ještì více a tohle pøesnì sedìlo na kní¾ete. Chtìl mít ještì více, ne¾ mìl.

 

Jen¾e ... kde vzít další bohatství a získat ho ještì navíc snadno a rychle? Jednou se kní¾e dozvìdìl o jedné èarodìjnici, ta ¾ila na jeho panství v hlubokých lesích. Nikdo mu pøesnì nemohl øíct, kde vlastnì ¾ije. Kní¾e projí¾dìl lesy a èarodìjnici hledal, chtìl ji po¾ádat o pomoc pøi zvìtšení svého bohatství.

 

Jednoho dne, bylo to pøed Svatojánskou nocí, opravdu na její chatrè v lese narazil. Èarodìjnice o nìm vìdìla ji¾ dávno, umìla èíst v lidských myšlenkách jako v otevøené knize. Pozvala ho do své chatrèe a zeptala se ho, co ho k ní pøivedlo. Kní¾e se nerozpakoval a hned èarodìjnici øekl, kvùli èemu ji vyhledal. Ta se chvíli na nìj dívala a pak mu øekla, ¾e mu mù¾e pomoci, ale, ¾e to nebude lehké. Ona mu mù¾e poradit, co má dìlat, ale jinak se musí kní¾e spolehnout sám na sebe. Kní¾e ve vidinì bohatství vše odkýval, i kdy¾ mu èarodìjnice øekla, ¾e mù¾e pøijít i o ¾ivot. Tak mu èarodìjnice øekla, ¾e má štìstí, proto¾e akorát jednou v roce, o Svatojánské noci, rozkvétá kapradí svým zlatým kvìtem. Kdy¾ kní¾e kvìt najde, má ho utrhnout a vydat se k Dobrošovské skále. Ta stála pøímo proti jeho hradu a v ní prý je ukryt zlatý pramen. Øekla mu, ¾e musí horu obejít a kde uslyší zurèení pramene, aby se tøikrát dotkl skály tím zlatý kvìtem kapradí a ona ¾e se mu sama otevøe. Dále mu øekla, ¾e musí mít u sebe také nádobu, do které pak má nabrat vodu ze zlatého pramene. Pak u¾ nemá na nic dalšího èekat, rychle odejít ze skály ven a vodu vylít na zem, ona prý venku sama ztuhne na zlato za svitu mìsíce. A dùraznì mu kladla na srdce, ¾e musí poøád dávat pozor na zlatý kvìt kapradí, ¾e ho nesmí upustit. Pokud by kvìt upustil, tak by ho stihla pomsta kováøíèkù, kteøí v hoøe bydlí, kutají a hlídají zlatý pramen.

 

Kní¾e u¾ nemìl stání, èarodìjnici rychle podìkoval, nasedl na konì a rychle odjel na svùj hrad. Tam si nechal donést ten nejvìtší d¾bán, který na hradì byl. Ten popadl, znovu nasedl na svého konì a ují¾dìl zpìt do èerného hlubokého lesa. Pevnì vìøil, ¾e kvìt kapradí najde. Kapradího bylo v lesích mnoho, kní¾e je prohlí¾el, ale nic nemohl najít. U¾ se zaèínal na èarodìjnici zlobit, myslel si, ¾e ho podvedla. Tu najednou u jednoho trsu kapradí se nìco zlatì zalesklo. Kní¾e se sklonil a¾ k zemi, odhrnul listy kapradí a opravdu...  do tmy se zablyštìl zlatý kvítek. Kní¾e nelenil a kvítek utrhl, nasedl na konì a uhánìl k Dobrošovské hoøe.

 

Tady opravdu pøi obcházení hory uslyšel zurèení pramene vody. Zaklepal na skálu tøikrát zlatým kvítkem, jak mu poradila èarodìjnice a skála se opravdu otevøela. Kdy¾ vešel dovnitø, uvidìl pramen, jak tryská z hloubi sluje a pak se ztrácí v zemi. Kní¾e nabral vodu do d¾bánu a pospíchal honem ven vodu vylít. A opravdu, za svitu mìsíce pøed jeho oèima voda ztuhla na zlato, které bylo veliké jako pecen chleba. Kní¾e zajásal, u¾ se vidìl jako ten nejbohatší mu¾ na svìtì. Otoèil se a vešel do skály znovu, aby si nabral znovu vody ze zlatého pramene. Jen¾e...

 

Kdy¾ se sklánìl nad pramenem, tak nedával pozor a kvítek kapradí mu vypadl z prstù na zem. Jenom kvítek dopadl na zem, ozval se dupot malých nohou a velice zlostné hlasy. Kde se vzali, tu se vzali, najednou ve sluji u pramene bylo plno malých kováøíèkù a za nimi se tlaèili další a další. Údolím se rozlehla hromová rána, to jak se skála najednou zavøela a kní¾e zùstal uvnitø. Od té doby ho ji¾ nikdy nikdo nespatøil. A nikdo si neumìl vysvìtlit, kam kní¾e zmizel. Èas plynul a jednou pøišli ke skále chudáci, kteøí zde chtìli nasbírat nìjaké klestí a døevo na otop. Ti ale místo toho nalezli velikánský kus zlata. Jejich radost byla pøeveliká. Kdy¾ se vrátili zpìt do vesnice, spravedlivì se rozdìlili i s ostatními, v¾dy» toho zlata byl opravdu velikánský kus. Ka¾dý ze sousedù a známých dostal svùj spravedlivý podíl a pak ¾ili spokojenì a bez velkých starostí.

Olga Kotaèka

 

Další èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 10.11.2010  08:29
 Datum
Jméno
Téma
 10.11.  08:29 Dixi
 08.11.  15:35 Gabi-florka
 08.11.  12:34 Vendula
 08.11.  06:15 Jarek