Èisté prádlo
Tyto roztomilé verše našla Eva Klimešová na serveru Písmák a doplòuje jako motto ke vzpomínání paní Alice na doby pradlenek...
Rowenna: Lehce milostná o pradlenkách
Kdo vybìlí mrakùm podolky
a do kolíbek je polo¾í?...
kdy¾ je den velkého vyváøení
¾eny jsou vláèné
a milování
škrobem voní
Spoleènì s kolegy z Ostravské U3V (Setip) jsme navštívili Slezské muzeum v Opavì, které nám poskytlo k vidìní mnoho zajímavých vìcí, mimo jiné také výstavu „Èisté prádlo“ neboli Jak se pralo døíve. Jednalo se o pomùcky na praní z minulého století, na které se všichni døíve narození dobøe pamatujeme, ale dnešní generace u¾ ne.
Dnešní mladí lidé jsou zvyklí dát špinavé prádlo do velmi dùmyslnì vymyšlených automatických praèek, zapnout pøíslušný program a více se o prádlo nestarat. Jak praèka uká¾e, ¾e je vypráno, prádlo vyndat a povìsit. Mnohé automatické praèky mají i sušièky, kde se prádlo po vyprání usuší, co¾ je výhodné hlavnì pro menší byty. Pak se prádlo musí u¾ jen vy¾ehlit.
Tak tomu ovšem nebylo pøed 80 - 90 lety. Støední a vyšší vrstvy obyvatelstva mìli najatou pradlenu nebo dokonce stálou slu¾ebnou, která mìla za povinnost prádlo ruènì vyprat. Mnozí z nás si pamatují na praní ve sklepní místnosti, které se øíkalo "prádelna".
V prádelnì byla v rohu místnosti postavena kamna s velkým kotlem, kde se bílé prádlo vyvaøovalo. Kotel slou¾il jen pro ohøátí vody na praní, která se pak hrncem pøelévala do døevìných necek, které stály na lavici k tomu úèelu urèeným. V neckách se pak prádlo ruènì drhlo rý¾ovým kartáèem. Aby špína lehèeji s prádla šla dolù, muselo se v pøedveèer toho dne prádlo namoèit do teplé vody se sodou, nebo rozvaøeným mýdlem Schicht, které bylo v té dobì nejlevnìjší.
Prací den byl tehdy v rodinách velkou události a musím po pravdì øíct, ¾e jsem tyto dny nemìla nijak v oblibì. Jednak se muselo brzy vstávat, asi tak ve ètyøi hodiny ráno, aby v prádelnì byla pøipravená horká voda a mohlo se zaèít vèas prát, a prádlo se v pøíhodném poèasí ještì tého¾ dne mohlo v zahradách nebo na dvorku usušit. V zimì nebo pøi špatném poèasí se sušilo na pùdì.
Suché rovné prádlo (to bylo povleèení, plachty, ruèníky, utìrky a rùzné jiné vìci) se nakropené chodilo mandlovat. Tehdy ještì nebyly elektrické napaøovací ¾ehlièky jako dnes, hospodyòky musely ¾ehlièky ohøívat na kamnech, tak¾e si tím mandlem usnadòovaly svoji práci, ¾ehlilo se jen to, co se nemohlo vymandlovat (na pøíklad košile, halenky a jiné). Mandl se skládal ze dvou válcù pokrytých plátnem, na které se prádlo namotávalo a otáèivou silou stlaèovalo, a¾ bylo vyhlazené.
Pozdìji byly vyvinuté kyvadlové praèky, které pøesto, ¾e usnadòovaly pradlenám práci, mìly k automatickým praèkám daleko. Prádlo se ještì muselo v kotlích vyvaøovat a horké pøendávat do kyvadlové praèky, kterou musela nìjaká osoba obsluhovat. Její práce spoèívala v tom, ¾e s prádlem se muselo alespoò 20 minut nepøetr¾itì v praèce kývat. To vše se tehdy dìlalo ruènì, bez pøispìní techniky. Byla to pøedchùdkynì elektrické víøivé praèky, která rovnì¾ nebyla dokonalá.
Prádlo se v kotli vyvaøovalo a horké pøendávalo do elektrických víøivých praèek. Jejich princip spoèíval v tom, ¾e prádlo se pomocí hliníkové vrtulky nìkolik minut otáèelo, a¾ bylo èisté. Pak se vyndalo a vyprané máchalo v nìkolika vodách. Ruènì se ¾dímalo, a¾ se na ¾dímání vymyslela elektrická odstøedivka. Ale i to u¾ byl veliký pokrok. Tyto víøivé praèky a odstøedivky se postupnì zdokonalovaly a¾ do dnešní podoby, kde je spojeno vše v jednom.
Stejné to bylo i s ¾ehlièkami. Dnes se nacházejí elektrické napaøovací ¾ehlièky témìø v ka¾dé domácnosti, nemusí se prádlo kropit a ¾ehlí se…
Dnes si u¾ ani neumíme pøedstavit ¾ivot bez elektøiny, jsme na ní závislí nejenom s praèkami, sušièkami, èi ¾ehlièkami, ale vše se toèí, ani¾ bychom si to uvìdomili, kolem ní."
Alice Schulmeisterová
Další zajímavosti z historie praní prádla
Praní prádla patøilo po dlouhá staletí mezi nejnamáhavìjší práce v domácnosti. Nejstarší dochované zmínky o praní se zachovaly v záznamech o ¾ivotì ve starovìkém Egyptì, Sumeru a antickém Øímì. K prvním zpùsobùm praní patøilo praní na potocích a øekách, kde se prádlo máèelo, máchalo a neèistoty se z nìj vytloukaly døevìnou holí nebo kameny. Postupem èasu si lidé chtìli práci usnadnit, zaèali prát v domácnosti a do vody pøidávali pøi namáèení urèité látky, které pomáhaly a urychlovaly proces odstranìní špíny z odìvu. Ve starovìku se jako èistící prostøedek bì¾nì pou¾ívala lidská nebo zvíøecí moè, popel a zvíøecí tuk. První zmínky o takovém pou¾ití moèi pocházejí z Orientu, odkud se tento zpùsob rozšíøil na západ.
K úpadku praní, osobní hygieny a prudkému zhoršení zdravotního stavu populace došlo ve støedovìku. Šíøily se epidemie jako napø. mor, který ve 14. století zabil desítky milionù lidí. V dobì renesance došlo ke specializaci výroby mýdla. Ve velkých mìstech vznikla øada prádelen, hlavnì v blízkosti špitálù, ovšem pralo se i doma. V této dobì však bylo mýdlo pro vìtšinu lidí cenovì nedostupné. Systematické snahy o ulehèení a hlavnì urychlení práce pøi praní prádla zaèaly v polovinì 18. století. Nástup modernìjší techniky v podobì valchy praní trochu usnadnilo, nicménì nadále patøilo mezi nejnamáhavìjší domácí práce. Bìhem 18. století se osobní èistota stala symbolem spoleèenského postavení. Kdy¾ byly v polovinì 19. století objeveny bakterie a jejich role pøi šíøení naka¾livých chorob, lidé si koneènì uvìdomili význam osobní hygieny pro zdraví.
V 19. století se objevily nové typy mechanických praèek a postupnì došlo k jejich dalšímu technologickému rozvoji. Postupem èasu se hygiena stávala stále vìtší prioritou a praní prádla nabývalo na významu. S rozvojem nových technologií ve 20. století došlo i ke zmìnì pracích návykù.
Výstava Èisté prádlo, která byla instalována v Historické výstavní budovì Slezského zemského muzea, prezentovala vývoj praní od nejjednodušších technik a metod, jako je praní pomocí døevìných pístù, pracích zvonù, pøes rùzné valchy, mechanické praèky valchové, praèky s pracím køí¾em, praèky bubnové, víøivé a další. Rùzné typy konstrukèních øešení dokumentovaly vývoj od 19. století po 60. léta 20. století. Na výstavì bylo mo¾né také shlédnout váleèkové ¾dímaèky èi bubnové odstøedivky, nebo» nezbytnou souèástí praní bylo i odstraòování vody z prádla pøed sušením.
Mezi koneèné úpravy prádla patøilo ¾ehlení. Na venkovì se k hlazení prádla vìtšinou pou¾ívala deska a válek, ale také rùzná sklenìná hladítka. V bohatších domácnostech se od poloviny 19. století mandlovalo prádlo pomocí tì¾kých ruèních mandlù. ®ehlicí a mandlovací pomùcky prezentované na výstavì zahrnovaly mandly ruèní stolkové a stojanové, litinové, døevìné i mandl bednový. ®ehlièky pøedstavovala hmotné nahøívací, na døevìné uhlí, tzv. "uhelky", ¾ehlièky s výmìnným ¾elízkem, plynové, elektrické apod.
PhDr. Miroslava Suchánková