Deska osazená na pomníku
Milí ètenáøi, pan ®. mnì ukázal motorek z amerického letounu, který havaroval v bøeznu roku 1945 u Èerníkovic. Tehdy byl jako kluk svìdkem jeho pádu (bydlel v nedalekých Ještìticích) a tento "suvenýr" si tehdy odtáhl domù a k tomu i èást pøídavné nádr¾e z asi 7 cm tlustého materiálu (jeho otec pak z nìj udìlal podrá¾ky bot).
Deska osazená na pomníku v Èerníkovicích na køi¾ovatce smìr Lièno a Vodìrady 8. kvìtna 1995, pøipomíná 10èlennou posádku amerického bombardovacího letounu Flying Fortress B 17 G Laetitia 15 USA AF 463 BG, ze skupiny ABLE, zvaného Létající pevnost, který havaroval nad touto obcí. Jednalo se o jeden z bombardérù, který provedl nálet na továrny Daimler–Benz v Berlínì. Tento slet 150ti bombardérù B 17 a 271 B-24 Liberator byl severnì od Mostu v prostoru Krušných hor napaden protiletadlovou palbou. Neoèekávaný útok zpùsobil, ¾e byl na místì sestøelen jeden z letounù a ètyøi další, vá¾nì poškozené, se chtìly dostat za linii fronty k Rudé armádì. A právì jeden z tìchto letounù havaroval u Èerníkovic.
Jména èlenù posádky byla zjištìna a jejich pravost potvrzena – byli to pilot 1st Lt. Warren B. Wilson, navigátor 2nd Lt. John Townsend, druhý pilot 1st Lt. De Fro Tossey, horní støelec Sgt. Malcolm F. Walker, dolní støelec Sgt. Weawer Doyle, levý boèní støelec Sgt. Dale E. Albright, zádový støelec Sgt. Glen D. M. Martin, pravý boèní støelec Sgt. Artur I. Bonin, radista Sgt. Georgie Holran a bombometèík 2nd Lt. Jarvis W. Murény.
Pøímý svìdek této události tehdy 16letý lesní praktikant v Doubravì u nedalekých Ještìtic Josef Moravec uvedl, ¾e kolem 11. hodiny 24. bøezna 1945, kdy k té události došlo, byl od místa pádu dva kilometry. Na èisté obloze vidìl devìt parašutistù (pùvodnì se domníval, ¾e jde o balónky), jak v asi 10kilometrové výšce vyskakují z letadla; teprve pozdìji se dozvìdìl, ¾e desátý èlen posádky seskoèil nad nedalekými Uhøínovicemi. Pak letadlu vyšlehly pod levým køídlem plameny, otoèilo se vlevo, ozval se výbuch a poté spadlo. Jeho trosky pak byly odvezeny pøed nádra¾í v nedalekých Kvasinách.
Èerníkovický kronikáø zaznamenal, ¾e v onen osudný den letadlo letìlo ve veliké výšce a za ním se táhl bìlošedý kouø a po chvíli bylo vidìt padáky s 10 èleny posádky. Mezitím z letadla vyšlehl plamen a to nakonec za strašného rachotu proletìlo nad støechami Èerníkovic a spadlo do polí. Následovala velká rána, výbuchy nádr¾í a oheò. Esesmani, ubytovaní v místním zámku, zajali bìhem dvou hodin èleny posádky a odvezli je nejprve do Rychnova nad Knì¾nou a odtud snad do Pardubic.
Tady svìdectví kronikáøovo konèí, jen dodejme, ¾e jeden z letcù si pøi seskoku zlomil kotník, a to potvrdil i Josef Moravec. Druhý detail spíš charakterizuje tehdejší dobu - ameriètí vojáci se prý smáli, kdy¾ vidìli, jak šofér nákladního auta, které je vezlo, topí døívím. Tøetí poznámka je spíš pro hledaèe kovù – našly se tøi motory, ale ètvrtý ne; snad je pod vrstvou hlíny v zavezeném rybníku. Zbytky kulometu jsou ulo¾eny na skøíni v èerníkovickém obecním úøadu.
Pøipomeòme, ¾e 24. srpna 1996 byli uvítáni v Èerníkovicích z této posádky Tossey de Fro, Malcom F. Walker a Weaver Doyle. S nimi tehdy zavítal i syn navigátora polského letadla, které se zøítilo koncem války u Vratislavi, Joel Swindlehurst – právì on úèinnì napomohl k objasnìní jmen posádky letadla havarovaného u Èerníkovic.
Ti, kdo se touto problematikou zabývají, oceòují – i já – záslu¾nou objevitelskou práci Libora Paøízka (viz napø. v seznamu literatury v èlánku Petra Broulíka).