Stalin v èeských Versailles
V doprovodu Petra Kuèery, majitele zámku Nové Hrady na Orlickoústecku, jsem mìl pøed èasem mo¾nost nahlédnout do jinak nepøístupného prostoru bývalých koníren. Tam stálo v koutì, otoèené oblièejem ke zdi, ètyøtunové pískovcové sousoší Josefa Vissarionovièe Stalina s chlapcem, vytvoøené v roce 1956 v hoøické kamenosochaøské škole. Prý bylo urèeno pro Valašské Meziøíèí, ale proè skonèilo právì v Nových Hradech, to nevìdìl, stejnì tak, kdo byl jeho autorem. Fakt je, ¾e sousoší mìlo ještì tzv. záklonky, tedy neodtesané èásti za hlavami, které se odstraòují a¾ pøi ustavení pomníku na místì.
Moje otázka letošního 3. dubna, kdy se èeské Versailles zámek Nové Hrady na Chrudimsku otevøely letos poprvé veøejnosti, byla:
Konírna je zamèená. Máte tu ještì Stalina?
Odpovìï od spolumajitelky Magdy Kuèerové:
"Stalina stále máme, pøemístili jsme ho do zeleného bludištì, zatím je pøikrytý, bude tam stát uprostøed jako 
memento zla, ale vše kolem ještì musíme vymyslet. Labyrint zatím roste, není otevøen, poèítáme napøesrok."
Tak¾e dík, my si zámek prošli s milou prùvodkyní a vìru, ¾e návštìva stála za to. Ne¾ zaèala prohlídka, došli jsme za zámek k budovanému labyrintu – pøes tu jeho zeleò Stalina spíš tušíme, jak je zakrytý. Kdybych se nezeptal, nehledal bych. Tak se radìji podívejte na obrázek ní¾e. Místo, kde se asi skrývá je oznaèeno šipkou.
Ve vstupním prostoru pøekvapí, ¾e tu pøipomínají zámek Potštejn.
Dùvod pochopíme hned:
Zámek Nové Hrady je rokoková stavba, vybudovaná v letech 1774–1777 hrabìtem Jeanem-Antoinem Harbuvalem de Chamaré ve stylu francouzských letních sídel podle stavebního návrhu Josefa Jägra. Nu, on ten hrabì Chamaré nebyl nikdo jiný ne¾ neúspìšný hledaè pokladu na potštejnském hradu – ostatnì nahlédnìme do Jiráskova románu Poklad, kde o nìm mluví jako o hrabìti nebo hrabìti Harbuvalovi.
Ale my jsme v Nových Hradech, a tak si tu ètìme:
Pro svoji architektonickou jedineènost a umístìní v umìle vybudovaném pøírodním areálu býval celý zámecký komplex nazýván malý Schönbrunn nebo èeské Versailles.
Ucelený rokokový areál obsahoval vstupní bránu a francouzskou zahradu se správními budovami, špýchar a anglický park s pískovcovou Køí¾ovou cestou (1767), vedoucí k pozùstatkùm pùvodního gotického hradu. Po roce 1989 byl zámek vrácen v restituci vnukùm pùvodního majitele textilního továrníka Josefa Bartonì z Nového Mìsta nad Metují a ti jej nabídli k prodeji. V roce 1997 zámek zakoupili Petr a Magda Kuèerovi z Prahy, od té doby prochází celý zámecký areál rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací a od 16. èervna 2001 je pøístupný veøejnosti. Renovovaný komplex slou¾í jako reprezentativní, spoleèenské, kulturní a turistické centrum a znovu se stal jednou z nejvýznamnìjších a nejatraktivnìjších památek regionu.
Slavnostní otevøení zámku se konalo ji¾ v roce 2001. Na pøedním nádvoøí byla novì vybudována rokoková zahrada s fontánami a broderiemi ze støíhaného zimostrázu, rekonstrukcí prošel barokní špýchar, kde je nyní umístìno První èeské muzeum cyklistiky, klasicistní zahradní altán i domek zahradníka, na druhém nádvoøí zámku vznikla ukázka u¾itkové zeleninové zahrady, na terase pøed špýcharem je dnes barokní divadélko ze støíhané zelenì a zahrada s perénovými záhony.
Ve výstavbì je zámecký hotel, budova oran¾érie s rozsáhlým labyrintem, dokonèuje se ustájení a výbìhy pro konì a postupnì se rozšiøuje farmový chov jelení a daòèí zvìøe (to všecko je vidìt na stráních za zámkem). V budoucnu by mìl celý renovovaný zámecký komplex slou¾it jako reprezentativní spoleèenské, kulturní a turistické centrum a znovu nabýt povìsti jedné z nejvýznamnìjších a nejatraktivnìjších památek celého regionu.
Všecko je pravda, není tøeba dìlat reklamu – prohlídka zaèíná ve slavnostním rokokovém sále (tam se mù¾e fotografovat, jinde v zámku u¾ ne), nahlédneme do obnovené a novì vysvìcené kaple a pak u¾ procházíme jednotlivými pokoji s expozicemi nábytkového umìní z Umìleckoprùmyslového muzea v Praze.
Klobouk dolù pøed Kuèerovými.
Text a foto: Josef Krám