Martinický palác
Palác najdete na Hradèanském námìstí, stojí na konci Kanovnické ulice a je hlavním prùèelím obrácený do Hradèanského námìstí. Tato stavba patøí mezi nejkrásnìjší renesanèní stavby z druhé poloviny 16. století v Praze.
Na místì, kde palác dnes stojí stávaly v druhé polovinì 14. století ètyøi gotické domy. Jeden tento dùm patøil Benešovi Krabice z Weitmile, který z rozhodnutí krále Karla IV. øídil stavbu chrámu svatého Víta, a v jiném domì bydlela paní Ovka, dvorní dáma královny Elišky. Tak¾e postava z filmu Noc na Karlštejnì existovala i ve skuteèném ¾ivotì.
V roce 1541 byl na Malé Stranì a Hradèanech velký po¾ár, který tyto gotické domy znièil. Asi o deset let pozdìji si pozemky koupil Ondøej Teyffle z Zeilberku a zaèal se stavbou rezidence v renesanèním stavebním stylu, kde mìla svoje místo i zahrada.
Tento pán byl ale také evropským vojenským velitelem pevnosti Ráb v Uhrách a tak, proto¾e to bylo dosti daleko, prodal v roce 1583 svùj palác i se zahradou panu Jiøímu Boøitovi z Martinic. Ten dostal od císaøe Rudolfa II. povolení k vyjmutí majetku z mìstské jurisdikce a k zápisu do zemských desek. A pak zaèal s pomìrnì razantní pøestavbou, budovu dal rozšíøit a prùèelí bylo ozdobeno rozeklaným štítem.
Pan Jiøí Boøita nemìl vlastního potomka a tak dostal rozestavìný palác jeho synovec pan Jaroslav Boøita z Martinic. Ten pokraèoval v pøestavbì a nechal postavit stavení smìrem na sever, pøestavìl ji¾ní køídlo a prodlou¾il východní køídlo paláce. V tuto dobu byly dvorní fasády s hlavním prùèelím také ozdobeny sgrafity.
V roce 1618 byly ale stavební práce pøerušeny. Tehdy došlo k druhé pra¾ské defenestraci, pøi které byl pan Jaroslav Boøita shozen z okna Èeské kanceláøe na Pra¾ském hradì. Naštìstí se mu nic moc vá¾ného nestalo, ale musel ze zemì uprchnout, byl tehdy v Mnichovì. Majetek rodu Martinicù byl pozdìji zkonfiskován.
V roce 1622 se vrátil zpìt do Èech a byl povýšen do stavu øíšských hrabat. Majetek mu byl vrácen, navíc dostal ještì nìjaké statky k tomu, stal se nejvyšším komoøím a tak mohl pokraèovat s pøestavbou paláce. To u¾ bylo ale ve stylu ranì barokním. Došlo k doplnìní malovaných trámových záklopových stropù. Palác byl zvýšen o jedno patro, bylo dostavìno severní køídlo s velkým sálem, do hlavního prùèelí byl vsazen pùlkruhový portál s kamenným ostìním. Nad nìj byla zasazena deska z èerveného mramoru s hrabìcím znakem rodu Martinicù.
Po smrti Jaroslava Boøity dìdili palác další èlenové rodu, ale Jaroslav Boøita byl poslední, který zde dìlal stavební úpravy. Kdy¾ v roce 1788 rod Martinicù vymøel po meèi, koupila palác v roce 1789 Josefa Weitenweberová od poslední majitelky Marie Anny Martinicové. Palác mìl tehdy pìt dvorù, jednu jízdárnu a dvì konírny. Palác nebyl v dobrém stavu po pruském bombardování a tak nová majitelka nechala v paláci zøídit dvacet pìt nájemních bytù, ona sama tam mìla pìtipokojový byt také. Velký sál nechala tehdy pøepatrovat, naštìstí byl jeho vzhled zachován v souboru pøesných kreseb a dal se znovu restaurovat. Tyto kresby provedl její syn Felix, byl to nadšený památkáø a sepsal i historii paláce. V pøízemí byla policejní strá¾nice.
Pøi dalších pøestavbách byla zde v roce 1840 zøízena stavitelem Janem Hegerem také pekaøská pec, zámeènická dílna a byly udìlány i další nevhodné pøestavby. Tak¾e ji¾ na zaèátku 20. století byl palác pomìrnì v devastovaném stavu. Bydlelo zde na sedmdesát rodin a malá domácí kaple byla pou¾ívána jako spi¾írna. První èásteèné opravy se provedly v padesátých letech minulého století, byla obnovena sgrafita na východní stìnì dvora, ty pøedstavují Samsonovy a Herkulesovy èiny.
V letech 1967 a¾ 1972 se pøistoupilo ke generální rekonstrukci celého objektu. Byla obnovena sgrafita na ostatních dvorních fasádách a na hlavním prùèelí. Na sgrafitech jsou zobrazeny výjevy ze ¾ivota Josefa Egyptského, o Herkulových a Samsonových sgrafitech jsem ji¾ psala. V interiérech byly objeveny zachovalé trámové renesanèní stropy. Stropy se zachovaly v dobrém stavu díky naøízení císaøe Josefa II. Tehdy kvùli èastým po¾árùm musely být podbity rákosem a omítnuty. Na stìnách se našlo mno¾ství fresek. Nejpozoruhodnìjší jsou Adam a Eva v nad¾ivotní velikosti, ty byly namalovány podle pøedlohy Albrechta Dürera. Na kazetovém stropu ve slavnostním sále jsou alegorie Církve a biblických hostin. V kapli je strop malovaný s biblickými motivy. Jsou malované málo pou¾ívanou technikou a to temperovou barvou na omítku. Další nástìnné malby, jako rùzné krajiny, jsou z období pøechodu renesance do baroka. Dnes je mo¾nost si prohlédnout nìkteré prostory paláce, jako tøeba v bývalé konírnì je sbírka automatických hracích pøístrojù. Také je zde expozice renesanèního bydlení šlechty.
Olga Kotaèka