JETTI V RYCHNOVĚ

Ze slušnosti uvádíme předem, že se nejedná o tolik hledaného yettiho, jenž se ostatně psává s tvrdým y na začátku, ale o dívenku. Jetti je totiž jméno, které se užívalo v rodině Rettigově pro jedno z jejich jedenácti dětí; z nich jen tři se dožily dospělosti - Pepi, Karel a Jetti, psaná taky Jetty. Pepi, přesněji Josef Ondřej Liboslav, byl piaristou, rektorem piaristické koleje v Nepomuku, mineralogem a meteorologem. Ale Karel, který se vyučil sazečem, působil v Terstu, měl dceru Angelu, která byla vynikající pianistkou, matku zarmoutil, takže ho násilím ze srdce mateřského vyhodila. A dcera?

Pro náležitou představu se přeneseme na rychnovské Soukenické náměstí v nastávající zimě roku 1834 a vypomůžeme si detaily dvou obrazů - Panenky Svatohavelské od neznámého lidového autora snad z poloviny 19. století a veduty Rychnova od Jana Antonína Venuta z roku 1818. Pokud nám dopřeje štěstí, bude v posledním pravém okně prvního poschodí radnice blikat světlo. Tam sedí paní Léna Retikowá, my ji ze školy známe jako Magdalenu Dobromilu Rettigovou, ale když ona sama se tak podepsala 1825 za předmluvu ke své knize Domácj kuchařka aneb: Pogednánj a maβitých a poβtnjch pokrmech pro dcerky Čeβké a Moravβké od M. D. Retikowy.

Chcete jeden recept? Tady je na polívku ze žab: Dej na rendlík kousek másla, několik vařečíček mouky, nech to spejchnout (= krátce povařit), dej k tomu dobře očištěné žáby, pak zelenou pokrájenou petružel, nech tak asi čtvrt hodiny dusit, pak na to nalej dobře povařenou hrachovou a petruželovou vodu, nech vařit, dej květu do toho a buď ty žabky nech v tom, anebo to proceď a vlej na smaženou žemličku.

Popravdě musíme říci, že tzv. kuchařky už vycházely dříve, ale tahle byla přece jen zvláštní, vždyť se jedná o první novodobou knihu svého druhu. Byla určena měšťanským dívkám. Budeme volně citovat dopis M. D. R. - cvičila děvčata v hospodářství a vaření, pracovala neúnavně a času nedělního používala k tomu něco památkou pro děvčata vlastenské spisovat, co by jim ku vzdělání posloužiti mohlo. Spravedlivě můžeme říci, že se jich u ní přiučovalo - nejen v Rychnově - tak na dvě stě. Zaváděla s nimi hovory o knihách, dbala na to, aby český hovor byl správný. To potvrzuje i drobný fakt, že v její společnosti byly ukládány malé pokuty za cizomluvy, jichžto výnosů pak bylo použito k dobrým účelům.

Pokud si uvědomíme, že se jí dostalo vychování německého, že jí byl dokonce v dětství zakazován styk s českými selskými dcerkami a že její manžel pocházel z česko-německé rodiny, pak to musel být skutečný přerod v ženu-vlastenku.

Věnujme tři věty jejímu manželovi Janu Aloisu Sudipravovi Rettigovi: Pocházel z nedalekých Kvasin, byl o 11 let starší než ona, ženil se, jsa muž zralý, ve 34 letech. Přišel do Rychnova jako magistrátní rada a pobyl zde 10 let. Na svou dobu byl moderní - úřadoval česky i německy - a vzdělaný.

Zatím jsme se milé Jetti opravdu nevěnovali, pokusíme se tedy napravit. A když už se mně dostal do rukou tento portrét – cituji – Jettinky dětátka, namalovaný samotným jejím tatínkem, to prostřednictvím Hanuše Jordána z divadelního oddělení a rettigoložky Moniky Koldové, obou z Národního muzea, tak proč ho sem nezařadit. Ostatně kde jinde bychom se k němu jinak dostali.

Pak se z malé holčičky stává hezká, elegantní, přeštíhlá, smějící se, chvilková a dobrosrdečná slečna, jinde se uvádí že slabá, neduživá a s nepravidelným obličejem, v němž dominovaly oči plné mladistvého zápalu. Takto ji vidíme v kostele svatého Havla zpívat na kůru či hrát ochotnická představení v sále sousední hospody. Odešla pak z Rychnova do Prahy a my o ní právě slyšíme na začátku zimy 1834 od samotného jejího otce. On se všude chlubí výstřižkem z novin, v němž ji Čelakovský nazývá slavíčkem z českých luhů. Přiznejme, že měl radost oprávněnou, byť dětinskou: Jeho dcera Henrietta Anna Joana Rettigová – doma Jetti - byla účastna 21. prosince 1834 slavného vstupu písně Kde domov můj. Zpívala totiž právě v onom představení Fidlovačky roli Lidunky o větříčku vanoucím po lučinách. My samozřejmě víme, že právě ne Kde domov můj, ale dovedeme si živě představit, jaké to bylo. I na ní zůstalo trochu onoho opojného ze Škroupovy písně.

Zastavme se na chvíli - v roli ševce Kroutila vystoupil Josef Alois Prokop, rodák z Liberka u Rychnova nad Kněžnou, Tylův přítel z mládí a později zakladatel První české divadelní společnosti pro venkov. Josef Krasoslav Chmelenský psal i o ní v České včele: Není možné slyšeti něco něžnějšího, jako jest píseň Lidušky do des z prvního obrazu Vane větřík po lučinách, nic srdečnějšího si pomysliti, jako píseň Mareše C dur ze čtvrtého obrazu Kde domov můj. Co se jejího hlasu dotýče, jistě každý uzná, že jest velmi líbezný, aneb, abych se tak vyjádřil, sladký. Její zpěv jest veskrze nenucený a lehký a k přáním jest jenom, aby silněji zpívala.“ Josef Kajetán Tyl ve zprávě o této hře dodal: Jelikož tedy o tom již dosti psáno, kdybychme tu o panně Retichové zmínku učiniti na povinnost sobě nekladli, kdežto ponejprv se ukázala obecenstvu. I zjevilať v něžné arietce, že nadána jest hláskem líbezným, ačkoli pro velké divadlo poněkud ještě slabým, a krásnou naději vzbudila. A tentýž autor v České včele: Konečně nám buď několik slov o panně Rettigové, která dnes ponejprv jako Lidunka vystoupila, pronést: Co se jejího hlasu dotýče, jistě každý uzná, že jest velmi líbezný, ano sladký. Její zpěv je veskrze nenucený a lehký.“

A co bylo dál? Ze Stavovského pražského divadla odchází do světa, 21letá umělkyně má před sebou oslnivou kariéru. Její hlas zní plně, kovaně, má čistou intonaci i v nejtěžších pasážích, v koloratuře je jistá, má brilantní a výrazný přednes. Není divu, že se v Mnichově pak stala miláčkem obecenstva a měla spoustu nápadníků. Bohužel jí zlá nemoc vzala život ve 41 letech.

Jindřiška Milina Rettigová, ve světě známá jako Henriette Rettich (skutečně s ch na konci; mohli jsme se o tom přesvědčit kliknutím na odkaz litografie, uložené ve Vídni) je pochována v Mnichově, ale v Rychnově zůstala Jetti.

Josef Krám