Carské koncertní klavírní křídlo

Carské koncertní klavírní křídlo třídy A a velikosti 1 (1 = velikosti 260 až 300 cm), patřící mezi největší na světě, je nyní na rychnovském kolowratském zámku…

Tento nyní zrenovovaný nástroj, jediný svého druhu na světě zachovalý výrobek berlínské firmy C. Bechstein, Hof-Lieferant Sr. Majestät d. Königs, je majetkem klavírníka (absolventa oboru klavírník u firmy Petrof) Tomáše Dušky z Rychnova nad Kněžnou.

Tento unikát z roku 1870 (v podobném stylu jich je na světě asi desítka), dodaný na zakázku původně do Petrohradu s vyřezávanými nohami ve tvaru stejných lvích tlap, jaké byly na mostě k tamnímu carskému paláci, prošel předtím snad deseti ruskými a ukrajinskými majiteli.

Od posledního z nich je pak zakoupil v ukrajinském Kyjevě se zachovalým původním kompletním litinovým rámem, ale zdevastovaným, rozštípaným, omláceným korpusem čili věncem a bez nohy i mechaniky.

Na renovaci, kterou prováděl Tomáš Duška po čtyři měsíce spolu s Janem Rezem z Barchova na Královéhradecku, nahradili původní anglickou mechaniku. Křídlo dostalo i novou povrchovou úpravu s vysokým černým leskem a originální nápis doplnili zlatem. Teď v hodnotě kolem jednoho a půl miliónu korun opět září novotou, je funkční a poprvé ho koncertně využil Petr Malásek při recitálu Lucie Bílé 7. června na 1. nádvoří rychnovského kolowratského zámku v den poutní slavnosti kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou.

Proč máme Dobrovského, a ne Daubrawského ulici?

Řekněme to rovnou: V Rychnově máme Dobrovského ulici pod soudem vpravo ve směru k Chaloupkám z úcty k slavnému jazykovědci Josefu Dobrovskému, představiteli osvícenského kriticismu, jazykovědce, historika, bohemisty a zakladatele slavistiky, vědy o slovanských jazycích. A taky proto, že z nedaleké Solnice pocházela rodina Daubrawských.

Ale teď už tomu, co tady pan profesor češtiny píše, asi přestáváte rozumět – přece jen tu je řeč o Dobrovském a Daubrawských, nemluvě o faktu, že se tehdy psané „au“ četlo „ou“. On se totiž budoucí jazykovědec narodil 17. srpna 1753 v Ďarmotech u Rábu, řečeno současnou maďarštinou v Györmetu a vyslovováno [ďěrmetu], nynějším Balassagyarmatu [balašaďarmatu] u města Györ [ďér], strážmistru dragounského pluku Jakubu Daubrawskému, rodákovi solnickému; na domku proti solnické radnici to připomíná pamětní deska. I když tyto údaje známe z jiných pramenů, poslouchejme si z 654. rozhlasových Toulek českou minulostí (sláva jejich tvůrcům):

Tento Jakub Daubrawský - bylo mu přes padesát let - si během vojenského pochodu vzal za manželku mladičkou Magdalenu Wannerovou, rodačku z Čáslavska, a ta mu pak porodila syna. Onoho srpnového pátku tam v Ďarmotech přišel na svět syn Josef. Toho se tamnímu maďarskému faráři podařilo napsat dobře Josephus, ale na Daubrawském ztroskotal. A tak z něj udělal Dobrowského (pozdějším pravopisem psaného s obyčejným v) možná i proto, že otec si v cizím prostředí na komolení svého příjmení zvykl a neprotestoval. Díky tomuto sběhu náhod máme dnes prakticky v každém městě Dobrovského náměstí nebo ulici – my v Rychnově Dobrovského ulici ve směru k Chaloupkám taky, zatímco příjmení Daubrawský v rejstříku osob České republiky neexistuje.

Dobrovský prý správnou podobu svého příjmení objevil až v solnické matrice, kde byl kdysi zapsán jeho otec. Ale nevrátil se k němu, natolik byl známý jako Dobrovský, že raději nechal na hlavě. Asi šest týdnů po narození synka se stěhoval otec Jakub s rodinou do Čech, neboť tehdy byl dragounský pluk přeložen do Klatov a rodina se usadila v německém Horšovském Týně. Jakub Daubrawský brzy nato zemřel a matka se podruhé provdala za Němce, takže se v rodině hovořilo výhradně německy.

Ale to už je jiná historie, my si jen názorně vysvětlili, proč máme v Rychnově ulici Dobrovského, a ne Daubrawského. Tak aspoň si porovnejme s heslem Daubrawský v Jungmannově Česko-německém slovníku z roku 1835.

Josef Krám