Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Èápi pøinášejí jaro …
Klasické úsloví, ¾e èápi pøinášejí dìti, všichni známe. Samozøejmì i malé dìti dnes vìdí, ¾e s jejich pùvodem je to docela jinak. Nesporné je, ¾e èápi pøinášejí ka¾doroènì po zimním období v¾dy tolik oèekávané jaro. A jeliko¾ se u¾ nìjaký pátek známe s „tetou“ Jarkou, která bydlí pøímo u èápù ve Frýdlantì – Nové Vsi nedaleko restaurace Na nábøe¾í, inspirovalo mì toto k zamyšlení nad tìmito krásnými posly jara. Poohlédla jsem se tedy po dostupných informacích, abych dala pro naše ètenáøe dohromady èlánek, doplnìný samozøejmì Jarèinými kronikáøskými postøehy. Venku to v polovinì února vypadalo hodnì zimnì, donekoneèna snì¾ilo a bílá peøina byla èím dál tím víc naèechraná. Kdoví, co právì dìlali novoveští èápi nìkde v Africe, kde o zimì nemají ani tušení. Zatímco se èápi zaèínali „balit“ na dalekou cestu do evropské domoviny, sna¾ila jsem se dozvìdìt se co nejvíce z jejich ¾ivota.
Pepa a Anèa
Letos tomu bude u¾ 15 let, co se s Jarkou známe a tolik let k ní také chodíme na návštìvy, samozøejmì nejen za ní, ale i za èápy, kteøí tu na sloupì elektrického vedení mají své hnízdo.
Poprvé se tu èápi objevili sedmého dubna 1988. Èáp dostal jméno Pepa a jeho dru¾ka byla pojmenována Anèou. Celé roky Jarka sleduje jejich pøílety, odlety a èapí ¾ivot vùbec. Jen se jí zdá, jestli Anèa je stále ta samá èápice, jestli u¾ si ji Pepa nevymìnil.To by odpovídalo výše uvedené teorii, ¾e s vìrností èapích partnerù to není zas tak skvìlé. Ráno, kdy¾ Jarka odchází na vlak do práce, jsou-li èápi doma, zdraví se s nimi a pøejí si dobrý den. Pronese s nimi pár slov, ale jinak do jejich ¾ivota nezasahuje. Jen obèas je tøeba pod jejich hnízdem uklidit, vìtšinou spadne na zem nìjaký kus potravy. Kdy¾ je nepoøádek èastìjší, musí Pepovi domluvit, aby byl trochu poøádkumilovnìjší. Pepa sklopí zobák a¾ na krk a pokyvuje hlavou, jako¾e si to bere k srdci. Jednou vypadlo z hnízda mládì, které spolklo pstruha i s vlascem. „Vlasec jsme mládìti vytáhli a vrátili ho zpìt do hnízda“, øíká Jarka. Èápi z Nové Vsi mívají obvykle 3 – 4 mláïata. V roce 1997 v dobì povodní dopadli èápi špatnì, do hnízda jim nateklo mnoho vody, dvì mrtvá mláïata vyhodili z hnízda sami a tøetí vytáhli elektrikáøi. V roce 1999 bylo ji¾ hnízdo èápù tak velké, ¾e ohro¾ovalo elektrické vedení a elektrikáøi, kteøí pøijeli s výsuvnou plošinou hnízdo vyzvedli o metr výše, aby drátùm nepøeká¾elo. Pøedloni mìli pìt mláïat, co¾ byl èapí rekord. Toho roku byla zaznamenána všeobecnì vysoká èetnost mláïat, co¾ vysledovali ornitologové. Bylo suché a teplé poèasí, které èápùm k hnízdìní plnì vyhovuje. Loòský rok zaznamenali ovšem èápi smutný rekord, proto¾e nevyvedli ani jedno mládì. Ètyøi mláïata se vylíhla, ale asi po 14 dnech uhynula zøejmì podchlazením. Pokud toti¾ mláïata zmoknou, zùstanou mokrá a vìtšinou umírají.
Domek u èápù se stal orientaèním bodem širokého okolí, mo¾ná významnìjším ne¾ je nedaleká hospoda Na nábøe¾í. V létì tu chodí hodnì lidí na procházky, mnoho lidí tu také jezdí na kolech. Èápi jsou orientaèním bodem i pro nás, kdy¾ ka¾dý rok na jaøe èi v létì, chodíme èapí i Jarèinu rodinku kontrolovat.
Pepu nebo Anèu lze spatøit tøeba u soutoku Ostravice a Èeladenky, na okolních loukách a jeliko¾ jezdím dennì vlakem trasu z Ostravice do Frýdlantu a zpìt, kolikrát jim v sezónì pomyslnì mávám z našeho motoráku.
Loni pøiletìli èápi v týdnu po Velikonocích, Pepa v úterý 25. 3. a Anèa ve støedu 26. 3. 2008. Toho léta èápi odletìli poslední srpnový víkend. Celou zimu trávili kdesi v teplých krajinách, aby se do našich konèin navrátili v druhé polovinì mìsíce bøezna.
Jarce jsem v zimì øíkala, ¾e budu psát o èápech, a» mi nìco zajímavého poví, ale kdy¾ jsme to tak probíraly, zjistila jsem, ¾e vlastnì celou tu dobu, co se známe, jsou èápi Jarèinou souèástí, prùbì¾nì je v¾dycky v sezónì probíráme, tak jsem si to všechno jen o¾ivila. Poèítám, ¾e ka¾dým dnem teï pøijde Jarka se zprávou o pøíletu jejích èapích podnájemníkù a to bude znamenat, ¾e u¾ je tu definitivnì jaro, i kdy¾ se zima bude sna¾it svými vrtochami ještì chvíli bojovat. Ale u¾ to bude mít spoèítané a my pak jen vyhodnotíme „úrodu“ èapí rodinky. A a¾ tu èápi budou, vzká¾u jim, aby poslali ètenáøùm Seniortipu pozdravení.
Pavla Zemaníková
Èáp bílý (lat. Ciconia ciconia)
®ivoèišný druh èáp bílý patøí do tøídy ptáci, øádu brodiví, èeledi èápovití, rod èápi.
Základní údaje o èápu bílém: délka tìla okolo 100 cm, rozpìtí køídel 200 -220 cm, hmotnost 3 – 4 kilogramy. Rozdíl mezi samcem a samicí je ve výšce, která se pohybuje okolo 80 cm, i 
kdy¾ rozdíly nejsou nìkdy zøetelné.. Délka zobáku je 16 – 20 cm. Zobák dospìlého èápa je èervený. Pták je zbarven bíle, s èernými letkami. Èápi se do¾ívají prùmìrnì 8 – 10 let, max. 27 let. Pohlavnì dospívají ve tøetím a¾ pátém roce ¾ivota. Hnízdí jedenkrát do roka v rozmezí od konce bøezna do konce èervence, výjimeènì srpna. V pøípadì znièení první snùšky je pták schopen zahnízdit znova a snést další vejce. Tìchto vajec bývá zpravidla 2 – 5, nìkdy je jediné, jsou pøípady, kdy vajec bylo i šest. Tato vejce mají rozmìr 5,5 x 7,2 cm, jsou èistì bílá, vejcovitého tvaru o hmotnosti 80,3 – 124,8 g.
Vzhledem ke své velikosti je tento pták vcelku tì¾kopádný . Pokud startuje z roviny, nejprve nìkolikrát vyskoèí do výšky. Pravidlem je, ¾e vylétává v¾dy proti vìtru. Létá s dopøedu nata¾eným krkem a tak je ho mo¾no rozeznat od volavky.
Èápi se vyskytují témìø v celé Evropì, zejména v ji¾ní a východní, v Evropì západní jejich poèty dosti poklesly.
Èápi odlétají koncem srpna, zaèátkem záøí na jih Afriky ze západu pøes Gibraltar a ti z východu létají pøes Bospor a Suezský prùplav. Do svých zimoviš» pøilétávají koncem listopadu, zaèátkem prosince. Jsou i ojedinìlé pøípady, kdy mladí nebo handicapovaní jedinci neodletìli a zimu pøe¾ili. Spíš ne¾ mráz je pro nì nebezpeèný nedostatek potravy. Na zpáteèní cestu se vydávají v prùbìhu února, pøilétávají koncem bøezna, poèátkem dubna. První pøilétává z jihu samec, o nìkolik dní pozdìji jeho dru¾ka. Samci u¾ samici èekají a kdy¾ samice pøistane v hnízdì, dojde k uvítacímu obøadu. Oba klapají zobáky, zaklánìjí hlavy a¾ na záda, èepýøí peøí, procházejí se taneèními kroky po hnízdì. Èápi jsou velmi vìrni svým hnízdištím, povìstná partnerská vìrnost u¾ není tak neotøesitelná, èasto mezi nimi bývají neshody, které jsou nìkdy hodnì dramatické. Po pøíletu se nejprve dají do vyspravování a pøistavování svého hnízda. U mladých pohlavnì nedospìlých jedincù dochází v prùbìhu hnízdního období k falešnému toku. Vìtšinou se jedná o loòská mláïata èi ptáky mladší tøí let, kteøí mají stavební pud a pud obsazení a hájení hnízda. Tato hnízda zùstávají vìtšinou opuštìná a èápi je obsazují, dostavují a vyu¾ívají v následujících letech.
Èapí hnízdo je stavbou velmi dùkladnou, která vydr¾í desítky let. Ka¾doroènì jej pøistavují a tak hnízdo roste do šíøky i do výšky, tomu odpovídá i pomìrnì vysoká hmotnost. Vespod jsou zpravidla suché vìtve ze stromù a keøù vnitøek je vystlán drny, trávou, srstí zvíøat, ale nechybí ani jiné materiály, které èáp objeví a odnese je na hnízdo, tøeba hadry, kusy papíru, provázky apod. Hnízdo je pomìrnì mìlké a proto po vylíhnutí mláïat ještì rodièe po obvodu hnízda dostaví ohrádku ze suchých vìtví. Tuto neustále kontrolují a upravují, aby nedošlo k pádu mláïat na zem.
Èápi pùvodnì stavìli svá hnízda na stromech. Stavby na komínech se zaèaly objevovat a¾ nìkdy po druhé svìtové válce, kdy zanikla øada drobných továren a provozù. Kdy¾ je hnízdo asi po 20 dnech pøipraveno, tak samièka snese 3 – 4 vejce. Tuto násadu pak oba støídavì zahøívají, prùmìrná doba sezení na vejcích je 33 – 34 dny. Pak se na svìt vyklubou malá èápata. Nejprve jsou šedobílé barvy, s èernými zobáky a rù¾ovými no¾kami. Tato malá stvoøení mají neustále hlad. O omladinu se starají v¾dy oba rodièe a mladým se vìnují po dobu asi v prùmìru 54 – 63 dní, kdy jim nosí potravu – ¾áby, myši, ještìrky, hady, drobné hlodavce, ryby, mláïata ptákù, kobylky, housenky a podobnou ¾ou¾el. Tuto ¾ivoèišnou potravu hledá èáp pøevá¾nì v otevøené krajinì, na polích a loukách, kde se právì kosí èi oøe. Rodièe potravu vyvrhují do hnízda a mladí si ji sami berou. Malí èápi se v prvních dnech ¾ivota ozývají typickými tichými zvuky, dospìlí zvláštnì syèí a umí klapat zobáky. Mláïata se asi 25. den postaví ve hnízdì samostatnì. Èápata ve hnízdì cvièí, mávají køídly, uèí se poskakovat a nadzdvihují se nad hnízdem. Rodièe neuèí své dìti létat, proto¾e schopnost letu je jim vrozená, pøijde den D a mladým se podaøí vzlétnout. Let èápa je fascinující, lehký, elegantní a hlavnì vytrvalý. Dvakrát za rok toti¾ pøekonávají nìkolik tisíc kilometrù dlouhou vzdálenost do Afriky èi do Asie. Pro dlouhé pøelety vyu¾ívají hodnì plachtìní, pøi kterém vyu¾ívají stoupající vzdušné proudy, které se vyskytují pøevá¾nì nad pevninou. Obloukem se proto vyhýbají západnì a východnì Støedozemnímu moøi.
Pøíbuzným èápa bílého je èáp èerný, který ¾ije v našich lesích skrytým zpùsobem ¾ivota, zpravidla v blízkosti dostupných vodních ploch a vodoteèí. Dalšími pøíbuznými jsou volavkovití, jedná se zejména o volavku popelavou èi volavku bílou èi kvakoše noèního nebo bukaèe velkého. Jsou to plaší ¾ivoèichové, kteøí se ¾iví pøevá¾nì rybami a jsou vázání na vodní hladinu.
Èáp je národním ptákem Polska a Litvy a je symbolem mìsta Haagu.
Ještì jednu zajímavost jsem objevila, a sice vyu¾ití konvenèní telemetrie, struènì øeèeno vyu¾ití vysílaèù v souvislosti s èápy. Pøed pár lety byl realizován projekt Èeského rozhlasu Africká odysea. Èáp je toti¾ druhem, který je velmi vhodný pro výzkum ptaèí migrace. Bylo okrou¾kováno více ne¾ 200 000 jedincù, aby byly zjištìny migraèní cesty a objasnìny pøíèiny migrace. V srpnu 1991 bylo 6 èapích mláïat vybaveno 50g satelitní vysílaèkou, která operovala s dru¾icovým systémem. Vysílaèky sice svou èinnost nevydr¾ely po celou dobu, potøebovaly by mít delší ¾ivotnost a intenzívnìjší vysílací cykly. Pøes všechna úskalí byly zjištìny zajímavé údaje. Do zimoviš» létají èápi ka¾dodennì nebo témìø ka¾dý den, prùmìrná délka letu je asi 220 km (max. 376 km) a cestovní rychlost je mezi 30 a¾ 60 km/h.