|
|||
Dne¹ní kominická profese |
|||
Kominík odjak¾iva platil za symbol ¹tìstí. |
|||
|
|||
|
|||
|
|||
Se ¹tìtkou v ruce ho na støe¹e pøi vymetání komínù zahlédnete opravdu málokdy. V posledních letech, kdy se v ¹irokém mìøítku v soukromém i prùmyslovém sektoru pøechází na ekologicky výhodnìj¹í systémy vytápìní, komíny namísto vymetání soudobí kominíci pøedev¹ím vlo¾kují speciálními materiály. Do èerného se u¾ takøka neoblékají. Na vlo¾kování komínù jim staèí obyèejné montérky. I revize kouøovodù se zmodernizovaly natolik, ¾e komín dopodrobna monitorují prùmyslovou kamerou, ani¾ by se pøitom sami umazali. Upøímnì øeèeno, pouze klasické vymetání by dnes na ob¾ivu rodiny stejnì nestaèilo. Není to slu¾ba výdìleèná, tak¾e není divu, ¾e dne¹ní kominická profese je vskutku v mnohém odli¹ná od klasického vymetání a rychle se pøizpùsobila novým topným médiím. Také nìkdej¹í pøesnì vymezené kominické rajóny u¾ neexistují. Rozpadly se s pøevodem koncesovaného kominického øemesla do kategorie volné podnikatelské ¾ivnosti. Podle informací ze Spoleèenstva kominíkù a kominického cechu v ÈR se v souèasné dobì údr¾bì kouøovodù v celé republice vìnuje kolem 800 podnikatelù. |
|||
Ti star¹í mezi nimi tvrdí, ¾e majitelé rodinných domù o pravidelné èi¹tìní komína dnes zrovna moc nestojí. Kominíka od sazí spí¹ od dveøí odhánìjí, ne¾ pøivítají. U¾ dávno pøestali vìøit povìrám na¹ich babièek, ¾e s kominíkem vchází do domu ¹tìstí. A o pøedpisech, podle nich¾ by mìl být komín pravidelnì vymetán, nemají lidé vìt¹inou ani potuchy. V¾dy pøed zaèátkem topné sezóny se pár lidí, tìch star¹ích, sice ozve a objedná si vymetení komína, ale jsou to skuteènì výjimky. A tak zøejmì budeme o klasickém kominickém umìní a o kominících èerných od sazí slýchat u¾ jen z nostalgických vyprávìní star¹í generace, která je¹tì pamatuje kominíky, je¾ obcházeli stavení s koulí, ¹tìtkou, kominickým klíèem a ¹ornou (plechovou ¹krabkou na tu¾¹í usazeniny) a umounìnýma rukama vypisovali do kominické knihy záznamy o právì provedeném vymetení komína. Na prahu svého obydlí lidé kdysi kominíky vítali s úsmìvem a rádi s nimi ztratili nejedno vlídné slovo, nabídli tøeba lívanec nebo hrnek teplé kávy. A vùbec nevadilo tìch pár sazí na schodech, v pøedsíni nebo kolem kamen, které tu po kominíkovi zbyly... |
|||
Inu, èasy se mìní. Dnes u¾ ani není kde sehnat novou kominickou uniformu. Jedinì si ji nechat u¹ít na zakázku. A stejné je to s pøíruèním náèiním. A pak se divte kominíkùm, ¾e na støechy radìji lezou s prùmyslovou kamerou! Mimochodem, mo¾ná i vás pøekvapí, ¾e se dyftýnová kominická kombinéza nikdy neprala. V¾dycky se jen od sazí øádnì vyprá¹ila, aby ji kominík mohl pøí¹tì obléci nanovo. To proto, ¾e ko¾ené ná¹ivky na loktech a ramenou, které chránily pøed odøeninami, by se pøi praní srazily tak, ¾e by kombinéza byla rovnou na vyhození. Takhle prý vydr¾ela zhruba rok, ne¾ u¾ byla rozedraná a kominík "nafasoval" novou. |
|||
Trochu naruby je to i s oním "saháním" na kominíka. Pointa tohohle zvyku se prý pùvodnì vztahovala k pravdomluvnosti kominíkù. Mezi tìmi se traduje, ¾e kdy¾ Marie Terezie jednou na zámeckém dvoøe potkala dvorního kominíka, zeptala se ho, zda øádnì prosmýèil v¹echny zámecké komíny. (Tehdy to bývaly komíny prùlezné.) Jeho kladnou odpovìï si nekompromisnì na místì ovìøila tím, ¾e rukou pøejela jeho vestu, a kdy¾ dlaò zùstala èerná, odpovìdìla "mouøenínovi": "Má¹ ¹tìstí!" |
|||
Jiøí Hrubý | |||