V muzeu èokoládových obrazù
Letošní dlouhé vánoèní svátky umo¾nily mnohým z nás hledat nová rozptýlení. Nemohli jsme jinak, ne¾ ¾e jsme zavítali na internet a pátrali, kam se vypravit. Nakonec padla naše volba na Museum èokoládových obrazù Vladomíra Èecha v Týnské ulièce u Staromìstského námìstí. 
Po vstupu do domu nám recepèní nabídla šálek horké èokolády, který jsme si mohli vypít v prvním patøe. Museum sídlí v nìkolikapokojovém bývalém bytì. V první místnosti jsme zasedli na lavici k dlouhému stolu a pøi popíjení èokolády jsme sledovali osmnáctiminutovou pøednášku doplnìnou obrázky na LCD obrazovce. Stìny byly vyzdobeny ilustraèními vtipy a dalšími podrobnostmi z historie tohoto pozoruhodného moku.
Co jsme se dovìdìli?
Asi pøed tøemi tisíci lety obsadili Olmékové, jedna z nejstarších støedoamerických civilizací, oblast tropických pralesù ji¾nì od Veracruz v Mexickém zálivu. Moderní lingvisté zjistili, ¾e v jejich slovníku existuje slovo "cacao". Mnozí historikové proto usoudili, ¾e první civilizací, která tento strom pìstovala, byli Olmékové, nikoli Aztékové, jak se pøedpokládalo.
Kolem 4. století našeho letopoètu, nìkolik století po zániku Olmékù, se usadili ve velké oblasti ji¾nì od dnešního Mexika Mayové. Zdejší vlhké podnebí bylo dokonalé pro kakaovník, jemu¾ se ve stínu tropického pralesa výbornì daøilo. Mayové nazývali tento strom cacahuaquchtl , a vìøili, ¾e patøí bohùm, a ¾e lusky rostoucí z jeho kmene jsou nabídkou bohù èlovìku.
Kolem roku 300 n. l. postavili Mayové velkolepé kamenné paláce a chrámy, do jejich¾ posvátných stìn vyrývali mimo jiné obrázky kakaovníkových luskù, jako¾to symbolù ¾ivota a plodnosti.
Mayové byli první, kdo uvaøil hoøkou tekutinu z kakaových bobù. Byl to luxusní nápoj vychutnávaný králi a šlechtici, a také pou¾ívaný pøi nábo¾enských rituálech. Ve svých knihách popisují nìkolik zpùsobù výroby a ochucování této tekutiny. Mohlo jít o cokoli, od kaše zahuštìné mletou kukuøicí, a¾ po 
øidší odvar k pití. Pøíchu» dotváøelo rùzné koøení, nejoblíbenìjší byla pálivá paprika.
Po záhadném pádu mayského impéria kolem roku 900 n. l. se na nìkdejším území Mayù usadili nadaní a velmi civilizovaní Toltékové, následovaní Aztéky z Mexika. Quetzalcoatl, král Toltékù, byl té¾ pova¾ován za boha vzduchu, jen¾ pøinesl semena kakaovníku z ráje k èlovìku a nauèit smrtelníky, jak pìstovat rùzné plodiny.
Kvùli politickým vzpourám opustil Quetzalcoatl svou zemi, odplul na malém voru se slibem, ¾e se vrátí, aby získal zpìt své království. Legenda o jeho vyhnanství se stala souèástí aztécké mytologie. Astrologové pøedpovìdìli, ¾e se v roce 1519 král s bílou pletí vrátí osvobodit svùj lid. Tato víra ovlivnila celou budoucnost Nového svìta, proto¾e s ní byl spojen Cortézùv pøíchod….
Pìstování kakaa
Kakaové boby rostou ve velkých luscích na kakaovníku, Theobroma cacao, stále zeleném stromì, jemu¾ se dobøe daøí v tropických oblastech kolem rovníku. Tento strom nesnáší chladno nebo sucho, musí být chránìn pøed vìtrem a sluncem. Velmi snadno podléhá hnilobám, chorobnému vadnutí a houbovým onemocnìním. Rovnì¾ je tøeba jej chránit pøed zvìøí, která s potìšením trhá jeho lusky.
Kakaovníky dorùstají velikosti jabloní a zaèínají rodit ve tøetím roce. Dopadne-li vše dobøe, plodí a¾ do 
svého dvacátého roku a nìkteré stromy se do¾ijí a¾ stovky. Lesklé, tmavì zelené listy, podobné vavøínovým, dosahují a¾ 30 cm. Malé, svìtle rù¾ové kvìty rozkvétají v hustých chomáèích pøímo z kmene a hlavních vìtví.
Zhruba pìt mìsícù po opylení se kvìty pøemìní na kakaový lusk. Úroda je barevná - lusky bývají svìtle èervené, zelené, purpurové nebo ¾luté, proto¾e jak dozrávají, mìní zbarvení. Zralé lusky jsou asi 20 cm dlouhé, oválné, se špièatým koncem, a ka¾dý z nich obsahuje 20 a¾ 40 bobù v mìkké bílé du¾inì.
Posouzením barvy lusku a podle zvuku, který pøi poklepu vydává, pozná sbìraè, ¾e je lusk ji¾ mo¾né sklidit. To vy¾aduje roky praxe, a zkušení sbìraèi mají proto velkou cenu. Lusky se ze stromu se odseknou ve stonku maèetou, a ty, které rostou výš, zahnutým no¾em pøipevnìným na dlouhé tyèi. Pøeseknout se musí maximálnì opatrnì, aby nedošlo k poškození stromu.
V nìkterých zemích probíhá sklizeò celý rok, i kdy¾ nejbohatší je od kvìtna do prosince. V jiných èástech svìta, napøíklad v západní Africe, se úroda sklízí od záøí do února.
V další fázi se lusky opatrnì rozlousknou maèetou. Boby se vydlabou i s okolní du¾inou a naskládají do ku¾elovité kupky na podlo¾ce z banánových listù. Kupka se obalí dalšími listy a zaèíná proces fermentace, která trvá a¾ šest dní. Probíhající chemické procesy jsou slo¾ité. Vpodstatì se na cukrové du¾inì okolo bobù rozmno¾í bakterie a kvasinky ze vzduchu. Pøi procesu se zvýší teplota v kupce a v samotném bobu probíhají magické zmìny. Barva se mìní z purpurové na èokoládovì hnìdou a vzniká známá kakaová vùnì - první dùle¾itá fáze pøi úpravì bobù vynikající kvality.
Po fermentaci se boby na sušení rozprostøou na roho¾ce z bambusu nebo na døevìnou podlahu. Bìhem deseti a¾ dvaceti dnù se musí pravidelnì obracet, aby mìly dostatek vzduchu a zabránilo se plesnivìní. V místech, kde jsou èasté deš»ové srá¾ky a vysoká vlhkost, jsou boby vysoušeny umìle v uzavøených sušárnách. Kakao nejvyšší kvality však pochází z tìch, které vysušilo pøirozenì teplé tropické slunce.
Úèinky èokolády
O blahodárných vlastnostech èokolády se toho spoustu napsalo v 17. a 18. století. Poukazovalo se na víru Aztékù v moc èokolády. Její vyznavaèi i výrobci ji prohlašovali za úèinný prostøedek proti vyèerpání a slabosti. Vojáci, uèenci i duchovní ji pou¾ívali k podpoøe vytrvalosti v dlouhých obdobích fyzické, intelektuální èi duševní zátì¾e. Dnes víme, ¾e tuk a uhlovodany v èokoládì dodávají tìlu energii, a ¾e tuk zpùsobuje, ¾e èokoláda je trávena pomalu a udr¾uje tak pocit plnosti a nasycení. 
Ve srovnání s bílou a mléènou èokoládou hoøká èokoláda neobsahuje mléko, má zhruba jen polovièní obsah bílkovin a výraznì ménì vápníku. Protein je ¾ivotnì dùle¾itý pro rùst, obnovu a udr¾ování tìlesné hmoty; vápník pro stahování svalù, vèetnì tìch, které uvádìjí v èinnost srdce, stejnì jako pro správnou funkci nervové soustavy, aktivitu enzymù a srá¾ení krve. Hoøká èokoláda obsahuje ponìkud ménì tuku, jeho¾ spotøebu se nám doporuèuje omezovat, a je na prvním místì v obsahu uhlovodanù, hoøèíku (je nepostradatelnou slo¾kou našich tìlesných bunìk a pùsobí pøi uvolòování energie z potravy), ¾eleza (nezbytného pro tvorbu èervených krvinek a pro roznášení kyslíku po tìle) a niacinu (také je zapojen do procesu uvolòování energie z potravy). Hoøká èokoláda rovnì¾ obsahuje o trochu ménì kalorií. Bílá èokoláda, nìkdy odborníky zavrhovaná, obsahuje více vápníku, zinku, karotenu a riboflavinu (vitaminu B2) ne¾ èokoláda hoøká.
Vedle známìjších vý¾ivných slo¾ek obsahuje èokoláda také urèité druhy alkaloidù - organických látek nacházejících se v rostlinách, které mají na tìlo znaèný vliv. Nejdùle¾itìjší z nich je theobromin, podporující èinnost ledvin jako mírný moèopudný prostøedek. Èokoláda stimuluje také centrální nervový systém, s úèinky podobnými kofeinu, jen¾ je v ní té¾ pøítomen. Theobromin je v kakaovém bobu obsa¾en ve dvou procentech a asi 200 mg se ho dostane do tabulky èokolády. Obsah kofeinu je mnohem menší - kolem 25 mg na tabulku, zhruba jedna ètvrtina mno¾ství obsa¾eného v šálku èerstvé kávy.
Èokoláda a myšlení
Otázka, zda èokoláda je èi není návyková, v¾dy vzbuzuje ohnivé diskuse. Nìkteøí historikové dokonce vyprávìjí o návyku na èokoládu a následných násilných èinech majících uspokojit stále rostoucí potøebu.
Linda Henlyová, souèasná americká spisovatelka, rozhodnì doporuèuje, aby osobnosti náchylné k pou¾ívání návykových látek uspokojovaly své potøeby èokoládou, a uvádí, ¾e její klady mnohonásobnì pøevýší pøednosti všech ostatních látek: "Èokoláda vás neotupí a nezpitomí. Neznièí vaši schopnost øídit stroje … Èokoládu nemusíte pašovat pøes 
hranice … Její dr¾ení, dokonce i za úèelem prodeje, je naprosto legální."
Nìkteøí lékaøští experti vìøí, ¾e theobromin a kofein v èokoládì jsou pøíèinou jejích takzvaných návykových vlastností, ale mù¾e to být také pøítomnost fenyletylalaninu. Tato látka patøí do skupiny chemikálií známých jako endorfiny. Ty mají podobný úèinek jako amfetamin. Jakmile se endorfiny uvolní do krevního bìhu, zlepší náladu a vytvoøí pozitivní energii a pocity, od štìstí a¾ po euforii, jaké za¾ívá bì¾ec èi cvièenec aerobiku. Fenyletylalanin se v pøirozené formì vyskytuje také v lidském tìle. Rovnì¾ bylo zjištìno, ¾e jeho mno¾ství v mozku se zvyšuje, pro¾íváme-li stav, kterému se øíká "zamilovanost", co¾ bezpochyby dokazuje, proè máme takový opojný pocit, kdy¾ konzumujeme výbornou èokoládu.
Na prohlídce
V dalších místnostech muzea jsme si mohli prohlédnout nìkolik desítek obrazù, které vytvoøil malíø Vladomír Èech, který si své jméno pozmìnil, aby si ho lidé nepletli se známým hercem. Netroufám si posuzovat kvalitu obrazù, mezi nimi¾ je i portrét Václava Havla. Na nìm prosvítá bílé plátno pøes èokoládu a odstín hnìdi pùsobí na diváka teplým dojmem. Na jiném portrétu, Salvatora Dalího, zas zlatý podklad vydává sluneèní záø.
Muzeum však není pouze pro pasivní diváky. Uprostøed místnosti je dlouhý stùl, na nìm planoucí kahan ohøívá misku s èokoládou a štìtci. Návštìvník má mo¾nost zkusit si na papír nìco èokoládou namalovat. Jeho výtvor se pak ocitne v jedné z mnoha skøínìk, kde se jím mohou inspirovat další. Téma tìchto dnù bylo jasné: Vánoce a novoroèní blahopøání. To však ještì není všechno. Mù¾ete zkusit malovat èokoládou špachtlí na plátno, malovat prstem v pískovém cukru na skle, èi vyzkoušet škrabání na èokoládovou zed' (èokoládový happening). V obsa¾ných textech se té¾ seznámíte s nejvìtšími výrobci v jednotlivých zemích, kteøí se o rozšíøení èokolády zaslou¾ili.
Po expozici Vás doprovází nádherná reprodukovaná hudba peruánských indiánù, která vám pøipomene pralesy a nekoneèné prostory ráje na zemi, kde rostou kakaovníky - dar bohù èlovìku.
Za krátkou dobu existence muzea jím prošlo mnoho návštìvníkù z domova i z ciziny. Proto¾e popísky i komentáø jsou v nìkolika jazycích, ka¾dý dobøe porozumìl. Nejvýznamnìjším návštìvníkem byl zøejmì letos v létì francouzský prezident Nicolas Sarkozy s chotí, který do pamìtní knihy napsal:
Une idée originale et tellement romantique!
Ivo Antušek
.
