Èeské korunovaèní klenoty
Korunovaèní klenoty jsou snad po Pra¾ském hradì druhou nejvýznamnìjší národní památkou. Pokud se vystavují, tak pouze na území Pra¾ského hradu. Korunovaèní klenoty jsou ulo¾eny v pancéøové skøíòce v Korunní komoøe, ke skøíòce a i ke komoøe je sedm klíèù, které jsou v dr¾ení tak zvaných klíèníkù. Jsou to: president republiky, pøedseda vlády, arcibiskup pra¾ský, pøedseda Poslanecké snìmovny, pøedseda Senátu, dìkan Metropolitní kapituly u svatého Víta a primátor mìsta Prahy. Ke korunovaèním klenotùm patøí: Svatováclavská koruna, královské ¾ezlo a královské jablko, korunovaèní pláš». Pøi korunovaci se pou¾íval také ostatkový køí¾, nazvaný Korunovaèní a obøadní korunovaèní meè, zvaný Svatováclavský. Tyto dva pøedmìty patøí do chrámového pokladu svatého Víta a bývají obvykle vystaveny s ostatními klenoty.
Svatováclavská koruna
Zmiòuje se o ní ji¾ Bulla pape¾e Klimenta VI, který tím potvrdil Karlovi IV, který korunu vìnoval patronu èeské zemì svatému Václavovi, název Svatováclavská koruna. Zlato pochází z jílovského dolu na Radlíku a je nejstarší souèást souboru. Kdo se mìl stát èeským králem, musel jí být korunován a za zapùjèení k obøadu musel zaplatit 300 kop grošù ve prospìch Svatovítské kapituly. Jinak mìla být koruna ulo¾ena na lebce svatého Václava a snímána pouze na jeden den, pøi korunovaci. Toto se dodr¾ovalo ale jenom do konce 14. století.
Korunu nechal zhotovit ke své korunovaci v roce 1347 císaø a král èeský Karel IV. Poprvé byla tedy pou¾ita 2. záøí 1347 pøi korunovaci Karla IV.Ve stejném roce vzniklo i ko¾ené pouzdro s rytým dekorem, jsou to znaky Èech a Svaté øíše øímské. Je zhotovena ze zlata, které má vysokou ryzost, 21 – 22 karátù, vá¾í 2,35 kilogramù a je 19 centimetrù vysoká. Jako ozdoba je celkem 96 drahokamù a 20 perel. Nìkteré z nich, safíry, patøí k nejvìtším na svìtì. Vrchol koruny zdobí zlatý køí¾ek, do jeho støedu je vsazena vzácná románská kameje. Poslední úpravy na korunì byly provedeny ve 14. století, od roku 1374 a¾ 1378 byly doplòovány drahé kameny, od té doby je její vzhled nezmìnil. Pøi výstavách bývá polo¾ena na speciálním polštáøi z èerveného sametu s vyšitými èeskými znaky a tento polštáø pochází z roku 1867.
Královské ¾ezlo a královské jablko
Pùvodní ¾ezlo, které bylo ze støíbra a zlaté jablko, které bylo pou¾ito pøi korunovaci Karla IV jsou dnes ve Vídni. Ty, které jsou dnes ve sbírce èeských korunovaèních klenotù nechal zhotovit císaø Ferdinand I. v roce 1532 a¾ 1534.
®ezlo je zhotoveno z 18karátového zlata, je 67 centimetrù dlouhé a vá¾í nìco pøes jeden kilogram. Jako ozdoba jsou ètyøi safíry, pìt spinelù a 62 perel. Je slo¾eno z nìkolika rozdílnì tvarovaných èástí spojených prstenci. Rukoje» je zdùraznìna øadou perel. Plochu ¾ezla pokrývá cizelovaný dekor s motivy vinných lístkù, kvìtù a akantù. Místy jsou pokryty barevnými emaily. Hlavice ¾ezla je udìlaná na zpùsob kvìtu s esovitými stvoly a aknanty, z nich¾ vyrùstají drahé kameny a perly. Ko¾ené ochranné pouzdro na ¾ezlo pochází z 19. století a je zdobeno drobným zlatým ornamentem.
Královské jablko je rovnì¾ z 18karátového zlata, vá¾í necelých 80 deka a je vysoké 20 centimetrù. Skládá se ze dvou zploštìlých polokoulí spojených ozdobným prstencem. Nahoøe je pomìrnì velký køí¾ek. Na horní polokouli jsou scény z Pomazání Davida za krále a Zápas Davida s Goliášem. Na dolní polokouli jablka jsou výjevy Adama, kleèícího pøed Stvoøitelem, Vyhnání z ráje a Stvoøitele, varujícího Adama a Evu u stromu Poznání. Výzdoba ploch na jablku je ojedinìlá.V bohaté ornamentní výzdobì dominují drahé kameny a perly. Podno¾ køí¾e tvoøí šest drobných sfing. Jako i na jiných klenotech se zde uplatòuje soulad zlata, èervených spinelù a modrých safírù. Nìkterá místa na jablku jsou zdùraznìna barevnými emaily. Na kruhu pod køí¾kem je latinský nápis: Domine in vertute tua letabitur rex et super salutare tuam exulta. Pøelo¾eno to znamená: Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá. Jablko je ulo¾eno v ko¾eném pouzdøe se znakem ÈSR z roku 1929.
Mo¾ná tím, ¾e oba klenoty vznikly pozdìji, ne¾ svatováclavská koruna, nedostalo se jim dlouho dostateèné pozornosti. A to i pøesto, ¾e se jedná o významné a ojedinìlé ukázky renesanèního zlatnického umìní.
Korunovaèní pláš»
Pùvodní pláš», ve kterém byl korunován Karel IV. se nezachoval, nynìjší je z poèátku 17. století, je po celém obvodu lemován hermelínem. Tato ko¾ešina ze zimní ko¾ešiny hranostaje je pova¾ována za ko¾ešinu králù. Podle všeho je to pláš», ve kterém byl korunován Ferdinand II., který mìl korunovaci v roce 1617 a jak je psáno: „byl odìn ve zlatohlavém plášti“. Posledním králem, který tento pláš» mìl pøi korunovaci byl Ferdinand V. Je zhotoven z hedvábné tkaniny zvané zlatohlav. Pláš» je polokruhový, bez rukávù, vzadu prodlou¾ený do vleèky. Je 312 centimetrù široký a od krèního výstøihu do konce vleèky je 236 centimetrù dlouhý.
Ke korunovaèním klenotùm nepøímo patøí ostatkový køí¾. Ten nebyl zhotoven ke korunovaci Karla IV, ale byl zhotoven a¾ v druhé polovinì 14. století, po roce 1354. Byl zhotoven podle øíšského korunovaèního pokladu. Karel IV. do nìj nechal vlo¾it ostatky spojené s ukøi¾ováním Krista – døevo køí¾e, èást Loinova kopí, dva trny z Kristovy koruny, kousek provazu a jeden høeb. Nejdøíve byl køí¾ ulo¾en na Karlštejnì, jako ostatní klenoty, pozdìji byl pøenesen do pokladu svatého Víta v roce 1654. Pøi korunovaci se zaèal pou¾ívat v 16 století. Køí¾ je vyroben ze šesti kil zlata, zdobí ho drahokamy, perly, devìt antických a ranì støedovìkých gem. Mezi drahokamy vyniká safír s øezbou Kristovy tváøe. Ostatky kryjí víèka z prùhledného horského køiš»álu.
Obøadní korunovaèní meè
Je z pùvodních èeských korunovaèních klenotù, který zùstal v pokladu chrámu sv. Víta. Pùvodní je jenom èepel z doby gotické, dlouhá 76 centimetrù. Meè byl pùvodnì delší, èepel vykazuje znaky hrubého poškození. Zbraò byla podle všeho zpoèátku relikviáøní a po staletí pou¾ívaná v plné funkci korunovaèního klenotu. Nebyl ale ulo¾en s ostatními klenoty, ale v chrámovém pokladu. Zlatá výplò dnes chybí. Ztráta byla zaznamenaná v roce 1368. Velice pìkná pochva meèe z doby Karla IV. se ztratila v roce 1420 pøi vyloupení Pra¾ského hradu Zikmundem Lucemburským.
Korunovaèní klenoty byly po roce 1420 ulo¾eny na Karlštejnì, za husitských válek je Zikmund odvezl do Uher a v roce 1436 se vrátily znovu na Karlštejn. V dalších letech byly pøemís»ovány na rùzná místa. Od konce 17. století byly klenoty ve Vídni, do Prahy se vracely jen ke korunovaci. A¾ v roce 1791 byly pøevezeny na Pra¾ský hrad, poprvé byly vystaveny a ulo¾eny spolu s Korunním archivem. Potom byly znovu krátce ve Vídni, a¾ koneènì v roce 1867 je pøivezl specielní vlak natrvalo zpìt do Èech. Po vystavení byly ulo¾eny do novì upravené korunní komory a jsou tam vlastnì a¾ dodnes. Výjimku tvoøil odvoz klenotù 20. záøí 1938 do ®iliny. Jak a kdy se vrátily klenoty zpìt do Prahy není moc jasné. Korunovaèními klenoty bylo korunováno po Karlu IV celkem 21 panovníkù.
Olga Kotaèka