Psychologové a sociologové spolu s vizážisty ve velmi seriózních průzkumech zjistili, že z našeho působení na okolí připadá 55 % na úpravu zevnějšku a neverbální komunikaci, 38 % na intonaci, posazení a sílu hlasu a pouhých 7 % na obsah řečeného. Uvedená kvantifikace samozřejmě platí o prvním dojmu: Ten si o nás lidé vytvářejí během prvních čtyř minut.

Po uplynutí tohoto času si už obvykle názor nechtějí poopravit ani směrem k pozitivnímu, ani naopak. Na prvním dojmu tedy velmi záleží, můžeme mnoho získat i mnoho ztratit. Známe-li někoho delší dobu, pak samozřejmě platí jiná kritéria. Obsah řečeného nabývá na důležitosti a už nám tolik nevadí, má-li někdo pisklavý hlas nebo nevhodné oblečení. To platí jak pro kolegy v práci, tak pro přátele a známé, rodinné příslušníky apod.

Je však hodně profesí, kde na prvním dojmu závisí velmi mnoho - uzavření obchodu, prestiž firmy či úřadu, image jednotlivce či stavu. Každý obor (nikoliv profese) lidské činnosti žádá určitý způsob úpravy zevnějšku či image. Američtí vizážisté rozdělili obory, ve kterých se pracuje s lidmi, do tří kategorií: konzervativní, poradenské a kreativní.

V kreativních oborech, kam patří umělci, novináři, redaktoři módy a společenských rubrik, pracovníci různých reklamních agentur apod., panuje volnost. Tito lidé si mohou dovolit cokoliv, co jim sluší, jistá extravagance v úpravě zevnějšku je i žádoucí.


Poradenské obory - učitelé, lékaři, pracovníci poradenských agentur, musí už dbát na úpravu zevnějšku více. Měli by působit umírněně, věrohodně, příkladně, jejich svoboda volby je omezenější.

Nejpřísnější pravidla pro oblékání a úpravu zevnějšku platí pro tzv. konzervativní obory, kam patří advokacie a justice, bankovnictví a pojišťovnictví, státní správa a samospráva, management firmy a jejich obchodní zástupci. V těchto oborech je prvořadým požadavkem serióznost, umírněnost, věrohodnost, autoritativnost, konzervativnost, decentnost, vyváženost i určitá noblesa s důrazem na kvalitu, značku, styl. Konzervativní obory zahrnují širokou oblast, v níž jednotlivé skupiny mají své zvláštnosti. Vzhledem k tomu, že v naší zemi se nemohl v průběhu desetiletí formovat úzus vhodné úpravy zevnějšku, panuje v tomto směru velká nevědomost. Na každém kroku můžeme vidět naprosto nevhodné oblečení, účesy, doplňky. Jejich nositelé snižují úroveň své firmy v očích obchodních partnerů či veřejnosti a často se dostávají do nepřijatelné polohy.

Konzervativní obory - Advokacie a justice

Ve většině rozvinutých zemí tvoří advokáti, soudci a státní návladní vysoce privilegovanou a odlišnou skupinu, která pečlivě střeží charakteristiku svého stavu. Bydlí často v oddělených čtvrtích, oblékají se do nejkvalitnějších, drahých, střízlivých a konzervativních oděvů, chrání se výstředností a všeho, co by je mohlo dostat do řečí. Jejich děti studují na dobrých školách, dovolenou netráví cestováním na harleyi ani neskáčí jumping. Všemu vévodí decentnost a serióznost. Proč?

Uvažte sami: Budete mít důvěru v advokátku či soudkyni v džínách nebo květovaných šatech s rozevlátými vlasy po pás či s pankáčským sestřihem? Spíše svou při svěříte advokátce v tmavším decentním konzervativním kostýmku se střízlivými doplňky. Obě mohou být stejně erudované, ale ta druhá působí věrohodněji, budí lepší dojem. Zajímavý je i pohled z druhé strany. V USA a Kanadě bylo průzkumem zjištěno, že obžalovaní z trestného činu, kteří předstoupí před soud důstojně oblečeni a pečlivě upraveni, dostávají zpravidla nižší tresty. Tedy i soudce může být člověk, který nevnímá pouze fakta a argumenty, ale obviněný na něj působí i emocionálně a sociálně. Těchto zkušeností využívali na radu vizážisty obvinění v aféře Watergate v USA. Jiný oblek zvolili pro šetření před senátním výborem a jiný před soudem. S úspěchem.


Bankovnictví a pojišťovnictví

Navštívili jsme už mnoho poboček řady bankovních domů a pojišťoven, ale v žádné z nich jsme nenašli všechny pracovníky upravené v souladu s jejich profesí. Většina měla nevhodné barvy, vzory, materiály i střihy. Ženy za přepážkou i ve vedoucích funkcích často budí spíše dojem prodavaček než bankovních úřednic. Běžné jsou květované šaty, halenky s volány a krajkami, úplety, velmi dlouhé či masívní náušnice. V jedné pobočce velké banky jsem potkal sekretářku ředitele, která byla čítankovou ukázkou nevhodného oblečení. Měla příliš krátkou minisukni, průhlednou krajkovou halenku s volány a nevyholené nohy bez punčoch. Zřejmě si ne- uvědomovala, že nereprezentuje sama sebe, ale banku, ve které pracuje. Pan ředitel mě přijal bez saka s posunutou a uvolněnou kravatou, rozepnutými knoflíčky u košile a na nohou měl mokasíny.

Stejná situace je i v pojišťovnách. Někde se vedoucí pracovníci snaží těmto chybám předejít zavedením jednotného, uniformního oblečení. Všechny ženy pak povinně nosí například tmavě šedý či tmavě modrý kostýmek. Tato snaha o vylepšení image banky nebo pojišťovny naráží na několik problémů. V historii se vždy přistupovalo k jednotnému oblečení, když bylo nutno potlačit individualitu jedince a učinit z kolektivu lidí snadno ovladatelnou a manipulovatelnou masu. Tento princip byl využit za Maa v Číně, je dodnes využíván v armádách celého světa. Zhoubné jsou i školní uniformy, přežívající v některých zemích. Problém je i estetický. Zatímco tmavovláskám s tmavýma očima (tzv. zimní typ) bude tmavomodrý kostýmek slušet, slámově žluté blondýnky a zrzky v něm budou vypadat nemocně, platinové blondýnky budou působit smutně a barva je bude přebíjet.


Nejvhodnějším oblečením jsou samozřejmě kostýmky, ale při jejich výběru by se mělo dbát na barevný a stylový typ ženy. Stejně je tomu i při výběru obleku pro muže. Vhodnější asi bude, aby všichni zaměstnanci měli určitý jednotící prvek - logo na kapsičce saka, logo ve tvaru špendlíku do klopy, provedené jako šperk ve žlutém či stříbrném kovu podle barevného typu nositele, jednotný šátek či kapesníček.

Bankovní a pojišťovací domy vynakládají mnoho peněz na luxusní zařízení a výzdobu interiérů. Šikovný architekt dokáže vytvořit velmi působivý interiér i bez dovozových mramorů, obložení stěn apod. Ušetřené prostředky pak lze použít na ošatné zaměstnanců, které je prokazatelně použito na nové obleky, kostýmky a doplňky, jež doporučí špičkový vizážista. V dnešní době se prestižní firmy v podstatě liší pouze v invenci, úpravě zevnějšku a chování svých zaměstnanců. Oni jsou živým kapitálem, vytvářejícím image firmy. V obrovské konkurenci peněžních ústavů, zvláště po krachu jedenácti bankovních domů a nedůvěře veřejnosti, získají rychleji kredit ty, které budou dbát na to, aby jejich zaměstnanci cvičili, vzdělávali se a svou úpravou zevnějšku důstojně reprezentovali svou banku či pojišťovnu. I v této profesi se akcentuje serióznost, střízlivost, prvotřídní kvalita, konzervativnost. Zaměstnavatel by měl svým pracovníkům dát zřetelně najevo, že od nich očekává pečlivě upravený zevnějšek a vhodné oblečení a že ti, kterým tento požadavek nevyhovuje, si budou muset práci hledat jinde. A tuto výzvu významně podpořit dostatečně vysokým ošatným.

Státní správa a samospráva

Většina občanů sledujících média zaznamenala návštěvu zahraničních vizážistů a odborníků na image, kteří radili budoucím poslancům a senátorům, jak zlepšit svou vizáž, image a vystupování před médii. Žel na této úrovni péče o image úřadů končí. Na okresních a městských úřadech by úředníci rádi vypadali lépe, ale často nevědí jak. I když na úředníky státní správy a samosprávy nejsou kladena tak přísná kritéria jako na soudce či bankéře, přesto se žádá střízlivost, serióznost, umírněná reprezentativnost. Proč umírněná? To proto, aby se v občanu neozval daňový poplatník. Státní úředník, přednosta, starosta, tajemník, vedoucí odboru musí důstojně reprezentovat úřad, nesmí však dráždit okázalostí. Vlivem minulých dob nemá okresní či městský úřad takovou prestiž na veřejnosti jako v jiných zemích, možná proto také řada referentů či referentek nevěnuje svému zevnějšku náležitou pozornost. Úředník by neměl budit dojem prostého dělnického kádru a úřednice by neměla připomínat hostesku na klubovém večírku nebo ztřeštěnou studentku. Bohužel nejen v expoziturách bank, ale i na úřadech se najde dost žen v upnutých "elasťácích" a háčkované halence, zdůrazňující nadbytečná kila. Pracovnice sociálního odboru může svým oblečením budit autoritu nebo dopustit, aby si na ni asociálové otevírali ústa.

Potěšitelná je snaha kancléřů a tajemníků, tedy personalistů, dbát na vhodné oblečení svých podřízených. Městské úřady často svým zaměstnancům poskytují tzv. ošatné, které však obvykle nepřesáhne tři tisíce korun ročně, a navíc ne každá žena je utratí za vhodné oblečení.

Snad až bude přijetí na radnici či udržení si jeho místa podmíněno určitým zevnějškem, začne být ošatné používáno na to, k čemu je určeno. Většina budov okresních a městských úřadů je pěkně opravena, lidé jsou obsluhováni milými a ochotnými úředníky často psychologicky školenými, kterým ovšem často chybí příjemná a bezvadná úprava zevnějšku.

Management firem a jejich obchodní zástupci

Často můžeme vidět manažera stojícího u zahraničního vozu s mobilním telefonem u ucha, v obleku, který mu padne jako Chaplinovi. Přitom si manažeři většinou kupují drahé obleky, aby se mohli blýsknout značkou. Viděl jsem už některé z nich v obleku za 50 tisíc korun, a přece vypadali trapně. Většinou jim totiž nesedí barva, vzor ani střih. Neumějí sladit košili, kravatu a zbytek oblečení. K obleku mají často i nevhodnou barvu ponožek a nepostradatelné mokasíny.

Naše země má mnoho vynikajících odborníků, přesto se často stává, že je na ně v zahraničí nahlíženo skrz prsty. Je tomu tak právě pro nevhodnou úpravu zevnějšku. Členové podnikového managementu i obchodní zástupci by měli vědět, že nabízejí-li dva obchodní zástupci různých firem srovnatelnou kvalitu a cenu zboží či služeb, pak si kupující obvykle vybere z nabídky toho obchodního zástupce, který je příjemnějšího i atraktivnějšího zevnějšku. Podniková kultura a image je natolik závažnou záležitostí, že je nezbytně nutné věnovat jí mimořádnou pozornost. Je důležitější než značka firemního auta. Málokteré vedení firmy si uvědomuje, že už úprava zevnějšku a chování recepční vytváří v návštěvníkovi první dojem, jenž ho může pozitivně nebo negativně naladit. Obchodní zástupce nabízející zboží nebo služby by měl být nejen schopným odborníkem v oboru, ale i dob- rým diplomatem, který dokáže během prvních čtyř minut udělat dojem. Ten je obvykle korunován úspěšným uzavřením kontraktu.

Při oblékání a volbě doplňků by mělo být přihlíženo k postavení pracovníka ve firmě, k typu jeho osobnosti, postavě, barevnému typu. Každý by měl vytvářet svou image v souladu s image firmy. Tedy není oblek jako oblek, kostým jako kostým. Oblek od Hugo Bosse, Armaniho či Versace může, ale nemusí slušet. Poradit by měl vizážista. Jinak se bude oblékat předseda správní rady, jinak ředitel, jinak náměstci a vedoucí odboru či oddělení. Každý však musí být nezaměnitelnou osobností a ne reklamou značky. Značka sice vypovídá o stylu a úrovni nositele, je však pouze prostředkem, nikoliv cílem. Nosit značku pro značku je snobství a může dotyčného zesměšnit.

Barevná typologie

V naší zemi některá studia barevné typologie měsíčně chrlí desítky kursistů s certifikátem, opravňujícím provozovat barevnou typologii. Tento certifikát není zárukou kvality, pouze potvrzuje účast v kursu. Tam se sice absolventům přednášejí základy, tj. jak u lidí rozlišovat tzv. barevný typ podle charakteristických znaků (barva vlasů, očí, rtů, pleti), avšak málokdo z klientů je učebnicovým typem. Mnoho lidí má i prvky opačné, a proto je často těžké a složité určit, jakým typem vlastně dotyčný je. Velmi často dochází k chybám, které pak klienta stojí spoustu peněz, když investuje do nového oblečení, kosmetiky a doplňků, které mu nesluší. Nejvíce omylů se dopouštějí podomní prodavači kosmetiky, kteří v nevhodných světelných podmínkách a s nevhodným vybavením určují za pár stokorun na party jeden typ za druhým jako na běžícím pásu, jen aby prodali co nejvíce kosmetiky. U většiny tzv. vizážistů chybí pro tuto práci cit, který je rozhodujícím "pracovním nástrojem". Člověk s vkusem, citem a vědomostmi se stane schopným vizážistou za jeden až tři roky každodenní praxe. Určení barevného typu (jaro, léto, podzim, zima) je nutné pro to, aby se dotyčná osoba dozvěděla, v jakých barvách bude vypadat skvěle, zdravě a zářivě, a v jakých naopak mdle, nevýrazně nebo nemocně.

Jolana Vilémová