Pøíbìh jedné nalezené chalupy
Po dokonèení údolní pøehradní nádr¾e Šance v roce 1970 zmizelo pod vodou centrum horské vesnice Staré Hamry i s èástí ¾eleznièní trati na Bílou. Údolní nádr¾ na øece Ostravici slou¾í jako zdroj pitné vody pro Ostravsko. Její technické parametry jsou úctyhodné: kamenná hráz 65 metrù vysoká, v korunì 342 m dlouhá, vodní plocha 335 ha. Ves Staré Hamry s historií sahající do roku 1639 dnes nejvíce pøipomíná u¾ jen kamenný kostel sv. Jindøicha z roku 1865 a pod høbitovem pomník Maryèky Magdonové od Augustina Handzela z roku 1933. Nìkdejší ryze horská obec se promìnila v obec rekreaèní. Její historii, zmizelou pod vodní hladinou, dnes u¾ jen nìkolik nadšencù skládá ze støípkù vyprávìní pamìtníkù, starých pohlednic a archivních záznamù. Patøí k nim také ing. Pavla Zemaníková z Ostravice, která pátrá po historii jedné chalupy, objevené na dnes u¾ historické pohlednici.
,,Všechno zaèalo motivem na dobové pohlednici: pyšnila se na ní krásná honosná
stavba. Poslal mi ji pan Prokeš z Valašského Meziøíèí, který sbírá staré pohlednice Beskyd. Motiv byl popsán struènì - Staré Hamry. Moc dlouho jsem nepøemýšlela a dala se do pátrání. Chalupu jsem vytiskla a poslala ,,svým "lidièkám. Také jsem nakoukla na stránky Státního archívu ve Frýdku-Místku. Tady mne èekalo první pøekvapení. Uvedená pohlednice se sice v archívních fondech nachází, ale je popsána jako Gruò - turistická stanice, 1935. Na mùj dotaz øeditel archivu Tomáš Adamec zjistil, ¾e pohlednice je popsána chybnì. Sice je na ní popis Staré Hamry, ale student, který ji posílal, si ji nechal na Gruni oznaèit razítkem Gruò - turistická stanice, a nìkdo ji takto zapsal do archívních fondù.
Mezitím mi sbìratel starých pohlednic pan Prokeš zaslal motiv centra obce Staré Hamry, zabraný od severu, kde se stavba vpravo nápadnì podobá hledané. Motiv z pohlednice se ocitl i na setkání dùchodcù, kde byli pøítomni i Hamøané. Chalupa byla pøíèinou rozkolu, pøítomní se neshodli, co by to mohl být za objekt. Dokonce padla i zmínka, ¾e by mohlo jít o jednu hájovnu, co¾ jsem však jako ,,zaslou¾ilý pamìtník" vylouèila, údolí ještì bez vody si toti¾ matnì pamatuji, patøí mezi mé první dìtské vzpomínky na výlety do Beskyd. Zmínìná hájovna byla výš na cestì, která zaèínala u obchodu, postaveného panem Ondøejem Nìmcem v místì, kde Stýskalonský potok ústí do Ostravice, a podnes se nalézá na pravé stranì potoka. Øíkalo se jí Pivovar, proto¾e slou¾ila pro rekreaci zamìstnancù ostravského pivovaru. Dlouhá léta tam potom bydlel hajný Pargáè s rodinou. Stavení bylo po výstavbì pøehrady urèeno k demolici, proto¾e je v prvním hygienickém pásmu, ale dosud stojí, má è. p. 17, lesáci zde mají kanceláøe, pøed Vánocemi tam prodávají stromky. Je to opravdu moc krásná stavba.
Na Mikuláše 2007 jsem šla na Novou Ves ,,k èápùm", kde bydlí nejen moje kolegynì z práce, ale i její maminka paní Anna Chovanèíková, za svobodna Janošcová, pocházející z pøenádherné, pøekrásné a pøemilé døevìnice z centrální èásti Hamer (od Ostravaèky dole za tratí). Chaloupku má ve svém pokoji na fotografii. Dávno pøedtím, ne¾ byla vybudována pøehrada, ji chtìli pøenést do skanzenu, jen¾e Janošcovi se nemìli kam pøestìhovat. A kdy¾ pak mìlo dojít na zatopení, tak u¾ si nikdo nevzpomnìl.
Chodily jsme s babièkou Anèou (jak ji dùvìrnì nazýváme) po hamerských chalupách a lidech. Prohlí¾ely jsme moje pohlednicové poklady a skeny z internetových aukcí. A jak babièka Anèa má poøád sklerózu, tak ji najednou zaèala ztrácet. A kdy¾ došla øeè na chalupu z pohlednice rozpomnìla se, prý nìco takového opravdu pod kostelem pøi cestì na Jamník bylo. A» se zeptám naší vedoucí v práci, ¾e její teta tam slou¾ila.
V pondìlí v práci jsem pøepadla naši Anièku (pocházející z rodu Kubaèákù ze samoty nad Lojkašèankou). Øekla mi, ¾e její teta Marie (1923 - 2001) slou¾ila ve vile, která se jmenovala vila Hubertka. Kdo byl majitelem, u¾ si nikdo nevzpomnìl. Teta i Anièèina maminka Jiøinka, která za sestrou do vily chodívala, u¾ ne¾ijí. Anièka si z vyprávìní pamatuje, jak tam maminka dostala košík plný krásných merunìk, šla domù na kopec a ¾e byly ty meruòky takové dobré, a domù na kopec bylo daleko, tak jedla a jedla. Nejdøív, ¾e nechá ka¾dému dvì, ale nakonec si øekla, ¾e to by nestálo za to a snìdla je všechny…
Nakonec si babièka Anèa vzpomnìla také na název zapomenuté budovy - byla to vila Hubertka. Zajásala jsem ani¾ bych tušila, ¾e zdaleka nemám vyhráno.Hned po Lucii mi kolegynì v práci pøinesla ukázat album a hromádku starých pohledù. Z alba na nás 
dýchly staré èasy klidného svìta, který mìl na rozdíl od dnešních dní øád a styl (a více krásných chvil). Kdy¾ jsem pak probrala staré pohledy, zùstal mi v ruce poslední (mohl být tak z 50. - 60. let 20. století). Byla na nìm naše hledaná chalupa, identifikovaná jako vila Hubertka! Rychle jsem pohlednici otoèila. Co stálo na zadní stranì mì docela vyvedlo z míry - ,,Maryèka - zotavovna V®KG ".
Doma jsem zalistovala v publikaci o Vítkovických ¾elezárnách ,,Ohnivá øeka 1828 - 1978". U roku 1945 jsem objevila záznam: Z døívìjší doby zùstává podniku zotavovna Maryèka ve Starých Hamrech. Najednou jsem mìla pøed sebou dvì vily - Hubertku a Maryèku. A nevìdìla, co si o tom vlastnì myslet.
Hned pøíštího dne jsem pátrala na tradièní sbìratelské burze v Ostravì na Èerné louce. Sbìratel starých pohlednic Václav Peter, který u¾ také vydal nìkolik publikací, mìl mezi svými poklady také Maryèku. Kdy¾ jsem se vytasila s pùvodním motivem, pak on i jeho znalý kolega bez zaváhání øekli, ¾e je to Hubertka.
Znamená to tedy, ¾e Hubertka a Maryèka jsou stejný objekt? Pak jsem si vzpomnìla na øeditele archivu Tomáše Adamce, který mne ¾ádal o upøesnìní objektu, aby jeho název mohl v archívních fondech opravit. Struènì jsem uvedla zjištìné a vše odeslala mailem. S pocitem splnìné povinnosti se mi vrátil klid do duše. Odpovìï Tomáše Adamce pøišla mailem ani ne za dvì hodiny. K mému údivu namísto vánoèního pøání pøišlo psaní:
Paní Zemaníková, dovolil jsem si Vaše pátrání posunout trochu dál. Vila Hubertka mìla podle dobové dochované evidence èíslo popisné 401 a jako majitel je u ní v roce 1928 uvedeno Vítkovické a hutní tì¾íøstvo (v roce 1945 znárodnìno a o rok pozdìji pøejmenováno na Vítkovické ¾elezárny, pozdìji k tomu ještì pøilepili toho Gottwalda). Mohla to tedy být skuteènì zotavovna. To by sedìlo. A kde se ta vila vzala? Pravdìpodobné jasno nám pøináší soupis duší z Farního úøadu ve Starých Hamrech. Faráø byl peèlivý, psal u ka¾dého popisného èísla i podrobnosti, které nám dnes pøijdou vhod. Posílám jeho zápis v pøíloze. Já se nevyznám v místních názvech, nemohu tedy s urèitostí potvrdit, jestli je záhada definitivnì vyøešena. Pokud ale Hubertka stála na místì zvaném Stýskalonky, máme vymalováno.
S pøáním bohatého Je¾íška Tomáš Adamec
V zápise úhlednou rukou psaným se praví:
Vila Wagner, postavena na louce na Stýskalonkách, kterou louku mìl kat. faráø od r. 1865 - 1921. R. 1920 lesní rada Arnold Wagner a zástupce patronátu øím. kat. farního kostela v St. Hamrech faráøi louku odebral a dal postaviti stavení è. 382 pro lesního. Druhou vilu, tj. è. 401, postavil Wagner pro sebe. Pravilo se, ¾e náklad na vilu byl 340 000 Kè. Roku 1924 Wagner vilu prodal øediteli vítkovských závodù Soumscheinovi za 325 000 Kè pro penzijní fond závodù. Stýskalonky se nacházejí kousek nad bývalým centrem, tak¾e to všechno ladí. A Hubertka stojí kousek od cesty na Stýskalonky.
A vila Wagner? Mám tušení, ¾e se jedná o ji¾ v úvodu vzpomínanou pøekrásnou hájovnu (èísla popisná ve Starých Hamrech byla všechna pøeèíslovaná).
Tak jsem se nakonec dozvìdìla o hledané chalupì mnohem víc, ne¾ jsem vùbec mohla tušit. Èekáte pointu mého pøíbìhu o pátrání po jedné nalezené chalupì? Babièka Anèa slíbila, ¾e ,,jen co na jaøe sejde sníh, vyrazí na Staré Hamry, a jak budì u té vody, vzpomenì si všecko a všecko mi to povi".
U¾ aby tu bylo jaro!"
Pøíbìh jedné nalezené chalupy nekonèí …
3. února 2008
Nádherné sluneèné mrazivé ráno. U¾ delší dobu si brousím zuby na Staré Hamry. Obvykle tam v zimì nejezdíme, ale poèasí nás pøesvìdèilo, ¾e máme vyrazit.
Zastavili jsme u kostela, který jsme obešli a samozøejmì zmizeli na zakázaném chodníèku vedoucím k pøehradì (já si øíkám, ¾e kdy¾ je to tady „moje území“, tak mohu nakouknout všude, nijak neškodím a koupat se ve vodárenské nádr¾i na pitnou vodu také nehodlám.). Otevøel se nám krásný výhled na Stýskalonskou zátoku. Sluníèko høálo, i kdy¾ pøehrada byla zamèena zasnì¾eným ledem. Pøi zpáteèní cestì ke kostelu jsme vlevo v lese zahlédli ze snìhu ènìjící základy, v tìch místech nìkde stál prý chudobinec.
Poté jsme se pøesunuli na Stýskalonky. Cestu k hájovnì - nìkdejší vile Wagner, známe. Vrtá mi hlavou motiv z pohlednice, kterou jsem získala na poslední burze. Vila Wagner se svými pozemky na obrázku sousedí s pozemky okolo Hubertky. Dnes hájovna Lesù ÈR se nám zjevuje v plné kráse, je peèlivì oblo¾ena nasekaným døevem, na louce pod stavbou je krmelec. Fotím si ji ze všech stran. Pak pøecházím po louce pod cestou smìrem k vodì. Sníh je promrzlý a mírnì se do nìj boøím, i kdy¾ je ho na únorový èas docela málo. Vlevo šumí Stýskalonský potok, který se vlévá do zátokya já najednou stojím u betonového plotového sloupku s úchyty. Stojí si tu jen tak a jako by mi øíkal: Jsem to opravdu já – Hubertèin kus plotu. Všude je tam køoví, tak se škrábu na cestu a
jdu kousek po ní. Na malém "place" vede dolù sotva znatelná rovnì¾ zarostlá cestièka. Nepletu se, proto¾e cesta je místy upravena zídkou z kamení. Vím, ¾e kousek dál jsou staré základy. Kdysi jsem tu u¾ byla, ale tehdy mì ani nenapadlo, ¾e po nich budu pátrat v souvislosti s dávnou krásnou stavbou, která se ztratila a zùstala jen na dobových motivech. Myslela jsem si, ¾e je pod vodou, ale kdy¾ jsem se ocitla u základny, vìdìla jsem hned, ¾e jsem „doma“. Pøede mnou se hrdì rýsoval základ stavby vèetnì té atypické verandy, kterou jsem na pohlednici prohlí¾ela snad stokrát, tisíckrát …
Krásné kamenné základy na mne koukaly ze zbytkù snìhu a jakoby øíkaly: „Tak jsme se koneènì našli.“ Nádherné místo, i teï v únorové zimì krásné proslunìné a pùsobící blahodárnì na duši. Co to slyším? Vlídný hlas paní domácí, její¾ jméno jsem se ještì nedozvìdìla. Ozývá se z kuchynì, kde pøipravuje skvìlý nedìlní obìd a … Vracím se do reality. Ale stejnì se mi zdá, ¾e tu vila stojí. ®ilo se tu urèitì spokojenì, proto¾e ten klid vyzaøuje z tohoto místa, které se hrdì vypíná na mírné vyvýšeninì nad dnes ji¾ vìènou hladinou pøehrady. Louèím se mlèky a nìkdy pøijdu zase. A jsem ráda, ¾e a¾ pøijde jaro, místo se zazelená, ptáci budou zpívat a nikdo nebude tušit, ¾e Hubertku nesmí rušit …pšššt … hlavnì ji neprozraïte.
Foto:1. Vila Hubertka, 2. Vila Wagner, 3. Pohled na místo, kde stávala Hubertka
Pozn. redakce: Urèitì také znáte øadu rùzných lidí, pokud byste tøeba znali nìjakého znalce starých Beskyd èi sbìratele dobových motivù z Beskyd, rádi na nì uvítáme
kontakt. Je øada zajímavých lidí a nìkdy staèí úplná náhoda, aby se k nim èlovìk dostal... Paní Pavla to urèitì uvítá! Pište, pište komentáøe, pøípadnì zde!
