Jantar je pùvodem pryskyøice z jehliènatých stromù, která ve tøetihorách stekla do bahna a tam, bez pøístupu vzduchu ztvrdla. Èasto se v jantaru najdou kousky rostlin a nebo hmyzu. Jantar má mnoho barevných odstínù. Jen málokdo ví, ¾e existuje modrý a nebo èerný jantar. Ale existuje. Modrý jantar pochází ze Sicilie, èerný zase z Rumunska. Dokonce i Èechy mají jednu odrùdu jantaru, zvanou valchovit. Tato varianta je neprùhledná. Jinak má jantar odstíny od ¾luté pøes medovì ¾lutou a¾ po hyacintovì èervenou barvu. Je matný, a a¾ pøi opracování se mu dostane lesku. Èasto je prùsvitný, je køehký a nápadnì lehký. Lehce se poškodí, napøíklad hoøící cigaretou a nebo alkoholem. Stáøím koroduje a tím tmavne. A právì ve zvìtralém jantaru se nachází kyselina jantarová, jak dokázal jáchymovský lékaø Agricola.
Jantar byl odedávna oblíbený materiál na výrobu šperkù. S tìmi se potom také obchodovalo na dlouhých obchodních stezkách. Také se jim platilo, to snad u¾ v dobì kamenné. Bohaté Øímanky se zdobily jantarem, císaø Nero se nechával zásobovat jantarem od Baltu.V Èechách se našel v jednom hrobì „kultury zvoncových pohárù“ (ta byla ca 3000 let pøed naším letopoètem), náhrdelník z jantarových kulièek. Výzkumem se dokázalo, ¾e tyto kulièky pochází z Èíny.
I pøes území Èech vedla jantarová stezka. Ta vedla z Rujany, kde bylo velké nalezištì jantaru a køí¾ila se se stezkou solnou. Na jejich køi¾ovatce tehdy le¾ela Praha.
Staøí Øekové vìdìli, ¾e intenzivním tøením zaène jantar pøitahovat lehèí pøedmìty, také ho nazvali elektron - sluneèní kámen. Díky této vlastnosti se stal jantar exotickým materiálem a byl vyhledávanou surovinou na výrobu ozdob. Ty slou¾ily jako amulety na ochranu pøed zlými mocnostmi všeho druhu.
Dodnes se jantaru pøipisuje schopnost zmíròovat nìkteré nemoci. Bolesti hlavy, bolesti uší, oèí se prý mírní nebo mizí úplnì. Pomáhá také pøi zánìtech, senné rýmì, zahání zlé sny, zmíròuje nervozitu, horeèky a revmatické potí¾e. Má tedy podobné úèinky jako propolis. V Orientì se pou¾ívá k prohloubení meditací, pøi rozjímání. Ve starovìku se doporuèoval jako doplnìk k léèbì epilepsie. Všechny tyto popsané schopnosti byly známy u¾ ve starovìku.
Dnes se tì¾í jantar v okolí Jantarné u Kaliningradu a v severozápadní èásti Ruska na bøehu Baltského moøe. V malém mno¾ství se nachází na Sicílii, v Rumunsku a v okolí Kyjeva. V Èechách je to u Valchova, Boršova a Velkých Opatovic. Ale i ve Velké Britanii se jantar nachází.
Dnes se pou¾ívá na výrobu støíbrných šperkù. Dost èasto se nahrazuje jantarem umìlým. Proè jenom støíbrné šperky, to nevím…
A pøi slovì jantar se ka¾dému z nás asi vybaví jantarová komnata, která byla v paláci Kateøiny Veliké v dnešním Puškinu. Ta byla postavena v letech 1701 a¾ 1709 a vìnována Friedrichem II. ruskému caru Petru Velikému v roce 1716. V roce 1755 byla pøevezena do Puškina. Za druhé svìtové války byla rozebrána a odvezena do Kaliningradu, kde ji Dr.Alfred Rode nechal znovu sestavit. Kdy¾ se pøiblí¾ila Rudá armáda byla znovu rozebrána a co bylo dál, to u¾ jsou jenom spekulace. Zmizela a nikdo o ní nic neví. Vynoøilo se dost povìstí, ¾e je tam nebo jinde, ale nikdo ji zatím nenašel. V Nìmecku se objevily jenom dvì vìci: mozaika z interiéru, kterou zakoupilo nìmecké konsorcium bank za 250 000 dolarù a komoda, za kterou zaplatil týdeník Spiegel jen o 50 000 dolarù ménì. Obì jsou dnes k vidìní v paláci Kateøiny Veliké v Puškinu. Dnešní jantarová komnata je replika podle zachovaných fotografií. S její instalací zaèala skupina lidí rùzných vìdeckých oborù dávat dohromady veškeré dokumenty, nákresy a fotografie. Vše dìlali s nadšením pro vìc a bez nároku na odmìnu za práci.
A¾ tìsnì pøes dokonèením, v roce 1999, se našly další finanèní prostøedky. Bylo na ni vytì¾eno pøes 5 tun jantaru a celkové náklady pøesáhly 10 milionù dolarù. Z toho tøi a pùl milionù zaplatil koncern Ruhrgas AG.