22. záøí 2009 (22:20) nastala podzimní rovnodennost
Rovnodennost je jarní a podzimní. Slunce kulminuje na rovníku. Zatímco jarní rovnodennost je oslavována a vítána jako pøíchod š»astného období léta, pøíroda se probouzí ze spánku, o¾ívá, pøibývá na síle, nastává nové období plodnosti, podzimní rovnodennost je protipólem.
Kultovní rituály nesmlouvavì pøipomínají, ¾e všechno co uzrálo, vydalo plody, odumírá a odchází. Slunce sílu sice ještì trochu má, ale ji¾ brzy o ni pøijde, zlomí se a zemøe. Smrt plodného období je neodvratná, pøíroda se chystá k odpoèinku a spánku.
V okam¾iku rovnodennosti se jakoby na vteøinku zastaví èas a všichni si silnì uvìdomujeme stav rovnováhy. ®ena a mu¾ jsou stejnì silné. Aktivní, èinorodá mu¾ská èást a pasivní, pøijímající ¾enská èást jsou v rovnováze. Ta aktivní, èinorodá polovina ještì chce pokraèovat. Má zdánlivì dost síly, aby ještì startovala. Je to rozjetý vlak. Jako èlovìk, který odchází do dùchodu. Ještì má trochu síly, je nostalgický, rád by byl aktivní. Èas je ale neúprosný. Èlovìk ví, ¾e musí odejít, zmìnit svùj ¾ivot. Vstupuje do období pasivity, smìøuje ke zklidnìní, smíøení, pøijetí, oèištìní, ke smrti. Je to pøirozený stav. Všichni víme, ¾e to tak musí být. Všichni musíme tuto skuteènost døíve èi pozdìji pøijmout. Aktivita – pasivita, nádech – výdech, akce – reakce, den – noc, svìtlo – tma, smrt a znovuzrození. To je rytmus kosmu, kterému se všichni podøizujeme. Smrtí se ukonèuje èinnost, je tøeba se vyèistit, uvolnit. Staré musí udìlat místo novému. Novému znovuzrození, které se oèekává. Jaké bude, zále¾í jen na našich pøedstavách a vizích, které si sami vytvoøíme. Jaké bude, zale¾í na tom, jak jsme zaseli.
Podzimní rovnodennost je stav rovnováhy. Také rozhodnost – nerozhodnost. Za ¾ivot se nasbírá. „Mám to udìlat nebo ne, mám tam jít nebo ne, mám to øíct nebo radìji mlèet. Teï nebo pøíštì?“… Všichni známe stavy nerozhodnosti. Aktivita slábne, pasivita sílí. V jedné vteøinì je stav vyrovnaný.
Ve své aktivní èásti se èlovìk cítí silný, má pøedstavu a ví jak ji uskuteènit. Jeho touha je silná a chce ji vykonat. Po vykonané práci pak následuje spokojený odpoèinek, spánek, uvolnìní. Tento slastný okam¾ik si aktivní lidé umí vychutnat. Naplno a ve štìstí pro¾ijí i èas pasivity. Energie se pøelévá støídavì na jednu i druhou stranu.
V okam¾iku rovnováhy, také rovnodennosti, mù¾eme cítit asi toto: Chu» pustit se do díla. Kdy¾ ji chceme ale aktivnì vyu¾ít, energie jakoby vyprchala. Cítíme únavu, slabost, touhu po odpoèinku. Jakmile ale zaèneme odpoèívat, dostaví se neklid, neschopnost se uvolnit, dostaví se napìtí a strach ze smrti. Pøichází opìt touha po aktivitì. Díky za to, ¾e tento stav naprosté rovnováhy trvá jen tu vteøinu.
Rovnodennost je jarní a podzimní. Slunce kulminuje na rovníku. Zatímco jarní rovnodennost je oslavována a vítána jako pøíchod š»astného období léta, pøíroda se probouzí ze spánku, o¾ívá, pøibývá na síle, nastává nové období plodnosti, podzimní rovnodennost je protipólem.