SeniorTip

Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory

Navigace

Svátek

Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub

Uživatel: nepřihlášen

Anketa

Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!

Statistika

Podporují nás

Nadace OKD

SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006

Webhosting SvetHostingu.cz

Můj začátek prázdnin

Propadla jsem kouzlu čápů, těchto nádherných ptáků, o kterých jsem tu už jednou psala. A tak od dubna do srpna prostřednictvím webových kamer sleduji, na které hnízdo přiletí „staří známí“, kdo se s kým dá dohromady, když je na hnízdě jen jeden.

Pak přijde čas námluv a společného klapání, pak „činy lásky“ a velmi brzy- zhruba za týden- se na hnízdech objevují vajíčka, která jsou většinou přijímána s velkou radostí obou partnerů (někdy i s velkou zvědavostí, pokud je někdo z rodičů prvorodič.)

Nastává období svědomitého a vzorného sezení na vejcích. Střídají se spravedlivě oba rodiče a vajíčka zahřívají v jakémkoliv počasí, a to i s nasazením vlastního života – to, když na hnízdo přiletí nějaký záškodník nebo když počasí předvede to, co letos.

Někdy to končí tragicky, ale to je život. A začíná se odpočítávat. Většinou zbystříme kolem 33. dne, kdy začne klubání. Čapí mimina jsou roztomilá klubíčka, úplně bezmocná, která ani neudrží hlavu, a je neuvěřitelné, že během dvou měsíců od narození začínají v hnízdě zkoušet, co jejich křídla dokáží. Nadskakují, zkoušejí se udržet ve vzduchu, říká se tomu levitace.

Až seberou dostatek sil a odvahy, vyletí. Nejprve kolem hnízda, později dál a dál. Rodiče je motivují tím, že pomalu přestávají nosit domů potravu i vodu a učí své dětičky lovit.

Od půlky srpna začíná loučení, z mimin jsou mladí čápi, a ti míří, jak jim instinkt velí, do dalekých teplých krajin, aby tam po tři roky bezstarostně poletovali, a pak se vrátili domů. Ne do rodného hnízda, které je většinou obsazené jejich rodiči, ale musejí hledat nebo budovat, nebo o nějaké hnízdo bojovat. Lehké to nemají.

A p

rotože webových kamer je v našich krajích mnoho a hodně z nich má otevřenou i možnost chatování, začínají se kolem jednotlivých hnízd tvořit skupinky podobně smýšlejících lidí, kterým čápi přinášejí pohodu, radost, úsměv i slzy, podle toho, co na hnízdě zrovna probíhá. Tyhle skupinky často pořádají jednou za rok setkání tzv. čápomilů, sejdou se pod hnízdem, vyprávějí si, přinášejí si pohoštění či dárky a hlavně sledují své milované čápi, kteří jim i díky tomu, že dostali od lidí překrásná jména, přirostli všem k srdci.

Také jsem si jedno hnízdo vybrala. Je ve vesničce Nové Mlýny u Novomlýnských nádrží a řeky Dyje. Sídlí tu čáp Novísek, jeho partnerka Nověnka a dva čápící- Tulipánek a Violka. (Jestli jsou to kluci nebo holky, to se nepozná, to až teprve přijde po třech letech čas námluv.)

Hnízdo jsem si vybrala proto, že mě předloni vzal za srdce opravdu těžký a krvavý boj Novíska, který svůj domov bránil několik dní proti denním i nočním náletům cizího čápa. Když nepřítel odletěl, čekala na Novíska nová pohroma. Jeho milá Malvínka odletěla do vedlejšího hnízda a on zůstal sám. Nakonec přiletěla jiná čápice, mladá a nezkušená Nověnka, s níž přivítal i vysněného potomka, čápíka Páju. Nechtěl se od něj ani hnout, bylo vidět jak nerad opouštěl své stanoviště a přenechával ho své partnerce.

Tak tohle hnízdo mělo na začátku července setkání čapích přátel. Umluvila jsem manžela, kterému se tak daleko jet nechtělo (je to od nás 210 km). Domluvili jsme se, že já si budu „čápovat“ a on si bude jezdit na kole.

Bylo to přenádherné setkání. Nikdy bych nevěřila, že si vlastně úplně cizí lidé budou tak sympatičtí, že si budou mít co povídat, že spolu prožijí opravdu krásné chvíle. Navíc Novomlýnské nádrže jsou krásnou romantickou krajinou, která se musí líbit snad každému.

Pod lípou, která nás chránila před horkem, jsme si rozdali dárky, najedli se upečených zákusků, vyprávěli jsme si celé odpoledne a zároveň po očku sledovali a fotografovali naše miláčky. Navečer jsme opékali buřty. My ženy jsme si dělaly legraci z doprovázejících pánů, že jsou to milovníci čápů z donucení. Ale líbilo se jim to taky. Někteří přijeli jen na den, my jsme strávili na Moravě celý týden a nelitovali jsme.

Loučili jsme se jako dávní přátelé se slibem, že za rok znovu… Tak uvidíme. Byl to úžasný začátek prázdnin, věřím, že si ho zopakuji.

Fotky dodal můj manžel, já jsem pro samé povídání neměla na focení čas :-)

Čápi - obdivuhodní tvorové

Eva Procházková

* * *
Zobrazit všechny články autorky