Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Leopold,
zítra Otmar.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na státní hranici
 
Nìkolik mìsícù pøed nì¾nou sametovou revolucí jsme vyjeli na Západ. Miloslav Šimek, Jiøí Krampol a já. Tìšil jsem se do zemì za drátìným plotem. Vycestoval jsem na vysnìný Západ poprvé, kdy¾ mi bylo ètyøicet osm let. Byl jsem jako ten švec v Pyšné princeznì, co si chodil povyskoèit  a zazpívat za hranici do sousední zemì. Do prohlášení jsme napsali, ¾e jedeme na svatbu. Samozøejmì, ¾e jsme jeli hrát pro exulanty, kteøí bolšána opustili bez jeho souhlasu.

Na hranici se Spolkovou republikou Nìmecko jsme stáli sami. Venku nevlídné poèasí, mrholilo a foukal studený vítr. Slávek Šimek, náš šéf, se na mne ohlédl a dával mi diplomatické rady:
„Pepo, prosím tì, chápej, - jseš od pohledu podezøelej, kam pøijdeš. V¾dy» se znáš. Seï vzádu jako puta a ani nedutej. Mù¾e být mezi nima nìjakej vùl a nepustí nás nikam!“

Jirka Krampol pøikývl: „Pepo, ¾ádný provokace! Chápej!“ vìdìl jsem, ¾e moji kamarádi mají pravdu. Tenkrát nebylo moudrý ¾ertovat se státními orgány. A to ještì na státní hranici. Ale trochu mne to urazilo, ¾e mne mají za takové trdlo. Koneènì k nám pøistoupil jeden z hranièní kontroly, a kdy¾ poznal známé tváøe z televize, øekl to dalším. Okolo našeho auta se semkl hezký hlouèek. Málem chtìli, aby Jirka se Slávkem pøedvedli Suria Maria. Vesele se na nás smáli a já zarytì mlèel. Jeden malý policajt, kapitán, se témìø nesmál. Ironicky nás pozoroval a nezdálo se mu mé mlèení. Poka¾dé, kdy¾ se na mne podíval, sklopil jsem oèi a dìlal blbì nevinného.

„Poèkejte, kluci,“ øíkal jsem si v duchu, „chtìli jste, abych se choval jako puta, tak vám to pøedvedu. U¾ jsem byl tak podezøelý, ¾e si toho všiml i Slávek.

„Pepo,“ zašeptal s rukou u úst, „prosím tì, neblbni a aspoò nìco øekni. Jseš podezøelej!“

 

Ve chvíli ticha jsem nahlas oslovil z otevøeného okénka auta toho malého kapitána:
„Soudruhu strá¾mistøe, ¾e se nesmí pøes státní hranici pašovat kokain a marihuana?“
Kapitán vytøeštil oèi a zasípal:
„To víte, ¾e ne!“ Pokynul jsem Jirkovi a Slávkovi významnì rukou:
„Vidíte, kluci, já jsem vám to øíkal!“

Na té hranici v Rozvadovì jsme stáli ještì za dvì hodiny.
 
Z knihy "Pojïte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE
 
Josef Fousek
* * *
Kolá¾ Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora


Komentáøe
Poslední komentáø: 28.08.2017  17:05
 Datum
Jméno
Téma
 28.08.  17:05 ferbl
 28.08.  16:12 Bohumil Paní Olze ...
 28.08.  13:27 oga janíèková
 28.08.  09:53 Von
 28.08.  08:51 ferbl