Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

"Pro chøipku se neordinuje!"


Napøed to bylo jenom takové zašimrání v nose.Ale po chvíli jsem ho ucítila znovu a tentokrát u¾ bylo provázeno výbuchem, proti kterému byl Vesuv v roce 79 našeho letopoètu jenom zakuckáním kotìte... Sousedka v garsonce vlevo zvolala automaticky "Na zdraví!" a sousedka v garsonce vpravo upustila talíø s bramborovou polévkou, kterou vaøila celé dopoledne. To víte, náš penzion pro dùchodce je panelák, tam se ¾ije transparentnì, dru¾nì, bez tajemství. A já jsem si uvìdomila, ¾e na mne jde chøipka, ¾e je zle a bude hùø a zaèala jsem se horeènatì - i kdy¾ zatím ještì bez horeèky - pøipravovat na stonání.


S ústy, ovázanými šátkem, jako bandita Jessie James, kdy¾ pøepadával Západní pacifickou dráhu, jsem navštívila blízký obchùdek. Do tašky jsem házela pøedmìty, bez kterých se èlovìk, zhýèkaný civilizací, prostì neobejde: nìjaké trvanlivé potraviny (s expirací v roce 2255, ale jestli je nesním, budou souèástí dìdictví!), trochu ovoce, kuøe, tøi èaje, ka¾dý jiný, jsem labu¾nice a miluji zmìnu - a hlavnì jsem vymetla regál s papírovými kapesníèky beze zbytku. To je takový pradávný instinkt: kdy¾ ¾ena cítí, ¾e se blí¾í tøicetiletá vojna, stoletá voda anebo týdenní rýma, nedovolí si upadnout do zajetí, utonout anebo slo¾it se do postele døív, ne¾ pøinese zásoby. Já jsem to stihla opravdu na poslední chvíli, kdy¾ jsem otevírala dveøe své garsonky, kýchla jsem tak upøímnì, ¾e se mi sama od sebe zapnula televize.


Pustila jsem se do stonání.


Nechci se chlubit, ani vystrkovat do popøedí, ale na respiraèní nákazy jsem opravdu nadaná. Málokdo umí rýmu tak, jako já. Vlastnì bych mìla mít pod nosem pytel s pískem, proto¾e bez nìho ohro¾uji okolí zátopou, ale v našem obchodì pytle s pískem nevedou. Nìkteré vìci se mi tì¾ko dokazují, ale opravdu takové jsou, napøíklad kdy¾ moje rýma vrcholí, mám daleko vìtší hlavu vevnitø, ne¾ zvenèí. A kdyby mne slyšeli promluvit tøeba jen jediné slovíèko mana¾eøi milánské nebo drá¾ïanské opery, vyhodili by okam¾itì své špièkové basisty a plazili se u mých nohou. Není tak hluboký tón, který bych nebyla schopna ze sebe vydat. (Mo¾ná by trochu vadilo, ¾e øíkám jenom dvì hlásky, "b" a "d", ale stejnì nemám svìtu co oznámit, leda ¾e báb rýbu a je bi dadic.)


A tak jsem doma le¾ela jako mrtvola v kufru, teklo mi z nosu a z oèí a sna¾ila jsem se vzpomenout, kdy jsem vdechla takový ten úzký draplavý kartáè na lahve, který jsem zøetelnì cítila v prùduškách. Bylo mi jasné, ¾e kašel, který mnou lomcuje, nemù¾e být obyèejný zánìt prùdušek, tipovala jsem, ¾e buï to je kašel èerný, nebo tuberkulózní, anebo je to poslední stadium dýmìjového moru. Bolely mne zuby, bolely mne vlasy, bolely mne uši, levé víc. V tomto stadiu - naštìstí - mi zavolala kamarádka Vìra, psychiatrièka. Vyslechla moje diagnózy, ujistila mne, ¾e jsem bláznivá a podrobnì mi popsala, jak kašlala ona vloni, kdy¾ mìla chøipku komplikovanou šedým oèním zákalem, podrá¾dìnou slinivkou bøišní a natr¾enou šlachou v levém kolenì. Vìra je v psychiatrii opravdu dobrá, kdykoliv si s ní chvilku povídám, cítím, ¾e je mi vlastnì výbornì, nic mi nechybí, nic mne nebolí a zaènu se stydìt, ¾e jsem si vùbec chtìla na nìco stì¾ovat.

Stolek poblí¾ mého „Záhoøova lo¾e“ se rychle pokrýval léky. Hrneèky, flaštièky, krabièky plné kapek, pilulek, vodièek, dra¾é, tabletek. Všechny vyrobeny v renomovaných farmaceutických firmách pod odborným, témìø vìdeckým dohledem. Nìkteré byly tak drahé, ¾e ka¾dá pilulka v nich si platí zøejmì svého vlastního magistra. Ka¾dý lék má jiný vzhled, jinou chu», jiné slo¾ení - ale jedno mají spoleèné: jsou absolutnì neúèinné. Vyzkoušela jsem za svùj dlouhý ¾ivot pøi infekcích dýchacích cest všechno to, co se prodává v lékárnách i domácí produkty, od cibulového èaje s akátovým medem, a¾ po kyselinu sírovou koncentrovanou. (Pravda, na té lahvièce nebylo napsáno "há dvì es ó ètyøi", ale "Kapky proti rýmì od tety Bo¾enky", jenom¾e i kdy¾ jsem mìla v kvartì z chemie trojku, kyselinu sírovou hladce poznám!) Úèinné nebylo nic.

Jako by nestaèilo strašlivé onemocnìní, kterým jsem trpìla, ještì mi kdekdo telefonoval. Nevím, jak se lidé dozvìdìli, ¾e jsem nemocná, ale vìdìl to ka¾dý. Utrpìla jsem nespoèetné dobré rady, vyzkoušené, provìøené prababièkou i Googlem, co mám pít, èím se mazat, co si kapat do nosu. Chtìla jsem se bránit, ¾e mám obstojné zdravotnické vzdìlání: absolvovala jsem pùldenní kurz první pomoci ÈsÈK, èetla jsem pravidelnì rubriku "Lékaø vám radí" ve Vlastì...no, a taky jsem kdysi pøed léty promovala na medicínì... Ale proto¾e doma není nikdo prorokem, moje nejbli¾ší okolí to neuznává. Nejenom, ¾e mne ka¾dý pouèil, jak se mám léèit, ale ka¾dý, ka¾dièký se mne i zeptal:
"A bylas u doktora?"


Napøed jsem se cítila dotèená. A ura¾ená. A ka¾dopádnì nedocenìná...! Ale v pùl tøetí v noci jsem kašlala tak strašnì, ¾e se rozkýval lustr a mne napadlo, ¾e já u¾ vlastnì lékaøka nejsem. "Lékaøka" je povolání a já jsem dùchodkynì. Pokrok jde mílovými kroky dopøedu a tøeba se v boji s respiraèními nákazami objevilo nìco, co tu ještì nebylo, co neznám, co jsem jak¾iv neza¾ila, nevidìla... A tøeba je to úèinné a chøipku to za¾ene!


A tak jsem se ráno nahodila za moslimku, ¾ijící v krajinì, kde vládne právo šaríja, a takto zabalená jsem se odšourala na pøízemí, k ordinaci naší paní doktorky. Tam se ukázalo, ¾e se opravdu v boji proti chøipce objevilo nìco revoluèního, co jsem za "svých èasù" nikdy nevidìla. A bylo to neobyèejnì úèinné!


Na zamknutých dveøích ordinace byla velká cedule:


"Pro chøipku se neordinuje!"

 

A široko-daleko nebylo ani jediného nemocného, kašlajícího, kýchajícího, smrkajícího a dusícího se pacienta...


Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Václava Arnoštová

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 25.02.2014  09:30
 Datum
Jméno
Téma
 25.02.  09:30 Ludmila
 25.02.  09:29 Ludmila
 24.02.  22:50 milokoc
 24.02.  09:48 Blanka B.
 24.02.  08:00 Vendula
 24.02.  05:56 Bobo :-)))
 23.02.  18:02 MilunaH
 23.02.  17:43 Ludmila
 23.02.  11:29 hera
 23.02.  11:19 hera
 23.02.  11:13 Blanka B.
 23.02.  10:45 Von
 23.02.  10:14 ferbl
 23.02.  09:18 Vlasta Dík
 23.02.  09:16 Inka
 23.02.  08:37 Vesuvanka díky
 23.02.  07:27 Ludmila
 23.02.  06:29 Láïa K.
 23.02.  06:27 Kvìta dìkuji