Š»astné a veselé,
aneb "Chcete mì?"
Z kuchynì se u¾ valí zápach spáleného cukroví. Nestíhám!
Peèu u¾ naštìstí poslední várku, a na zbytek úkonù mám dva dny.
Skáèu urychlenì z tøetí šprušle ¾ebøíku s hadrou v ruce jedné, s okenou v ruce druhé, oboje pouštím do prostoru, a skokem hodným geparda jsem rázem v rohu, kde se právì nabíjí mobil.
Do háje! Není to mùj miláèek, ani dítko, ani kamarádka, která by mnì rozesmála èi pozvala nìkde na drink. Telefonuje mnì tchynì, ¾e pøes pùvodní domluvu, ¾e zùstanou doma, pøijdou na Štìdrý den k nám, a to všichni, vèetnì tety Apoleny, jejího nového druha, a jejího šestnáctiletého fracka, který nám pøi poslední návštìvì zdemoloval svou aktivitou nejen zánovní ko¾enou sedací soupravu, ale i poèítaè, neb nám chtìl pøedvést nevídané. Nakopl našeho pejska, který má dodnes trauma z jeho neèekané reakce, rozlil, co se rozlít dalo, a upadlo mu na koberec vše, co se dalo rozetøít, za¾rat, a hlavnì nedalo vyèistit.
Vzhledem k tomu, ¾e jsem pozvala naše mladé v poètu 4 ks, moji maminku a tatínka, poèet strávníkù se rázem zvýšil na mno¾ství, kdy i zkušená a otrlá hospodynì propadá zoufalství.
V rychlém sledu jsem si pøedstavila zasedací poøádek. Ne, to nedám dohromady!
Ji¾ øadu let se køeèovitì vyhýbám spoleènému pobytu mé tchynì, tchána, maminky a tatínka. Nìjak si nepadli do oka, u¾ od svatby. To naší rodinì tchynì naznaèila, ¾e s takovou spodinou se zahazovat nebude, a opustila svatební hostinu, ovšem a¾ po hlavním jídle. Nyní se ke spodinì cpe kdykoliv je to mo¾né, jeliko¾ nejen maminka, ale kupodivu i já vaøíme dobøe a rády.
Na rozdíl od Mgr. Ing. Tchynì., CsC.
Poèet titulù u ní v¾dy znamenal vyšší spoleèenské postavení, a tak maminka se svým ubohým pedagogickým vzdìláním, by» vysokoškolském, a já se svým prý nenároèným studiem nìjaké pitomé ing., tatínek coby jen Mgr., jsme byli hluboce pod její úroveò.
Tituly sem, tituly tam, podle nich se øídit nebudu. Musím prostì eliminovat všechny mo¾né støety a souboje hned v zárodku, to znamená, posadit všechny co nejdál od osob, které jim lezou na nervy.
Co s tchyní?
Ta leze na nervy všem, i svému synovi! Mám ji posadit do pøedsínì? Na balkon!
V tom mnì došlo, ¾e poèet kusù 13 není zrovna dobré znamení!
Udr¾et našeho foxteriéra celou veèeøi sedìt u stolu, na tento výcvik u¾ nemám ani èas, a náš pes ani potøebnou touhu, chu» a vytrvalost.
Pozvat ještì nìkoho? U¾ tak mám hlavu jako opilé kru¾ítko, proto¾e mnì dochází, ¾e musím jít pøikoupit rybu, nìjaké ovoce, a vytáhnout ze sklepa velké hrnce. Pøikoupit všeho, pochopitelnì! Rodinná pohroma v podobì šestnáctiletého nevycválaného a potmìšilého synka mnì vystrašila ještì dodateènì do podoby ztuhlého lístového tìsta. Ten jí jen proto, aby mohl drobit, rozlívat, zašlapávat, trousit, a vùbec – buduje si v¾dy prapodivnì hlubokou podestýlku, u ka¾dého jídla. To zas bude spotøeba!
Jídelní souprava má 12 ks – komu pøidìlím všednoveèerní talíøe?
Nebylo by lepší nìkoho prostì odstøelit, a tím vyøešit nastalé problémy?
Nabízí se jeden kus, ale to by asi neprošlo. Hlavnì pøed orgány èinnými v trestním øízení.
Pøi pøedstavì spoleènosti, která obchvátí náš rodinný stùl, pøi jakkoli dobré vùli, obraz rodinné štìdré veèeøe dostává 
pová¾livé trhliny.
Chvíli se mnì honí hlavou neveselé myšlenky, trouba u¾ vydává nejen pachy, ale i zvuky, v pokoji je zima jak na Sibiøi, nebo» okna zùstala uprostøed mytí dokoøán, a já neefektivnì pøemýšlela o neøešitelném.
Vypnula jsem troubu, vytáhla plech, který byl obsazen nìèím, co vzdálenì pøipomínalo rohlíèky, chvilku jsem ještì nechala vìtrat, pak okna zavøela.
Uklidila ¾ebøík, hadry, kbelík.
Rozhodla jsem se!
Letošní vánoce strávím JÁ mimo kruh rodinný, k nìkomu se uchýlím! K nìkomu, kde je jich lichý poèet, kde je jich málo, kde nemají kritizující a vìènì nespokojenou tchyni, podivné individuum v pubertì, kde NÌKDO jiný napeèe, upeèe, navaøí, nachystá, a navoní.
Nemáte u vašeho stolu náhodou volno?
Dagmar Jarošová
