Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miriam,
zítra Libìna.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O lidech a zvíøatech, nebo je to obrácenì?

To se tak øíká o ¾enských, ¾e jsou slepice. Kdákají. To je asi jediné, co spojuje ¾eny a slepice. A ani ne tak úplnì. Slepice kdáká nejvíc a nejhlasitìji hned po tom, co snese vejce. Není to proto, ¾e by chtìla vykdákat do svìta tento zázraèný èin ale proto, ¾e po snesení vejce trpí jakousi poporodní bolestí. A pøírodní zákon jí urèuje, ¾e kdákat má chodit daleko od sneseného vejcete, aby predátoøi nevìdìli, kde to vejce snesla. Proto, kdy¾ zanáší, musíte to vejce nìkdy dlouho hledat. Slepice má taky zvláštní vlastnost, jako ještì i jiné druhy ptákù: jakmile je tma, zhasnete, sedne kde je a usne. Chtìla bych mít spánek jako ona.

Nebo taková kráva. To mi vyprávìla moje optometristka, ¾e jeden pán, klient, jí øekl, ¾e má oèi jako jeho kráva. Jak tak byl soustøedìný na pokyny optometristky, tak v tom tichu místnosti øekl, co mu pøišlo jako vhodná pochvala krásy mladé paní. A¾ kdy¾ to vyslovil si uvìdomil, jak to mohlo vyznít. Okam¾itì zèervenal a zaèal se omlouvat, ale ubezpeèoval paní optièku, ¾e nejkrásnìjší oèi mají krávy, tak hnìdé, jako má ona. Kdy¾ mi to øíkala, dívala jsem se jí právì také do oèí, aby urèila, jak daleko mám oèi od nosu. Usmála jsem se, pøišlo mi to roztomilé. S èím¾ paní optometristka plnì souhlasila. Ale stejnì jsme se po vteøince obì rozchechtaly na plný kecky. Ale víme, ¾e se taky øíká – kráva blbá, nic neví. Tak to byste koukali kolik toho kráva ví! Jako všechna zvíøata má vnitøní hodiny a ví, kdy, kde a co... kráva je velmi dochvilná. Moc dobøe slyší a ještì víc ví, co je pro ni pøínosem. Jestli¾e dojde svou le¾érní chùzí ke kravínu na pøesnì daný èas a vy tam nejste s tou solí, nebo nìjakou lahùdkou, na kterou vábíte nejen ji ale celé stádo do kravína, jak je zvyklá, tak jste v bryndì. Zavelí èelem vzad, se vám na to pìknì z vysoka vykašle a utíká zase na pastvinu i s celým stádem krav. Zpátky ji jen tak nedostanete. Musíte být dochvilní, jinak jste za krávu vy. A u¾ jste vidìli, jak kráva po dlouhé zimì vybíhá a poskakuje blahem do pastvin? Tolik radosti si neumíte ani pøedstavit.

A králíci? V králíkárnì? Jsou tam zavøení a vùbec nic neví o tom, jaká je úroda a kolik š»avnatý trávy máte mo¾nost sehnat. Ó, jak se mýlíte!!! Kdy¾ jim donesete uprostøed léta sušené, tak to zašlapou a ne¾erou. Chtìjí svoje. Vydupou si vlastní ¾rádlo, za cenu mladých. Neporodí je.

A tøeba koza. Øíká se o ¾enských, ¾e jsou kozy. No, nevím pøesnì, o kterou vlastnost tu jde. Jo, koza chodí, nazdaøbùh po dvorku. Tu u¾dibne, tam se otøepe, tady stojí jako zmrazená. To, snad. Taky prý se¾ere všechno. To je sice pravda, ale je to potvora, vyèùraná.  Kdy¾ má, co potøebuje, nepoleze vám nikam. Bude spokojená a ještì hlídá jako pes. Nesnáší cizí lidi, nebo zvíøata. A èasto má své dny a opravdu se¾ere kde co. A ¾e smrdí? Potøebuje tøikrát dennì péèi o chlívek, místo slámy seno a èasto èesat, nebo hladit. Ona nemù¾e za to, ¾e pøíroda jí dala pi¾mo pach, aby jí nelovili vlci a nám to nevoní. ®e.

 

Obzvláštní povídání bych vìnovala ovcím. Jsou bezproblémové, trpìlivé a pro mì moc krásné. Nenašla bych na nich vá¾nou vadu. Taky ani mezi lidskými pøirovnáními toho o ovcích moc negativního není. Jen snad ¾e jdeme jako ovce... a ano. Ovce jdou jedna za druhou, jen¾e si vìøí. A lidé èasto jako ovce jdou, ale kdo, komu vìøí? Ovce si vìøí a tak také fungují, ¾e se vzájemnì ochrání a najdou dobrou pastvu. Co¾ se u lidí dá øíct jen o pastvì... Oveèky jsou vdìèné za málo, umí se chovat jako cvièený pejsek a pamatují si jako sloni, kdo a kdy jim co uèinil. Vím moc dobøe, ¾e oveèky se chovají také pro maso. No a tady je dost problém. Oveèka má ètvercové panenky v oèích. Vypadají u¾ tak jako neš»astné... Ovce taky ví dopøedu, ¾e jde na smrt. A beká. Tì¾ko zabít ovci... Bolí z toho srdce.  No, a to mi nabíhá myšlenka na krocana. Velmi zdravé maso, ale kdopak ví, jak vlastnì krocan ¾ije? Jestli mezi drùbe¾í je nìkdo mlsný jako koza, tak je to krocan. Ten si do zobáku jen tak nezobne nìjaký zrno! A proto má tak dobré maso. Vlastní mlsností se odsoudil k osudu sepsanému ve zdravých kuchaøkách. Leè, mnohé zdravì se stravující mo¾ná pøekvapí, ¾e baští pavouky a klidnì si sezobnou myšièku èi ¾abièku. Barvu krku a laloku si mìní podle poèasí a nìkdy i nálady. Tady bych obèas pøipomnìla nìkteré mu¾e, kteøí se natøásají na viditelném místì a ukazují svou mu¾nost. To by sedìlo. To jsou krocaní námluvy. No, na ¾eny to pøíliš nezabírá. Myslím, ¾e to má spíše opaèný úèinek. Také krocaní chlap je ten, kdo ¾ije sám, potuluje se plodí, ale nestará se.  A ještì je háklivý na poèasí a prostøedí. Takový desetikilový ptáèek nemocòáèek. Tak jako opravdický krocan z øádu hrabavých èeledì ba¾antovité.

No a abychom to uzavøeli, i zvíøena bohulibá nìkde bydlí. V kurníku slepice. Víte, kolikrát vyslovíte dennì kurník! Kdy¾ nìco nejde, kdy¾ nejede autobus, kdy¾ klopýtnete... nojo, je to kurník. Tedy ...jaké to vlastnì je? Høady pro slípky, kukanì pro vejce... na zemi ho... ehm. Výkaly. Aha! Tak kvùli tomu trusu kurnik! Toto jsme si vysvìtlili. Ale co chlívek? V¾dy» kdysi lidé spávali ve slámì se zvíøaty! Jednak se chránili pøed zimou a jednak zvíøata jim nesla ob¾ivu, byla pro èlovìka ¾ivotnì dùle¾itá! Proè teï dìtem øíkáme, ¾e mají chlívek?? Chytré dítì by se pyšnì vzedmulo a øeklo: ahá, mami, tak tobì jsem ob¾ivou, nìèím, bez èeho nedoká¾eš být! Tak tady na mì nekøiè.

Taky rádi pou¾íváme slovo hnízdo. Hnízdeèko. To tedy pardon! Tak tohle, kdyby mi doma øekli, tak je vyhubuju. Dost èasto jsou hnízda ptákù i nìkterých hlodavcù nìèím, po èem asi netou¾íte. Èasto nemají ani støechu. Vlaštovky slinami a blátem staví bánì, díra v hlinìné stìnì ledòáèkù a bøehulí, voskové hnízdo vos a sršòù, houpající se hnízdo vrány ve výšce stromù nebo hnízdo chudáèka skøivánka na holé zemi v poli s obilím. Tak¾e, lidé, pøátelé, s tìmi obraty slovními, ohlednì ¾ivota zvíøat, pøece jenom opatrnì. Nìkdy se v lese, v pralese, na savanì, pøípadnì jiné divoké pøírodì, chováme jako lidi. Ale tam jsme MY na návštìvì, chovejme se tedy jako zvìø.

Akorát by mì zajímalo, jak to mají ta zvíøata…, myslíte ¾e øíkají, ¾e smrdíš jako hokejista, máš doma bordel jako ve mìstì, nebo ¾e ti zamilovaní tuleni pùjdou do baráku?

 

 
Text a ilustrace: Eva Rydrychová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 14.02.2022  20:39
 Datum
Jméno
Téma
 14.02.  20:39 Václav Pro paní Martu
 14.02.  20:01 Václav Pro paní Martu
 14.02.  16:59 Jaroslava
 14.02.  11:48 Ivan
 14.02.  00:53 Evussa Díky
 13.02.  22:09 Pøemek
 13.02.  17:25 Marta
 13.02.  16:33 Von
 13.02.  11:05 Vesuviana díky
 13.02.  01:33 Marta