Ljuba Ljuba Hermanová (23. dubna 1913 v Neratovicích – 21. kvìtna 1996 v Praze) byla èeská hereèka a šasoniérka.
Znal jsem ji trochu z jevištì, z obèasných estrád té doby a potkal jsem ji také párkrát v televizním studiu. Staøí a zkušení dìlníci, kteøí znali ještì dávná léta Barrandova, nám mladým kladli na srdce: Buïte na ni hodní, je to skvìlá ¾enská. A opravdu byla.
Má dnes výroèí úmrtí, ale nechci psát její ¾ivotopis, spíše pár osobních vzpomínek, vzpomínek opravdu letmých, ale uctivých. Nevím, co je pravdy na tom, ¾e po jejích vystoupeních tuším v Bratislavì, se ctitelé sami zapøahali do jejího koèáru. Její aféry s mu¾i za první republiky plnily stránky novin, myslím zejména ta boxerská.
Spolupracovala také s „kluky“ tedy W+V, i kdy¾ roli hrabìnky Stradové v „Pekaøi a císaøi“ nakonec nedostala. Nìkde sama pøiznala, ¾e na ni Werich doèasnì zanevøel, aè neprávem.
Byla opravdu ¾ivou legendou. Za války se musela stáhnout, ale její ¾idovský pùvod ji naštìstí do koncentráku neposlal. No a po válce, zejména za komunistù, na ni zbyly u¾ hlavnì estrády, trochu ta nepopulární chlebaøina.
I kdy¾ našla tøeba krátce pøístavištì v novì vzniklém „Zábradlí“, postupnì se prosazovala i v televizi. Byla to ovšem pro tehdejší re¾im „bur¾oazní hereèka“, aèkoliv k padesátinám dostala i titul zaslou¾ilé umìlkynì. Z operetních rolí pøešla postupnì na šanson, psali pro ni skvìlí autoøi té doby, zajímavé tøeba je, ¾e na jejím poøadu „Nejlepší rocky paní Hermanové“ se pro Divadlo na Zábradlí dramaturgicky podílel i Václav Havel.
Mìla velmi osobitý humor i pøístup k mu¾ùm. Jednou jsem slyšel, jak veøejnì, u¾ starší dáma, prohlásila: a¾ neutrhnu ka¾dého zajíèka, na kterého si zamanu, dám si na hruï kytici bílých lilií a tiše zesnu. No, pokud vím, její konce tak jednoduché nebyly, myslím, ¾e se o ni k stáru velmi starala tøeba Bára Hrzánová a asi nejen ona. Pøesto do¾ívala vitální, my starší si pamatujeme, jak ještì po padesátce pøedvádìla na jevišti hvìzdy.
A tak bych se s ní rozlouèil vzpomínkou na píseò, kterou zazpívala v jednom z filmù „klukù“: ®ivot je jen náhoda… Ona opravdu byla jednou trochu dole, jindy nahoøe, ale nikdy neklesla pod úroveò dámy.