Jak se pálejí trnky
Ohlásil hajnej Rù¾ièka. Pozejtøí jedu pálit trnky do Partutovic. To znamenalo pro zamìstnance školního polesí v Hranicích stav pohotovosti. Pro upøesnìní jde o rok asi 1958. Vìdìlo se, ¾e to je pozvání na akci èasovì nevymezenou. Jen¾e pan foøt mìl v té dobì dost tvrdou ruku ve vládì matriarchální. V praxi to znamenalo, ¾e jeho pøítomnost na této akci byla maximálnì minimální.
Rù¾ièka ještì upøesnil, ¾e pojede s Anèou. To byla kobylka nevýslovnì trpìlivá v èekání na vozataje ale naprosto spolehlivá v noèní jízdì k hájence nad Beèvou. Teï šlo jen o to, jak dostat foøta z pøísného dohledu man¾elky do bryèky.
Odpoledne v den odjezdu.
Od rybníèkù se vøítí do kanceláøe polesí praktikant ze školy pod jednou pìnou. Foøte pod rybníèky jsou prasata, je tam u¾ pøedstavenej Jo¾a. Honem a» to stihnem. Chudìra foøt nic netušící popadne z vìšáku flintu a tak jak je v baèkorách oznámí do kuchynì. “De se na prasata k rybníèkùm !“ Oba chvatem zahýbají pod myslivnu. Kudy mám jít? Foøte rovnì, ale rychle!
Nad hrází posledního rybníèku najednou pøed ním pohrabává v jehlièí cesty Anèa. Nasedejte, jedeme pálit.
Trochu se to podobalo únosu. Jen¾e ne docela. Tady uneseného èekala nejistì dlouhá blahobytná budoucnost. No byly z toho skoro dva dny pøi špeku a pivì z Rybáøù.
Horší to bylo s návratem. Vy se máte, ale co já naøíkal foøt. No jste pøeci chlap. Na heligonku se rozeznívá do veèerního šera Valšovic ta dávná písnièka.
„Stará, stará, rozsvi» lucernu
a» neupadnu, a¾ pudu domù…
Vy bando vochmelkù, doveïte si ho sami. Na schodech se dostalo pozvání. Mizerové, poïte, upekla jsem sekanou. Asi vám vytrávilo.
Ach bo¾e, kde ty doby jsou. Jen písnièka znova.
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobøe…
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora