Óda na ¾ivot
Jsem pacientem polymorbidním
a nevím, kolik dní mi ještì zbývá.
Proto se sna¾ím vykoupit se z vin.
V¾dy» na mne cestou tetka s kosou kývá.
Násobný bypass, embolka i rak mne zlobil.
V kyèlích si nosím kovových pár kil.
Pøesto se nechystám spìchat do záhrobí.
A ka¾dodennì beru warfarin.
Vìtšinou doktorky se mnou práci mají.
Jedna z nich mì chytla nad propastí.
Sna¾ím se proto ka¾dodennì najít
odvahu, zbavit se všech nepodstatných strastí.
Pro¾il jsem rùznì pìknou øádku let
a mo¾ná více zla ne¾ dobra konal.
Je èas své dluhy vracet zpìt
a ne jak zbabìlec se chovat.
Ni jeden den pro¾ívat jen planì
a ztrácet krásu ¾ivota a svìta
a nechat plynout všechno odevzdanì,
kdy¾ vím jak šílenì èas spìchá.
Chci všechno dobré i zlé vnímat.
Dìti a ¾eny, úsmìvy i pláè,
Nechat se láskou znovu rozechvívat,
neptat se zbyteènì, co jsem byl a zaè.
V¾dy» k nièemu jsou moje èasté náøky,
radost i smutek, pohoda i ¾al.
®ivotem nelze projít bez porá¾ky.
Pøijímám všechno, co mi v¾dycky dal.
Teï musím proto hledat co jsem dlu¾en
a ne pøed úkoly utíkat.
Abych mohl být nazván taky mu¾em
A ne slabošsky naøíkat.
Jen ne¾ít nadarmo.V namyšlené pýše
a pøekonat ji cennou skromností,
aby mùj ¾ivot nebyl jenom klišé
a nepropad se v celu marnosti.
A kdy¾ tak koukám, i to je vlastnì pýcha.
Pøipsat si nìco o èem jenom sním.
Právì ta malost nìkde ve mnì vzdychá.
To lepší mo¾ná ani nevlastním.
Milan Dubský
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora