Do svého manžela jsem byla hodně zamilovaná, a vypadalo to, že i on do mě. Choval se ke mně přívětivě, byl hezký, pozorný, pomáhal i v domácnosti, všechny kamarádky mně ho záviděly. Musela jsem se vdávat, stydím se to skoro říct, ale otěhotněla jsem hned na první schůzce. Manžel měl v hlavě červíka pochybností, dcerka se narodila o 14 dní dřív, a protože vážila přes dva a půl kila, lékaři ji odmítli považovat za nedonošenou. Byla manželovi hodně podobná, což jsem neopomíjela zdůrazňovat.
Po čase se narodila druhá dcera a znáte to, nikdy nebylo dost peněz. Jan začal chodit na mimořádné noční směny. Prodloužil si odpolední a přišel až ráno. To už jsem byla v práci, pracovala jsem v obchodě, vždycky se tam za mnou stavil, a obvykle mně dal pusu. Moje dvě kolegyně, bydlely spolu v jenom domě, vždy měly hlavy dohromady a když manžela uviděly, jedna nebo druhá se zřetelně ušklíbla.
Nedalo mně to.
Když se to opakovalo, nevydržela jsem a udeřila jsem na ně. „Nikdy by jsme ti to neřekly Andulko, ale když on chodí do našeho baráku na noční k jedné vdově, a rovnou od ní jde za tebou.
T o bylo teda něco…
Zjistila jsem si u mistra jak to bylo s nočními směnami. O těch mimořádných nic nevěděl. Cítila jsem se uražená, ponížená, zesměšněná. Brečela jsem, trucovala, Jan mně odprošoval, chlácholil, sliboval. Už se to víc nestane.
Vzpomněl i datum narození starší dcery. Hájila jsem se, jak se dalo. Byla jsem v té věci nevinná, ale chápala jsem, že se mu to těžko věří. Odpustila jsem mu…
To už ale všichni v okolí (kromě mne) věděli, že můj Jan, ten dokonalý manžel, má slabost pro všechno co nosí sukně. Říkalo se, že si před ním není žádná jistá. Ale na mě si dával pozor, běda mě vidět někde se s někým bavit. Byl pěkný žárlivec. To bylo vyčítání, ale potom i sladkého usmiřování. Párkrát jsem měla podezření, i zřetelné narážky jsem zaslechla. Něco i přiznal, odpouštěla jsem znova a znova.
Až jednou...
Dcery už byly docela odrostlé, obě byly na střední škole, měly už svůj život. Život studentský, život veselý, a já s Janem více času pro sebe. Byla plesová sezóna, využili jsme toho a chodili jsme plesat. V práci jsem se pochlubila a jedna mladá kolegyňka, která dojížděla, mě prosila jestli by mohla na ples s námi a pak přespat. Tanečníka prý tam bude mít. Proč ne, řekla jsem jí, holky tento víkend nebudou doma, pokojíček je volný.
Ani Jan nebyl proti.. Tanečník se ale jaksi nedostavil… Jan to báječně zvládnul, vytancoval nás obě. Holčince i slzička ukápla jak milého vyhlížela, večer se podařil, všichni jsme se vytancovali, pro mě konečně mohli přijít i známí, bylo to fajn.
Po návratu jsme usínali s Janem v objetí. Najednou jsem procitla, nevím proč. Jan v posteli nebyl. Asi má žízeň, říkám si. Však já taky…Půjdu se do kuchyně napít. V kuchyni nikdo Za to z pokojíčku se ozývaly zvláštní nezaměnitelné zvuky…
Teď už nemám komu nevěru odpouštět, rozvedli nás na první stání.
Ale kupodivu…Teď je mně Jan prý věrný. Občas se sejdeme, zajdeme na večeři. Je pořád galantní, pozorný… prostě dokonalý muž.