Navrhl jsem redakci zřídit rubriku "Vstup na vlastní nebezpečí". Snad to povzbudí i některé další čtenáře, aby napsali a zmíní se o uvažované rubrice v komentářích.
Příliš rezervované osoby předem upozorňuji, aby raději dál nečetly. Ti, kteří si myslí, že i erotika patří k životu naopak zvu ke čtení. Za autorství se nestydím a doufám, že neztratím vaši dosavadní přízeň a přidávám další příběh ze života...
Už je to skoro třicet šest let. Tenkrát mě komunisté pro tzv. politickou nezpůsobilost vyhodili z práce. Lidská solidarita ještě zcela nevymřela, a tak se mě ujali v jisté cestovní kanceláři a nabídli mi přes léto práci průvodce. Nejdříve jsem absolvoval únavný autobusový zájezd do Bulharska, poté letecký do Rumunska. A právě tam se odehrálo mé první milostné selhání, na něž nelze zapomenout.
Až na pár novomanželů se ansámbl zájezdu skládal ze seniorů, a tak není divu, že moji pozornost upoutala příjemná slečna recepční. Švitořili jsme spolu francouzsky a oběma činilo potěšení, že si tak dobře rozumíme.
Její mandlové oči i krásné sametové polokoule nahoře i dole mi nedávaly zapomenout, a tak, jakmile se opět objevila ve službě, nedalo příliš práce ji přesvědčit, aby přijala mé pozvání na lahvinku.
Když jsem v den schůzky po obědě poprvé pocítil naléhavé nutkáni, hned jsem pochopil, že to není nervozita, ale „mamajka“. Ostatně už několik rekreantů mě diskrétně požádalo o endiaron a živočišné uhlí, a také několik dalších míst u oběda zůstalo prázdných. Po několika urgentních návštěvách oné nejmenší místnůstky se zdálo, že nebezpečí je zažehnáno. Však už také bylo na čase. Den pokročil a blížila se netrpělivě očekávaná chvíle dívčí návštěvy.
Konečně byla tady. Rozpačitá, trochu stydlivá a netrpělivá. Červánky nad mořem a hudba z nedaleké restaurace vytvořily kulisu, jako stvořenou pro milování. Zanedlouho se k sobě přitiskla dvě rozpálená těla a křivka roztoužení spěla kamsi k výšinám.
Vtom se to stalo. V břiše mi proběhla několikerá křeč a řečená křivka se propadla do hlubin. Zkoušel jsem své roztoužení ještě chvíli předstírat, avšak nezbylo než se omluvit a vyhledat útočiště v oné malé místnůstce sousedící s koupelnou. Doběhl jsem na poslední chvíli a hrozitánský rachot vydal svědectví o mém vysvobození. Když jsem se po chvíli vrátil, má partnerka byla oblečená, projevila účast s mou indispozicí a projevila ochotu večer zopakovat, až mi bude lépe.
Uplynulo několik dní a nastala ona příhodná chvíle napravit svou reputaci. Opět vklouzla do mého pokojíku. Koňak chutnal, hudba hrála, dotyky našich těl povzbuzovaly naše touhy, až se naše těla spojila a duše se ztratily v nadoblačných výšinách.
Chvíli jsme setrvali v objetí, pak se naše těla rozpojila. V tu chvíli s ozval nešťastný Zojin výkřik. V místech, kde se před okamžikem rozprostíralo území rozkoše, se rozšiřovala krvavá kaluž. Oba jsme vyskočili. I když jsem ji přesvědčoval, že se přece nic nestalo, byla zoufale nešťastná, své dny očekávala až později. Popadla prostěradlo a ztratila se v koupelně. Po chvíli se objevila, ale z mazlení a milování už nebylo nic. Oblékla se, zastrčila zaprané prostěradlo do tašky a slíbila, že přinese nové.
Přinesla, ustlala a chvatně se rozloučila.
Už jsem ji nespatřil. Odletěli jsme domů a já dodnes vzpomínám na to podivné léto, kdy jsem byl jako nezaměstnaný jedinkrát v životě dvakrát za sebou u moře a prožil tak trapné dobrodružství plné podivuhodných událostí.