Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na začátku bylo slovo Achatit (1/3)

Když jsem měl v prosinci roku 1983 podepsat v Kolíně nad Rýnem pracovní smlouvu s panem Hansem Schirmerem, netušil jsem vůbec, že bude můj životní osud s tímto mimořádným člověkem na více jak dvacet let dost úzce propojen a svázán.

Do Vánoc chybělo už jen pár dnů a já seděl plný obav v malé, skromné kanceláři velkého obchodního podnikatele Hanse Schirmera, a s napětím očekával, zda budu do jeho firmy vůbec přijat.

Při čtení mého životopisu se pan Schirmer najednou obrátil s uznalým úsměvem na přítomného prokuristu firmy a jenom tak mimochodem prohodil: „Četl jste to, čím vším už pan Židek prošel?“

V té chvíli jsem už věděl, že mohu počítat s nástupem do firmy Achatit Schirmer, do jednoho z největších podniků s dárkovými a uměleckými předměty v Německu. Bylo to sice na zkušební dobu tří měsíců, ale byla tu konečně šance se po třech letech nezaměstnanosti uchytit a začít pracovat.

Tři měsíce utekly jak v nedalekém Rýnu voda a pak přišla zpráva, že jsme já i moje žena přijati na stálo. Mimo práce v podniku jsme se také stali správci jeho objektů a byl nám také hned přidělen služební byt ve firmě. 

 

Naše začátky, jak to většinou v exilu bývá, nebyly vůbec lehké. Začínal jsem jako obyčejný dělník, a až po roce mi bylo nabídnuto místo v oddělení Achatitu ve výrobě kopií soch jako modelář forem. O rok později jsem také začal sochařit pro účely sériové výroby figur z Achatitu. A tak jsem se dostal se svou sochařskou tvorbou do firemní galerie mezi německé sochaře, jako byli Peter Ludwig, Susanne Juretczek, Walter Basse, Ilse Hansen-Krisl, Melita Hartlieb, Dorota Mertens, Angelika Guest a mnoho dalších.

Oddělení se zabývalo také odléváním masek a figur světově známých herců – Charlie Chaplin, Laurel a Hardy – a klaunů, jako byli Oleg Popov, známý Grock (Adrian Wettach), nebo Charlie Rivel (José Andreu Lasserre). Poslední tři jmenovaní byli příčinou mého pozdějšího seznámení a navázání velkého přátelství s Ondřejem Suchým, který klauny miluje nadevše, a který se tak nechtěně zasloužil o mé rozhodnutí zavzpomínat na stránkách Pozitivních novin na Hanse Schirmera, a tím ho také jednou provždy zvěčnit.

 
     

Ondřej Suchý:
Když jsem si v roce 1998 přečetl v časopise Květy článek mé kamarádky Aleny Šloufové o jakémsi Václavu Židkovi z Německa, který vytváří plastiky slavných cirkusových klaunů a filmových komiků, říkal jsem si, že bych toho člověka moc rád poznal. Článek jsem si vystřihnul a uložil do archivu, a po jednom pokusném telefonátu, během něhož se mi nepodařilo Alenu zastihnout, jsem v návalu jiných povinností na vše nakonec zapomněl. Přiznávám se bez mučení, že jsem záhy zapomněl i jméno Václava Židka, a tak, když se přihodila ta neuvěřitelná náhoda, a já se o pět let později s dotyčným setkal při veřejné rozhlasové nahrávce u nás v Šemanovicích u Kokořína, nevěděl jsem o něm nic víc, než že toho dne nějak záhadně zabloudil z Němec až do našich končin.

 
       

Seděl v publiku  při natáčení jednoho dílu rozhlasového cyklu Nostalgické muzeum zábavy, během něhož jsem zpovídal zakladatele legendárního Černého divadla, herce, libretistu a skladatele Jiřího Srnce. Po natáčení jsme se dali s Václavem do řeči, záhy jsme si začali tykat, dozvěděl jsem se mnohé o jeho dálkovém plavectví i o jeho milovaném psu Koljovi. Až teprve po tom všem se mi dostal do ruky prospekt s Václavovými figurami, které vytvářel ve firmě pana Hanse Schirmera. Byl jsem z toho dočista paf – byla to jedna ze vzácných velkých náhod, které mi život přihrál, a ze které jsem měl upřímnou radost. A mám ji dodnes!
Stalo se 10. května 2003…

Pan Schirmer byl skutečný šéf v tom pravém slova smyslu. Vždyť začínal od píky, když v roce 1948 odléval se svou ženou Hanneliesou v garáži na Junkersdorfu své první masky, které vymodeloval sochař Peter Ludwig, a později je vystavoval na Mezinárodním veletrhu ve Frankfurtu na ploše jeden metr čtvereční. Svými podnikatelskými začátky mi trochu připomínal Tomáše Baťu - začal z ničeho a po mnoha letech se stala jeho firma jednou z nejznámějších v Německu.

Pokračování za týden...

 
Václav Židek
* * *
Foto © z archivu  Hanse Schirmera a Václava Židka
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 11.07.2017  14:25
 Datum
Jméno
Téma
 11.07.  14:25 Václav Židek
 05.07.  14:54 Olga Wister Poděkování Václavu Žídkovi.......
 04.07.  21:53 Václav Židek PODĚKOVÁNÍ
 04.07.  15:45 Von
 04.07.  15:16 Mara
 04.07.  11:48 Marta U.
 04.07.  11:23 Ivan Omluva
 04.07.  11:16 olga.janíčková
 04.07.  10:51 Karel
 04.07.  10:49 Ivan