Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Robin,
zítra Marika.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamětníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
 
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
 
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
 
Život tropí hlouposti aneb mé životní paradoxy a renoncy (44)
 
I když práce šlechtí, jak nám i našim dětem vštěpovali do hlavy i králíci z klobouku, nevím jak   přiblížit naše meteorologické pracoviště, abych příliš nenudil? Musím pečlivě vybírat jen ty nejzajímavější střípky. Třeba, že v našem komořanském zámečku byl někdy za Marie Terezie dokonce uzavřen jakýsi separátní mír po nějaké bitvě, což kdesi „vyšťoural“ náš velký komořanský polyglot, už vzpomínaný V. Bělohlávek. A dále, že tam před námi byla v padesátých letech politická škola, a že k němu ještě počátkem šedesátých let minulého století vedla vlastně jen často blátivá, téměř polní cesta, po jedné straně lemovaná stromořadím třešní, jejichž plody byly docela dobré. I když nám pod okny vedla trať „Posázavského pacifiku“, okolí  bylo krásné a klidné, zejména ve srovnání s letištěm. Šumění Vltavy bylo za letních nocí téměř slyšet až na  pracoviště naší krátkodobé předpovědní služby a na oknech jsme kvůli komárům museli mít rámy s kovovými sítěmi. Vzpomínám, že nám jednou dopoledne v období podzimních lovů vlétl na kreslírnu bažant. U Vltavy měl náš ústav pronajatý pozemek, kde jsme brigádnicky postavili malou chatu s přístavkem na kanoe a kajaky, vybudovali hřiště na volejbal, na němž se dal hrát i tenis a u vody vybetonovali malé molo pro ty lodičky. Později tu byla i windsurfingová prkna. No a to molo vzala povodeň v roce 2002...

 
 
Hřiště u Vltavy (1969)
 
Je až s podivem, jak se mohou ty paradoxy a renoncy pracovní zamíchat s těmi osobními a dokonce i politickými. Život je prostě jeden z nejsložitějších, jak říkával asi náš nejlepší meteorolog-synoptik Honza Brádka.
 
Zde si dovolím jen krátce odskočit na současné největší téma klimatických změn. Klasická klimatologie původně pouze sbírala, třídila a statisticky zpracovávala data o počasí a vůbec nic nepředpovídala. A tak možná současní klimatologové nejsou zcela připraveni na ohromné lobbystické tlaky doslova ze všech stran, a je jasné, že politici v tom umějí chodit lépe než oni!  Meteorologové-prognostici byli v této situaci už od padesátých let minulého století, o čemž svědčí pár mých krátkých, doufám že zajímavých a módně řečeno - úsměvných příběhů z oněch let.
 
V šedesátých letech nebylo nejošidnější předpovídat na apríla, jak by se někdo možná mohl domnívat, ale na významný den o měsíc později. Předpověď počasí na 1. máje totiž musela být pokud možno optimistická, a tak termín zataženo se musel někdy měnit alespoň na oblačno a déšť bylo radno nahrazovat přeháňkami! Pamětníci si pak možná vzpomenou na 1. máj 1970, kdy ráno bylo kolem 0, dopoledne se vyskytovaly četné sněhové přeháňky a soudruh prezident Husák na tribuně nazval toto počasí meteorologickou kontrarevolucí! No – přežili jsme to! Další má vzpomínka se týká situací, kdy se na meteorolozích chtělo něco, co nebylo v jejich silách. V létě v roce 1982, za ministrování soudruha Hruzíka (to byl ten, který zakázal na našich přehradách užívání motorových člunů) bylo velké sucho, hrozila neúroda a ministerstvo mělo rozhodnout, zda bude nutné nakoupit pšenici za valuty v Kanadě, neboť náš velký východní „spojenec“, jako tehdy už často, nebyl po této stránce ve formě. Opět to připomínalo katastroficky suchý rok 1947, kdy jsme pomoc západu ve formě Marshallova plánu odmítli a jak to za půl roku dopadlo, to všichni víme – vlastně jsme se z toho nevzpamatovali dodnes! Ale zpět k ministru Hruzíkovi.
 
Bylo to v době dovolených a představte si, že nikdo z vedení ústavu nechtěl jít na ministerstvo referovat o vývoji počasí! Nevím proč, ale odnesl jsem to já a jako dnes vidím a slyším, jak mně náměstek nařizuje, abych se oholil a odjel „předpovídat“ ministrovi. Samozřejmě mělo jít o dlouhodobou předpověď, na kterou tehdejší metody neměly a vlastně nemají ještě ani dnes! Snad jsem to docela zvládl, Sibyla by ze mne měla radost a ani ministr ani z ústavu mě nevyhodili. Mým největším problémem bylo odpovídat tak, aby soudruh ministr, který mně samozřejmě tykal, nepoznal, zda já mu vykám či tykám. Jak to dopadlo s nákupem pšenice, už nevím.
 
A ještě jedna vzpomínka z doby, kdy počítače byly v plenkách, tedy alespoň u nás. Jednou přišel zčista-jasna požadavek, abychom pro OKD  předpovídali tlak vzduchu na příští den, což bylo samozřejmě důležité při sledování důlních plynů. V současné době už nám modely dovedou slušně spočítat předpověď hlavních počasových prvků v síti jednotlivých bodů, ale tehdy to bylo nemožné. Štvalo nás, že naši vedoucí nedovedli nesmyslný požadavek odmítnout a jako na potvoru jsem první tuto předpověď „vyfasoval“ právě já. S drzostí sobě vlastní jsem na druhý den v poledne předpověděl  z „hecu“ pro Ostravu tlak vzduchu 1015,5 hPa. Bral jsem v úvahu vše, co bylo možné – a ono to vyšlo na desetinu přesně! Samozřejmě to byla naprostá náhoda a po několika týdnech tento předčasný experiment vzal za své.

A ještě když už jsme narazili na ministry, přeskočme do žhavé současnosti a pobavme se. Jistě už každý zjistil, jak se měnil, mění a asi i bude měnit na příklad postoj k jaderné energetice podle toho, jaký ministr je v čele resortu životního prostředí! Čímž samozřejmě nechci navozovat srovnání se soudruhem Hruzíkem! Nechtěl bych přilévat olej do ohně ve vyhrocené debatě o globálních klimatických změnách a tak své vzpomínky trochu odlehčuji, a to prosím bez oxidu uhličitého, metanu, oxidů dusíku, těžkých kovů a snad už zapomenutých freonů a jiných známých či neznámých škodlivin.
 
Foto autor a internet
 
Vladimír Vondráček
 
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 14.06.2016  18:45
 Datum
Jméno
Téma
 14.06.  18:45 Milan Dubský uznání
 12.06.  09:19 Von
 11.06.  20:55 kusan
 11.06.  13:46 ferbl
 11.06.  11:14 Vesuvjana díky