Syn bolesti III.
Odyssea jsme opustili u nymfy Kalypsó a je pravda, že se ani jí příliš nechtělo ho propustit. Zasáhli ovšem bohové, a tak si Odysseus postavil člun s plachtou a vybaven zásobami vydal se domů. Tentokrát se ovšem znovu mstil Poseidon. Nahého a skoro utopeného mořeplavce vysvobodili Faiákové a královská dcera Nausikaá patrně také pocítila vřelé city k opuštěnému mořeplavci. Musel však pokračovat v cestě. Královští námořníci se šťastně ubránili Poseidonovu hněvu a vysadili osamělého poutníka na domovském ostrově.
Syn bolesti se postupně shledával s milovanou vlastí. Okolo věrné Pénelopé kroužili mezitím zpupní nápadníci, kteří už se těšili na tučnou kořist, kterou shrábne hlavně nový manžel Penelopé, jako nový král Ithaky. S pomocí bohů se syn Télemachos poznal s otcem a hledali, jak přemoci nevítané samozvané hosty. Král už byl pryč dvacet let a tak naléhali na jeho ženu, aby mezi nimi vybrala svého nového muže a budoucího krále. Sama Pénelopé s jistotou Odyssea nepoznala, ale souhlasila se zkouškou všech nápadníků. V komoře pořád visel králův legendární luk, který nikdo, krom něho, nedokázal napnout.
Drama vrcholilo soutěží nápadníků, do které se zapojil i nepoznaný Odysseus. Nikdo nedokázal luk ani napnout, ale Syn bolesti nejen napnul luk, ale prostřelil čistě i oka u dvanácti seker, což nikdy nikdo jiný nikdy nedokázal. Následoval pochopitelně masakr zpupných ženichů, vítězství dobra a statečnosti nad lží a přetvářkou. Jenom sama věrná Penelopé pořád trochu váhala, nebyla si jistá. Přesvědčilo jí až tajemství jejich společné ložnice, které znali jenom oni dva. Nikoliv tedy tajemství hříšné, ale praktické, řemeslné.
Emancipované ženy se možná zamyslí nad nerovným postavením muže a ženy v tom příběhu. Syn bolesti trpěl a strádal, ale zdá se, že ho jeho zkoušky činily ještě neodolatelnějším pro slabší pohlaví. Zato Pénelopé navždy zůstane symbolem ženské věrnosti, symbolem věrné strážkyně domácího krbu. Taková byla sudba žen v antice, na tom sotva něco změníme.
Tolik stručné převyprávění osudů člověka, které je vlastně předobrazem pozemské pouti nás všech. I statečný a mužný Syn bolesti a věrná a láskyplná Pénelopé žijí pořád v nás. Tu více, tu méně. Jak by řekli latinici: mutatis mutandis...
Příště mi dovolte malou odbočku. Narcis je všudypřítomný i dnes, trochu vám o něm povyprávím.