Bajka o brněnském kole
Co praví legendy a pověsti
Celý ten kraj, kde se začíná odvíjet náš děj, leží v úrodném klíně jižní Moravy. Je protkán četnými mokřady, lužními lesy a stráněmi oblitými laskavými paprsky slunce, s příslibem budoucí úrody. Píše se rok 1638…
Lednice – místo požehnané Bohem i mozolnatými dlaněmi místních obyvatel. Stromy rozpínají své dlaně do krajiny, je-li hezky, listy šumí tajemnou píseň, jako ukolébavku. Má-li být na déšť, nebo na bouřku, krajina ztmavne, zčerná a stromy hučí, jakoby se vadily, nebo věštily něco zlého. Místní hospoda vábí chlapy do svého lůna:
“Hej, hola, sousedé, kde jste kdo? Usedněte do mého stínu! Každého počastuji douškem lahodného moku, každému dopřeju sluchu, každý tu najde spřízněnou duši.“
Šenkem se line vůně opékané slaniny, syrečků a cibule, hlasy se odrážejí od zčernalých stěn. Slova se prodírají namodralým kouřem, jedni překřikují druhé.
„Mé řemeslo je lepší než tvé, podkovy a radlice potřebuje nejeden chasník. Neříkej, jako bys ode mne nikdy nekupoval mouku.“
Hlasy létají zšeřelou hospodou jako hejno rozčilených ptáků.
„A co mistr Bierek? Ten k tomu nemá co dodat?“ Tvrdá pěst dopadá na pocintaný stůl, až holby poskočí:„Proč nás nenecháš zasněně vzpomínat na dávné časy a děsíš nás svým halasem?“
Slova kolářského mistra Georga Bierka spěchají z úst, jako stádo splašených koní:“Vsadím se s vámi všemi o 12 tolarů, že během jednoho dne od slunce východu do večerního Ave Maria porazím strom, zhotovím z něj kolo a dokutálím ho na radnici do Brna.“
Hlasy radostně halasí, každý se už předem těší na snadnou výhru.
Ujednáno, hotovo. Je 16. května 1638, z Lednice do Brna je 54 km.
S prvním zábleskem rodícího se dne spěchá mistr kolář k vyhlídnutému stromu. Okolní velikáni tajemně šumí, jako by tvořily chrámovou klenbu, pod niž to zní jako čarovné zvuky neviditelných varhan. Rychle se pouští do díla. Jeho ruce jsou symfonickou hrou svalů. Nástroje zvoní radostnou písní, strom tiše vzdychne a s temných žuchnutím dopadá na zem. „Mistře Bierku, jaká čest pro mne. Vaše práce bude chloubou celého národa,“ praví věštecky. Bierk zručně osekává haluze, loupe kůru a nahrubo připravuje jednotlivé části budoucího kola. Jak práce pokračuje nevíme, ale strom je mu nápomocen v jeho úsilí. Jeho čisté linie jsou předzvěstí kvalitního díla. George měl úspěch, neboť byl „mistrem“ svého oboru. Ještě dlouho před zvoněním Ave Maria proběhl Židovskou branou a přes Zelný trh zamířil ke Staré radnici. Dílo od něj převzal purkmistr Gabriel Schramm, který zajistil vyrytí tvůrcova jména na kolo a pověsil ho do průchodu radnice. A tam visí dodnes.
Motto:„Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří.“
Vybrala Irena Atzlerová