Asi 40 km od hlavního města se nachází jedna z největších archeologických památek Mexika, město jehož jméno v jazyce nahuatl chce říct “místo, kde se rodí bozi”. Největší předkolumbovské město Teotihuacan bylo založeno kolem roku 200 A.C. a Aztékové byli přesvědčeni, že právě tam došlo ke zrození tzv. “pátého slunce” neboli “pátého světa”. Tedy aktuální epocha.
Podle aztécké legendy:
první generace lidstva byla zničena jaguáry (první slunce)
druhá byla zničena hurikány (druhé slunce)
třetí ohněm nebo výbuchem sopky (třetí slunce)
za čtvrtého slunce bylo lidstvo zničeno potopou.
A právě “páté slunce” se zrodilo v Teotihucanu. Historici jsou přesvědčeni, že v těch místech nežili předchůdci ani Toltéku ani Olméku (dvou největších předkolumbovských civilizací), ale, že to byla multietnické sdružení několika jiných kmenu jako Zapotekové, Mixtekové a Máyové.
Začátkem našeho letopočtu, mělo město už kolem 200 000 obyvatel a několik pyramid-
chrámů, zasvěcených různým bohům, (a že těch bohů bylo požehnaně). Hlavní třída, která měří čtyři kilometry, a která se jmenuje “Calzada de los muertos” (ulice mrtvých), rozdělovala město na dvě části, ceremoniální a obytnou. Ceremoniální část začíná na severu, kde se tyčí menší pyramida zasvěcená Měsíci (pyrámide de la Luna). Několik metrů od ní se nachází druhá největší pyramida v Americe, pyramida Slunce (pirámide del Sol). Rozdíl mezi egyptskými a aztéckými pyramidami spočívá v tom, že aztécké pyramidy se většinou nepoužívaly jako sarkofágy, ale jako chrámy. Nedaleko pyramid Měsíce a Slunce je chrám, kde se uctíval jeden z největších aztéckých bohů– Quetzalcoatl (opéřený had). Chrám byl objeven v roce 1920 a je to jeden z nejkrásnějších prehispánských monumentů v Mexiku. Na mnoha stupních a výklencích je ozdoben kamenými hlavami Quetzacoatla a hlavami Tlaloca (boha deště). Druhou nejzajímavější stavbou je tzv. “Palác Quetzalpapalotl” (opéřený motýl), pravděpodobně sídlo nejvyššího kněze. Nástěnné malby a kamenné reliéfy, které zdobí jak interiéry, tak exteriéry, jsou jedny z nejkrásnějších a nejzachovanějších v celém Teotihuacánu. A naposled se musím zmínit ještě o paláci jaguáru, kde jsou dochované krásné nástěnné malby znázorñující právě tyto zvířata a který sloužil jako rezidence ostatnímu kněžstvu.
Celá organizace města–státu byla teocratická, městu vládnul kněz-král, který byl obklopen dalším kněžstvem, bojovníky a tzv. “nobles” (urozenými). Zbytek obyvatel se skládal ze řemeslníků, obchodníků a zemědělců, kteří pěstovali kukuřici, bavlnu, kakao, fazole, chili a jitomate (naše známá rajčata). Také pěstovali jeden druh kaktusu, tzv. maguey neboli agáve, z kterého využívali nejen vlákno jako textilní surovinu, ale z kterého dělali alkoholický nápoj zvaný pulque. Dnes se z agave větsinou vyrábí Tequila a Mezcal, i když pulque se vyrábí dál, ale už jen v malém množství. Podle zákonů, v Teotihuacanu byla opilost přísně zakázána, výjimkou byli jen staří a nemocní, kteří se opíjet mohli. Ale je zajímavé, že se pulque doporučovalo těhotným ženám.
Při velkých slavnostech, kterých bylo během roku hodně, protože uctít tolik bohů nebylo jednoduché, se Teotihuacané po obřadech rádi věnovali jedné z nejoblíbenějších her prehispánského Mexika : “Juego de la pelota” (míčové hře). Dalo by se říct, že to byl takový předchůdce dnešní košíkové, s tím rozdílem, že kruh, kterým musel balón proletět byl kamenný a byl zasazen svisle do zdi. I když balón, který se ke hrám používal, byl z kaučuku, byl velmi tvrdý a nesmělo se na něj sáhnout. Hráči mohli balón “poslat” do kruhu nohama, bokem, loktem, ramenem, ale nikdy rukou. Během hry se směli mezi sebou strkat, podrážet si nohy, bít se, to všechno bylo dovoleno, jen ruce byly “tabu”. Přestože používali ochranné obaly na nohy, boky a prsa, většinou končili v rukou kněží-lékařu, kteří jim museli rozříznout obrovské a bolestivé podlitiny, aby se nashromážděná krev dostala ven. I když poraženým to celkem mohlo být jedno, většinou totiž končili na obětním oltáři.
Kdyz Aztékové na své cestě ze severu, roku 1325, přišli do Teotihuacánu, nalezli už jen opuštěné město, a proto pokračovali ještě několik kilometrů na jih, kde založili Tenochtitlán (dnešní Mexico). Historici potvrdili, že kolem roku 900 město zaniklo, ale zatím přesně neví z jakých důvodů. Mohlo jít o invazi, velké sucho, které nedovolilo dál pěstovat, či špatná administrace všech zdrojů, ale to už se asi nikdy nedozvíme. V každém případě, to, co po sobě tato civilizace zanechala je obdivuhodné a právem byl Teotihuacan zařazen roku 1987 do seznamu Unesca.
Jana de Galindo, Kolumbie
K článku je rovněž zpracována prezentace v programu Poower Point. Napsat si o ni můžete zde