Město Jeseník je nazývané „ perlou Jeseníků“ pro svou překrásnou přírodní polohu – leží na soutoku horských říček Staříče a Bělé, kudy procházejí i cesty, které jej spojují přes Ramzovské a Černohorské sedlo s okolním světem. Soutok obou těchto řek tu vytvořil rozlehlá odlesněná území, jež přiměla první zdejší osadníky kolem roku 1260, aby začali městu říkat Frývaldov (frei vom Walde).
Zprvu tu vznikla ves a krátce potom i město, uváděné poprvé r. 1267. Počátkem 14. století město velice trpělo nájezdy loupeživých rytířů a právě z té doby (1328) se datují důležité zmínky o hamrech v blízkosti města.
Šlo výrobu železa dobré jakosti. Rozmach těžby nejen železné rudy, nýbrž i zlata a stříbra vynesl městu roku 1506 horní statut a stalo se dokonce majetkem evropsky známé podnikatelské firmy Diggerů z Augšpurku. Vidina horního podnikání se ještě v 16. století rozplynula a město se chopilo skromnějšího zdroje výživy – plátenictví.
Řemeslnický ráz města potvrzují i četná cechovní privilegia udělená městu na rozhraní 16. a 17. století. Třicetiletá válka ukázala městu zlou tvář ve zvlášť hrůzné podobě. Zde totiž začala v roce 1622 série čarodějnických procesů, které si v městě i okolí vyžádaly stovky obětí. Obecný rozvrat, vnesený do všech oblastí života dlouhou válkou, jen pomalu ustupoval poklidnému rytmu řemeslnické práce v městě.
Rozdělením Slezska roku 1742 bylo místní plátenictví těžce postiženo ztrátou vývozu přes Vratislav a trvalo dlouho, než byla nalezena nová odbytiště.
Obchodních cest přes Vídeň využili roku 1819 místní podnikatelé Josef a jeho syn Adolf Raymanové. Stali se průkopníky průmyslové revoluce ve lnářství nejen ve Slezsku a postupně se prosadili i na evropských trzích. Firma Regenhart – Raymann postupně pohltila menší konkurenty ve městě a zavedením strojového předení a tkaní i novými metodami chemického bělení v něm získala monopolní postavení.
Druhou význačnou osobností, která na sklonku feudálního období vtiskla městu svůj punc, byl Vincenz Priessnitz (1799 – 1851), který svou vodoléčbou získal v celé Evropě i v Americe nevídanou popularitu. Do Grafenberku nad Jeseníkem, kde zbudoval řadu lázeňských objektů, přitahoval především vysokou šlechtu, která přinášela místnímu obyvatelstvu nejen vítaný příjem nýbrž i zvyšující se nároky na úroveň městské vybavenosti, kultury a vzdělání.
Nová organizace veřejné správy po roce 1848 přinesla Jeseníku nový zisk, protože se stal od roku 1850 sídlem okresního hejtmanství, spravujícího oblast od Zlatohorska po Javornicko. Vlakovým spojením na Hanušovice a Glucholazy podstatně zesílil turistický ruch. Započala výstavba horských chat a rozhleden.
Demokratický systém po roce 1945, který měl navázat na tradice první republiky, vystřídal po únoru 1948 nástup komunistického režimu. Ten se na vzhledu města podepsal ponejvíce téměř nulovou údržbou historického dědictví, které vzhledem k jeho německému původu nebyl zájem udržovat ani obnovovat. Tak zaniklo, nebo bylo necitlivě zničeno mnoho kulturních památek, domů a staveb, které nahradily uniformní panelové domy a to dokonce přímo na náměstí.
Dnes je Jeseník významným střediskem našeho lázeňství a turistiky.
Jindra Válková
Pokračování příště: Vincenz Priessnitz – zázračná vodoléčba